Poznej Albanii

Poznej Albanii Contact information, map and directions, contact form, opening hours, services, ratings, photos, videos and announcements from Poznej Albanii, Tour guide, Shkëmbi i Kavajës, Durrës.
(1)

🇦🇱 Albánie | Martina & Ivan - Češi trvale žijící v albánském Durrës | Tipy na cestování | Průvodce Albánii

Všechny naše odkazy najdeš ZDE:
👉 https://beacons.ai/poznejalbanii
👉 https://www.poznejalbanii.cz/
👉 https://youtu.be/0yNqTCcSDbQ

🗓️ 26.srpna 1910 se ve Skopje - v tehdejší Osmanské říši - narodila dívka jménem Anjezë Gonxhe Bojaxhiu. Tohle jméno vám...
25/08/2026

🗓️ 26.srpna 1910 se ve Skopje - v tehdejší Osmanské říši - narodila dívka jménem Anjezë Gonxhe Bojaxhiu. Tohle jméno vám nutně nemusí nic říct, přesto ale patří ženě, kterou zná celý svět. Z malé Gonxhe – albánsky „poupě“ – se totiž o několik desetiletí později stala jedinečná osobnost zvaná Matka Tereza.

🧑‍🧑‍🧒 V časech svého dětství nebyla ničím víc než prostým albánským děvčátkem. Její rodina byla albánská a katolická a žila v tehdy velmi významném obchodním městě - ve Skopje. Její otec Nikollë Bojaxhiu byl obchodník a veřejně činný člověk, její matka Drane hluboce věřící žena. Gonxhe měla staršího bratra a sestru. Doma se často modlili, ale víra pro členy rodiny neznamenala jen modlitbu.

⛪️ Matka Drane pomáhala lidem, kteří pomoc potřebovali, a děti vedla k tomu, že člověk nemá žít pouze pro sebe. Později, když už byla Matka Tereza slavná, si na svou matku často vzpomínala. Právě od ní se totiž naučila něco, co se stalo základním kamenem jejího života - pomoc člověku nezačíná velkými slovy či dary, ale tím, že si jej všimnete.

🌬️ Když bylo Gonxhe přibližně osm let, její otec zemřel. Pro rodinu to znamenalo nejen bolest, ale také nejistotu. Drane zůstala s dětmi sama. A právě v tomto období začala Gonxhe stále silněji přemýšlet o tom, co vlastně chce se svým životem udělat. Už kolem dvanácti let cítila, že by měla svůj život zasvětit Bohu a službě druhým. Mohla zůstat ve Skopje. Mohla se stát učitelkou. Mohla mít rodinu. Mohla žít život, jaký žily tisíce jiných mladých žen v jejím okolí. Jenže Gonxhe měla jiný plán. Nebo spíš – věřila, že ho s ní má Bůh.

🌏 V osmnácti letech udělala rozhodnutí, které navždy změnilo její život. Opustila rodinu. Pravděpodobně tenkrát netušila, že navždy. Nejdříve odjela do irského Dublinu, kde vstoupila do řádu Sester Loreto, irské řeholní komunity, která působila také v Indii. Po několika měsících přípravy v Irsku odcestovala právě do Indie. Bylo jí devatenáct let. Měla se stát učitelkou v řádové škole v Kalkatě. Mladá albánská dívka ze Skopje se tak ocitla vcelku náhle na druhém konci světa. A netušila, že právě zde jednou najde svůj skutečný životní úkol.

🇮🇳 Po mnoho let učila a žila v řádové komunitě. Po letech pedagogické činnosti se stala ředitelkou školy. Mohla v tomto bezpečném prostředí zůstat až do konce života, jenže za zdmi školy existovala jiná Kalkata. Kalkata plná chudoby, nemocí, dětí bez rodičů, lidí bez domova a především lidí, kteří umírali na ulicích. Gonxhe je vídala. Čím dál hůře dokázala předstírat, že je nevidí.

💭 Přišlo 10. září 1946. Jela vlakem do podhůří Himalájí do Darjeelingu, kde také vykonávala řeholní službu. Právě během této cesty, alespoň podle jejího pozdějšího svědectví, zažila to, co nazývala „voláním uvnitř volání“. Pochopila, že má opustit život za zdmi kláštera a jít přímo mezi nejchudší lidi Kalkaty. Nejen pomáhat z bezpečné vzdálenosti, ale žít přímo mezi nimi.

➡️ Trvalo ještě téměř dva roky, než získala potřebná povolení a v roce 1948 konečně odešla z řádové školy. Bylo jí téměř čtyřicet let a začínala prakticky od nuly. Neměla peníze. Neměla téměř žádné zázemí. Prázdnotu v rukou nahrazovalo přesvědčení, že musí pomáhat.

🙏🏻 Oblékla si jednoduché bílé indické sárí s modrým lemem, absolvovala zdravotnický kurz a začala v kalkatských slumech. Nejprve otevřela školu pod širým nebem pro děti z chudinských čtvrtí. Postupně se k ní přidávali dobrovolníci. A potom přišly další děti. Nemocní. Umírající. Lidé s malomocenstvím. Opuštění. Lidé, o které nikdo nestál.

🏥 V roce 1950 dostala od Vatikánu povolení založit vlastní řeholní řád – Misionářky lásky. Jejich posláním bylo starat se o „nejchudší z chudých“. O dva roky později otevřela v Kalkatě dům pro umírající. A právě zde vznikl obraz, který si dnes s Matkou Terezou spojujeme - drobná žena v bílém sárí sklánějící se nad bezmocným člověkem.

➡️ A potom se stalo něco, co možná sama nečekala. Svět si jí všiml a její řád rostl. Přicházely nové sestry. Vznikaly domy v dalších zemích. Pomoc se rozšiřovala z Indie do dalších částí světa. Z nenápadné řeholnice se postupně stala jedna z nejznámějších žen planety. Setkávala se s prezidenty, králi, papeži i obyčejnými lidmi.

🏅 V roce 1979 získala Nobelovu cenu míru za pomoc trpícímu lidstvu. Když cenu přijímala, nepřijala ji jako osobní poctu. Řekla, že ji přijímá jménem chudých. A svět začal Matku Terezu vnímat jako světici. Skutečná Matka Tereza ale nebyla bez kontroverzí.

❌ Její kritici tvrdili, že v některých jejích zařízeních byla nedostatečná zdravotní péče, hygiena a léčba bolesti. Objevovala se také kritika toho, jak nakládala s penězi a od koho přijímala dary. Nejznámějším jejím odpůrcem byl britský spisovatel Christopher Hitchens, který její obraz neúnavné světice zpochybňoval pravděpodobně ze všech kritiků nejostřeji.

🛏️ Jenže její obhájci namítali, že domy Matky Terezy nikdy neměly být moderními nemocnicemi. Jejich úkolem bylo především přijmout lidi, které už nikdo jiný přijmout nechtěl. Dát jim střechu nad hlavou. Umýt je. Nakrmit. Držet je za ruku. A umožnit jim důstojně zemřít v objetí a ne na ulici. Pro mnohé bylo kontroverzní také její odmítání potratů a antikoncepce.

🪽Nutné je také zmínit její vnitřní rozpolcenost. Žena, kterou miliony lidí považovaly za symbol neotřesitelné víry, sama ve svých dopisech popisovala období hlubokého duchovního sucha a pocitu Božího mlčení. Člověk, který celý život mluvil o víře, ji sám někdy téměř necítil. I proto je její příběh tak lidský.

☀️Do Albánie se Matka Tereza po desetiletích odmítání ze strany komunistických úřadů vrátila poprvé v srpnu 1989. V následujících letech svou zemi navštívila ještě několikrát a po pádu komunistického režimu se osobně podílela na založení a rozvoji prvních charitativních domů Misionářek lásky v Albánii.

🎆 Když Matka Tereza 5. září 1997 zemřela, bylo jí 87 let. Za sebou měla dlouhá desetiletí služby, tisíce sester a dobrovolníků a síť Misionářek lásky rozšířenou po celém světě. O devatenáct let později, 4. září 2016, ji papež František prohlásil za svatou.

🇦🇱 Pro Albánce není Matka Tereza jen světově známou řeholnicí. Je Albánkou. Narodila se v albánské rodině ve Skopje. Později, i když se stala indickou občankou a žila v Indii, svůj albánský původ často připomínala. „Krev mám albánskou, občanství indické, vírou jsem katolická řeholnice a podle svého povolání patřím světu“, říkávala. Není náhodou, že mezinárodní letiště v Tiraně nese její jméno, a že v Albánii najdete spoustu jejích vyobrazení a soch.

🙏🏻 Každoročně se v albánském prostoru konají „Dny svaté Matky Terezy“ (Ditët e Shën Nënë Terezës) - série kulturních a duchovních akcí připomínajících její život, odkaz a poslání. Začínají v období kolem 26. srpna, kdy se Matka Tereza narodila, a vrcholí 4.-5. září, ve dny její liturgické památky a úmrtí. Do programu se zapojují instituce a komunity v Albánii, Kosovu a Severní Makedonii a konají se výstavy, přednášky, koncerty, modlitby i setkání věnovaná této světově známé albánské osobnosti.

➡️ Vzpomeňme na začátek tohoto příběhu. Gonxhe. Poupě. Dívka ze Skopje, která v osmnácti letech opustila navždy svou rodinu a vydala se do neznámé země. Netušila, co ji čeká. Netušila, že z ní jednou bude Matka Tereza. Že se s ní budou setkávat prezidenti a králové. Že její jméno bude znát celý svět. Netušila, že dostane Templetonovu cenu, Nobelovu cenu míru, britský řád či nejvyšší indické vyznamenání. Jistá si ale byla něčím mnohem jednodušším. Že člověk, který leží na ulici a umírá osamocen, potřebuje někoho, kdo si jej všimne. A právě to celý život dělala, a právě tím si vše výše zmíněné vysloužila.

🌸 Její život se stal součástí dějin Albánie, Indie, katolické církve a celého světa. Byla kontroverzní osobností. Byla ženou hluboké víry. Byla člověkem se svými slabostmi, názory a rozhodnutími, o kterých se dodnes diskutuje. Malé albánské poupě ze Skopje, které rozkvetlo v Kalkatě a jehož jméno nakonec poznal celý svět.

EDIT: Po upozornění na jednu špatnou fotku byla tato fotka odstraněna, takže upozorňující komentar muze nyni pusobit nesmyslne, lec ten byl ponechan. Pisateli dekujeme za upozorneni♥️

⛴️ Před 35 lety – 8. srpna 1991 – dorazila do italského Bari loď Vlora, která 7. srpna vyplula z albánského přístavu v D...
08/08/2026

⛴️ Před 35 lety – 8. srpna 1991 – dorazila do italského Bari loď Vlora, která 7. srpna vyplula z albánského přístavu v Durrës. Na její palubě se nacházelo na 20 tisíc albánských uprchlíků.

➡️ Pád komunismu v Albánii na počátku 90. let vedl k hluboké ekonomické krizi, nedostatku potravin a rozsáhlým sociálním nepokojům. Čtyřicet let tvrdého režimu zanechalo na albánské společnosti hluboké stopy.

🇮🇹 Mnoho Albánců tehdy hledalo cestu ven z beznaděje. Itálie – vzdálená necelých sto mil přes Otrantský průliv – se stala symbolem svobody a naděje na lepší život.

První velká uprchlická vlna Albánců do Itálie se odehrála v březnu 1991. Italská média tehdy psala, že do přístavů Bari, Otranto a Brindisi dorazilo během několika dní přes 25 tisíc Albánců. Druhý významný exodus je datován na 7.-8. srpna 1991.

⚓️ Do přístavu v Durrës se tehdy začaly sjíždět tisíce lidí, připravených odplout jakoukoli lodí. Jednou z nich byla nákladní loď Vlora, která se právě vrátila z Kuby s nákladem cukru. Kotvila zde kvůli vykládce a poruše hlavního motoru.

7.srpna 1991 loď obsadil neovladatelný dav údajně čítající přes 20 tisíc lidí. Skákali do vody, šplhali po lanech a zaplnili každý volný centimetr – někteří po celou cestu viseli na bocích lodi. Touha opustit zemi překonala všechny obavy.

🧑‍✈️ Kapitán Halim Milaqi nebyl schopen zabránit nalodění – někteří pasažéři byli dokonce ozbrojeni – a rozhodl se proto, navzdory technickému stavu lodi, vyplout.

💦 Přetížená Vlora vyplula pouze s pomocnými motory, bez radaru. Během plavby zoufalí pasažéři poškodili chladicí systém, když přeřezali trubky s chladicí kapalinou ve snaze získat vodu. Jen duchapřítomnost kapitána zabránila zničení motorů.

Když se nad ránem loď přiblížila k Brindisi, italské úřady přistání odmítly. Vlora proto zamířila do Bari, vzdáleného dalších 55 mil. Zdecimovaní uprchlíci na palubě trpěli – po dlouhe plavbě prakticky bez vody a jídla, v hrozných hygienických podmínkách.

🚢 V Bari jim přístup do přístavu blokovaly malé lodě a z přístavu zaznívaly výzvy k návratu. Kapitán však neustoupil – poukázal na zraněné a technický stav lodi. Nakonec vplul do přístavu proti příkazům.

Vysocí úředníci přístavu byli na dovolené a ostatní úřady, včetně úřadu starosty, rozsah vylodění zaskočil nepřipravené. Obyvatelé regionu Apulie však reagovali na institucionální vakuum tím, že uprchlíkům poskytli jídlo a vodu a nabídli základní potřeby.

Vlora zakotvila na okraji přístavu v zóně určené pro vykládku uhlí. Uprchlíci byli převezeni na opuštěný stadion Stadio della Vittoria, kde došlo ke vzpouře a násilnostem. 8.–9. srpna zasáhla policie, došlo ke střetům a zraněním na obou stranách.

🛩️ 🇦🇱 Mezi 9. a 16. srpnem probíhaly hromadné deportace loděmi i letadly. Úřady některé uprchlíky klamaly – tvrdily, že je převážejí do jiných italských měst, ale ve skutečnosti je vracely do Tirany. Velká část Albánců, rozčarovaná z italské reality, se do Albánie vrátila zcela dobrovolně. Do 16. srpna bylo repatriováno 17–18 tisíc lidí. V Itálii zůstalo jen asi 1 500–2 000 žadatelů o azyl.

💰Itálie následně poskytla Albánii 9 milionů dolarů na potravinovou pomoc výměnou za omezení emigrace. Přesto menší migrační vlny pokračovaly.

☀️Loď Vlora se tak na krátký okamžik stala symbolem zoufalé naděje na nový začátek. V Bari zůstala ještě 45 dní, poté byla odtažena zpět do Albánie a v roce 1996 sešrotována v Turecku.

🗞️Snímky přeplněné Vlory byly kuriózně zneužity během migrační krize v letech 2015–16. Byly totiž vydávány za aktuální fotografie uprchlíků ze Sýrie.

🇪🇺 Dnes Albánie prokazuje velkou snahu a vstup do společenství evropských zemí. I když ani dnes není pro spousty Albánců všechno narůžovo, závěr vytvořený na základě porovnání současnosti a roku 1991 je zřejmý🤷☀️.

🤝🇮🇹🇦🇱 Událost vylodění Albánců v Bari v roce 1991 připomíná plastika s názvem “Loď naděje”, která byla v italském přístavu instalována v roce 2018 jako symbolické poděkování obyčejným Italům za lidskost a za pomoc Albáncům ve chvílích nouze. Vztah mezi Itálií a Albánií je dlouhá léta nesmírně přátelský a vzájemně nadstandardně vstřícný.

Máte-li cestu od Skadaru směrem do některé z úchvatných horských vesnic Vermosh nebo Lëpushë, určitě nevynechejte koupač...
12/07/2026

Máte-li cestu od Skadaru směrem do některé z úchvatných horských vesnic Vermosh nebo Lëpushë, určitě nevynechejte koupačku v tůni nad Kanioni i Bashkimit.

Zmíněné vesnice i kaňon se nachází v nejsevernější části Albánie v pohoří Kelmend. Řeka Vermosh tady vytváří nedlouhý, ale nádherný, úzký kaňon. Nad ním se vznáší sympatická tůně, vyzívající v horkých letních dnech ke schlazení.

✨ Uložte si tento tip na cestování a nezapomeňte ho zařadit do svého itineráře při objevování severní Albánie. ✨

05/07/2026

Skrytá mezi dramatickými útesy a dostupná jen pěšky nebo lodí (či offroadem). Pláž Gjipe je skutečný poklad albánské riviéry.

Křišťálově čistá voda, oblázky, písek a nekonečný mořský horizont - místo pro dobrodruhy i milovníky klidu. Kaňon vyzývá k rodinným procházkám a horolezce a horolezkyně ke zdolání značených cest. V sezóně krom stínu mezi skalami schladí drink z plážového baru.

My tuhle divokou krásku milujeme hlavně mimo sezónu, kdy na Gjipe beach vládne příroda ve své nejčistší podobě.

Už jsi navštívil ?

Co se skutečně děje kolem Zvërnecu? Co nejobjektivnější fakta bez emocí. Oblast Zvërnec byla ještě relativně nedávno obl...
06/06/2026

Co se skutečně děje kolem Zvërnecu?
Co nejobjektivnější fakta bez emocí.

Oblast Zvërnec byla ještě relativně nedávno oblíbeným spotem pro freestylové cestovatele, tedy i pro nás (viz fotografie z roku 2023). Časy se holt ale mění🤷. V současném kontextu jde ale o něco mnohem podstatnějšího.

V posledních dnech zaplnily ulice Tirany tisíce lidí protestujících proti plánovanému turistickému projektu v oblasti Zvërnec – Vjosa-Narta na jihu Albánie. Debata je velmi vyhrocená, ale realita je složitější než jednoduché „pro ochranu přírody“ nebo „pro výstavbu rezortu“. Vedeme diskuse s našimi albánskými sousedy a kamarády a tak jsme si z těch nekonečných debat udělali jakýsi co nejracionálnější závěr🤷.

👉 Argumenty odpůrců projektu:

Kritici upozorňují především na ekologickou hodnotu oblasti. Vjosa-Narta je chráněné pobřežní území s lagunami, borovými lesy a významnými hnízdišti ptáků. Během svých přesunů se zde na delší období zastavují plameňáci a pelikáni a někteří zde i hnízdí. Žijí zde mořské želvy, tuleni středomořští a stovky druhů migrujících ptáků. Ochránci přírody se obávají, že rozsáhlá výstavba rezortů, marín a související infrastruktury může nenávratně změnit charakter území a poškodit místní ekosystémy.

Dalším tématem je transparentnost. Část veřejnosti tvrdí, že rozhodování o projektu probíhalo bez dostatečné veřejné diskuse a že změny legislativy umožnily výstavbu v místech, která byla dříve silněji chráněna, a že důvodem těchto změn byl soukromý finanční zájem schvalovatelů. Kritici také upozorňují na nejasnosti kolem statusu některých pozemků, jejich vlastnictví a povolovacích procesů.

Pro mnoho protestujících už nejde jen o ochranu přírody. Projekt se stal symbolem širších obav z korupce, klientelismu a způsobu, jakým se v Albánii rozhoduje o velkých investicích. Do určité míry už dnes spousta mladých Albánců cítí, že kauza Zvërnec může být velkou šancí na “omlazení” politických struktur a zavedení transparentnějšího nekorupčního politického prostředí.

Co této šanci fandí je fakt, že mezi demonstrujícími je převážná většina mladých lidí a spousta bývalých voličů vládnoucí Socialistické strany SP pod vedením Ediho Ramy. Opozice, čili Demokraticka strana DP, se snaží k protestům přisát a profitovat z nich, ale vzhledem k věku lídra Saliho Berishy (84) je, jak se zdá, absolutně out. Proto také sílí tlaky uvnitř DP na omlazení vedení strany.

👉 Argumenty podporovatelů projektu:

Vláda premiéra Ediho Ramy a investoři tvrdí, že Albánie potřebuje přitáhnout velké zahraniční investice, pokud chce posunout ekonomiku směrem k vyšší přidané hodnotě a luxusní turistice. Podle nich by projekt mohl vytvořit tisíce pracovních míst, zvýšit příjmy regionu a přivést do země bonitnější klientelu.

Obhájci projektu také zdůrazňují, že projekt ještě není definitivně schválen, a že musí projít environmentálními posouzeními a že investoři deklarují snahu o „odpovědném hospodaření“ a minimalizaci dopadů na okolní přírodu. Vláda odmítá tvrzení, že by šlo o nekontrolovanou výstavbu bez pravidel. Do jaké míry tomu tak je, ví Bůh či Alláh.

Je pravda, že cestovní ruch dnes tvoří jednu z nejdůležitějších částí albánské ekonomiky a proto zastánci projektu argumentují, že pokud budou dodrženy ekologické standardy, může být rozvoj turistiky a ochrana přírody slučitelná.

👉 Co víme jistě?

* Oblast má vysokou přírodní hodnotu a ekologické obavy nejsou vymyšlené.
* Projekt představuje jednu z největších turistických investic v historii Albánie.
* Protesty jsou skutečné a masové, ale zároveň zahrnují směs ekologických, politických i společenských požadavků.
* Odpůrci projektu nejsou plošně a zásadně proti výstavbě ekonomicky smysluplných projektů souvisejících s cestovním ruchem, ale vyžadují transparentnost procesů a dodržení odpovídajících norem ochrany přírody. Jsou ale zásadně proti rozprodáváni albánské půdy.

👉 A jak se to vše týká turistů?

Pro běžné návštěvníky Albánie nepředstavují současné protesty bezpečnostní riziko. Demonstrace jsou soustředěny především do centra Tirany, do center měst a do okolí samotného projektu ve Zvërnecu. Turistické oblasti například měst Durrës, Golem, Vlora, Saranda nebo Ksamil fungují normálně a země zůstává pro návštěvníky bezpečnou destinací. Ojedinělé střety se týkaly převážně protestujících, soukromé ostrahy a policie v bezprostřední blízkosti staveniště.

Jinými slovy: pokud přijíždíte do Albánie na dovolenou, není důvod mít jakékoli obavy. Jen je rozumné vyhnout se případným demonstracím v centru Tirany nebo přímo v okolí staveniště ve Zvërnecu.

Závěrem lze říct, že kauza Zvërnec není jednoduchým střetem „dobrých“ a „špatných“.

Na jedné straně stojí snaha o ochranu jedinečné přírody, o transparentnost případných stavebních procesů, o potírání korupce a zastavení prodeje albánské půdy.

Druhá strana usiluje o ekonomický rozvoj Albánie a přilákání velkých investorů a bohatých “rekreantů”, kteří svými investicemi mohou Albánii pomoci ekonomicky růst. Nevýhodou této strany bohužel je, že se v korupčním prostředí dlouhodobě pohybuje a s tímto hendikepem se jí její úmysly hůře prosazují. V očích demonstrantů jde tedy o velmi silnou, až zásadní nedůvěru.

Skutečnou otázkou tedy není, zda se Albánie má rozvíjet, ale jakým způsobem a za jakou cenu.

Když chcete poznat jakoukoli zemi takovou, jaká opravdu je, vydejte se na místní trhy. Najdete na nich vždy čerstvé ovoc...
31/05/2026

Když chcete poznat jakoukoli zemi takovou, jaká opravdu je, vydejte se na místní trhy. Najdete na nich vždy čerstvé ovoce a zeleninu, ryby, med, domácí sýry, olivy, nářadí, oblečení, autodíly, starožitnosti a spoustu věcí, o kterých jste ani netušili, že je “potřebujete”. A často za ceny, které vám vykouzlí úsměv na tváři.

V Albánii se jeden z takových trhů nachází kousek od tiranského letiště ve Vorë. Koná se vždy ve čtvrtek a v neděli od časných ranních hodin.

Albánie na nás, uspěchané středoevropany, působí pozitivně pomalejším plynutím času a tento pocit si potvrdíte i tady během procházení se mezi stánky. Na trhu nejde jen o nakupování. Jde o setkávání, smlouvání, úsměvy a vtipné rozhovory s lidmi, kteří vás během pár minut přijmou za starého známého.

Právě tohle máme na Albánii rádi. Je to země, která si navzdory rychlému rozvoji stále zachovává své tradice, srdečnost a poctivou atmosféru. Albánci nám přirostli k srdci, protože dokazují, že pohostinnost není turistický slogan, ale součást jejich genetického kódu a každodenního života.

Možná na albánském trhu pořídíte nějakou praktickou věc nebo zajímavou relikvii. Ale i když nakonec nic nenakoupíte, určitě si odvezete něco mnohem cennějšího, a tím je další důvod, proč se do této země znovu vrátit. ❤️🇦🇱

10/05/2026

Vede sem jen horská stezka divokou přírodou pod pohořím Nemërçka. Partnerem po cestě vám bude vodní kanál vedoucí do vesnice Strëmbec. Po několika kilometrech chůze vás za vaše úsilí čeká odměna v podobě kaskádového vodopádu, tyrkysových jezírek a ticha, které ruší jen zvuk padající vody.

Tady vás možná napadne odpověď na otázku, proč nás taková místa přitahují - protože v divoké přírodě člověk často najde to, co v běžném světě ztrácí - ticho, klid a sám sebe.

Proč jít na túru Kakome – Krorëz?Albánská riviéra má desítky nádherných pláží, ale málokteré nabízejí kombinaci nedotčen...
01/05/2026

Proč jít na túru Kakome – Krorëz?

Albánská riviéra má desítky nádherných pláží, ale málokteré nabízejí kombinaci nedotčené přírody, historie a skutečného dobrodružství. V případě tripu z Kakome beach na Krorëz beach se projdete užasnou přímořskou stezkou s výhledy na Jónské moře (pravděpodobně pří výstupu do kopce i tričko propotíte), cestou narazíte na dva pravoslavné kláštery z 16. a 17. století, bunkr z komunistických časů, a nakonec dorazíte na jednu z nejkrásnějších pláží v Albánii.

Tahle túra spojuje historii, přírodu a dobrodružství do jednoho perfektního zážitku. A co je na ní hodně fajn? Potkáte tady víc koz a ovcí než turistů.

Odkaz na článek v komentáři👇

Address

Shkëmbi I Kavajës
Durrës

Alerts

Be the first to know and let us send you an email when Poznej Albanii posts news and promotions. Your email address will not be used for any other purpose, and you can unsubscribe at any time.

Contact The Business

Send a message to Poznej Albanii:

Shortcuts

Share

Category