25/08/2026
🗓️ 26.srpna 1910 se ve Skopje - v tehdejší Osmanské říši - narodila dívka jménem Anjezë Gonxhe Bojaxhiu. Tohle jméno vám nutně nemusí nic říct, přesto ale patří ženě, kterou zná celý svět. Z malé Gonxhe – albánsky „poupě“ – se totiž o několik desetiletí později stala jedinečná osobnost zvaná Matka Tereza.
🧑🧑🧒 V časech svého dětství nebyla ničím víc než prostým albánským děvčátkem. Její rodina byla albánská a katolická a žila v tehdy velmi významném obchodním městě - ve Skopje. Její otec Nikollë Bojaxhiu byl obchodník a veřejně činný člověk, její matka Drane hluboce věřící žena. Gonxhe měla staršího bratra a sestru. Doma se často modlili, ale víra pro členy rodiny neznamenala jen modlitbu.
⛪️ Matka Drane pomáhala lidem, kteří pomoc potřebovali, a děti vedla k tomu, že člověk nemá žít pouze pro sebe. Později, když už byla Matka Tereza slavná, si na svou matku často vzpomínala. Právě od ní se totiž naučila něco, co se stalo základním kamenem jejího života - pomoc člověku nezačíná velkými slovy či dary, ale tím, že si jej všimnete.
🌬️ Když bylo Gonxhe přibližně osm let, její otec zemřel. Pro rodinu to znamenalo nejen bolest, ale také nejistotu. Drane zůstala s dětmi sama. A právě v tomto období začala Gonxhe stále silněji přemýšlet o tom, co vlastně chce se svým životem udělat. Už kolem dvanácti let cítila, že by měla svůj život zasvětit Bohu a službě druhým. Mohla zůstat ve Skopje. Mohla se stát učitelkou. Mohla mít rodinu. Mohla žít život, jaký žily tisíce jiných mladých žen v jejím okolí. Jenže Gonxhe měla jiný plán. Nebo spíš – věřila, že ho s ní má Bůh.
🌏 V osmnácti letech udělala rozhodnutí, které navždy změnilo její život. Opustila rodinu. Pravděpodobně tenkrát netušila, že navždy. Nejdříve odjela do irského Dublinu, kde vstoupila do řádu Sester Loreto, irské řeholní komunity, která působila také v Indii. Po několika měsících přípravy v Irsku odcestovala právě do Indie. Bylo jí devatenáct let. Měla se stát učitelkou v řádové škole v Kalkatě. Mladá albánská dívka ze Skopje se tak ocitla vcelku náhle na druhém konci světa. A netušila, že právě zde jednou najde svůj skutečný životní úkol.
🇮🇳 Po mnoho let učila a žila v řádové komunitě. Po letech pedagogické činnosti se stala ředitelkou školy. Mohla v tomto bezpečném prostředí zůstat až do konce života, jenže za zdmi školy existovala jiná Kalkata. Kalkata plná chudoby, nemocí, dětí bez rodičů, lidí bez domova a především lidí, kteří umírali na ulicích. Gonxhe je vídala. Čím dál hůře dokázala předstírat, že je nevidí.
💭 Přišlo 10. září 1946. Jela vlakem do podhůří Himalájí do Darjeelingu, kde také vykonávala řeholní službu. Právě během této cesty, alespoň podle jejího pozdějšího svědectví, zažila to, co nazývala „voláním uvnitř volání“. Pochopila, že má opustit život za zdmi kláštera a jít přímo mezi nejchudší lidi Kalkaty. Nejen pomáhat z bezpečné vzdálenosti, ale žít přímo mezi nimi.
➡️ Trvalo ještě téměř dva roky, než získala potřebná povolení a v roce 1948 konečně odešla z řádové školy. Bylo jí téměř čtyřicet let a začínala prakticky od nuly. Neměla peníze. Neměla téměř žádné zázemí. Prázdnotu v rukou nahrazovalo přesvědčení, že musí pomáhat.
🙏🏻 Oblékla si jednoduché bílé indické sárí s modrým lemem, absolvovala zdravotnický kurz a začala v kalkatských slumech. Nejprve otevřela školu pod širým nebem pro děti z chudinských čtvrtí. Postupně se k ní přidávali dobrovolníci. A potom přišly další děti. Nemocní. Umírající. Lidé s malomocenstvím. Opuštění. Lidé, o které nikdo nestál.
🏥 V roce 1950 dostala od Vatikánu povolení založit vlastní řeholní řád – Misionářky lásky. Jejich posláním bylo starat se o „nejchudší z chudých“. O dva roky později otevřela v Kalkatě dům pro umírající. A právě zde vznikl obraz, který si dnes s Matkou Terezou spojujeme - drobná žena v bílém sárí sklánějící se nad bezmocným člověkem.
➡️ A potom se stalo něco, co možná sama nečekala. Svět si jí všiml a její řád rostl. Přicházely nové sestry. Vznikaly domy v dalších zemích. Pomoc se rozšiřovala z Indie do dalších částí světa. Z nenápadné řeholnice se postupně stala jedna z nejznámějších žen planety. Setkávala se s prezidenty, králi, papeži i obyčejnými lidmi.
🏅 V roce 1979 získala Nobelovu cenu míru za pomoc trpícímu lidstvu. Když cenu přijímala, nepřijala ji jako osobní poctu. Řekla, že ji přijímá jménem chudých. A svět začal Matku Terezu vnímat jako světici. Skutečná Matka Tereza ale nebyla bez kontroverzí.
❌ Její kritici tvrdili, že v některých jejích zařízeních byla nedostatečná zdravotní péče, hygiena a léčba bolesti. Objevovala se také kritika toho, jak nakládala s penězi a od koho přijímala dary. Nejznámějším jejím odpůrcem byl britský spisovatel Christopher Hitchens, který její obraz neúnavné světice zpochybňoval pravděpodobně ze všech kritiků nejostřeji.
🛏️ Jenže její obhájci namítali, že domy Matky Terezy nikdy neměly být moderními nemocnicemi. Jejich úkolem bylo především přijmout lidi, které už nikdo jiný přijmout nechtěl. Dát jim střechu nad hlavou. Umýt je. Nakrmit. Držet je za ruku. A umožnit jim důstojně zemřít v objetí a ne na ulici. Pro mnohé bylo kontroverzní také její odmítání potratů a antikoncepce.
🪽Nutné je také zmínit její vnitřní rozpolcenost. Žena, kterou miliony lidí považovaly za symbol neotřesitelné víry, sama ve svých dopisech popisovala období hlubokého duchovního sucha a pocitu Božího mlčení. Člověk, který celý život mluvil o víře, ji sám někdy téměř necítil. I proto je její příběh tak lidský.
☀️Do Albánie se Matka Tereza po desetiletích odmítání ze strany komunistických úřadů vrátila poprvé v srpnu 1989. V následujících letech svou zemi navštívila ještě několikrát a po pádu komunistického režimu se osobně podílela na založení a rozvoji prvních charitativních domů Misionářek lásky v Albánii.
🎆 Když Matka Tereza 5. září 1997 zemřela, bylo jí 87 let. Za sebou měla dlouhá desetiletí služby, tisíce sester a dobrovolníků a síť Misionářek lásky rozšířenou po celém světě. O devatenáct let později, 4. září 2016, ji papež František prohlásil za svatou.
🇦🇱 Pro Albánce není Matka Tereza jen světově známou řeholnicí. Je Albánkou. Narodila se v albánské rodině ve Skopje. Později, i když se stala indickou občankou a žila v Indii, svůj albánský původ často připomínala. „Krev mám albánskou, občanství indické, vírou jsem katolická řeholnice a podle svého povolání patřím světu“, říkávala. Není náhodou, že mezinárodní letiště v Tiraně nese její jméno, a že v Albánii najdete spoustu jejích vyobrazení a soch.
🙏🏻 Každoročně se v albánském prostoru konají „Dny svaté Matky Terezy“ (Ditët e Shën Nënë Terezës) - série kulturních a duchovních akcí připomínajících její život, odkaz a poslání. Začínají v období kolem 26. srpna, kdy se Matka Tereza narodila, a vrcholí 4.-5. září, ve dny její liturgické památky a úmrtí. Do programu se zapojují instituce a komunity v Albánii, Kosovu a Severní Makedonii a konají se výstavy, přednášky, koncerty, modlitby i setkání věnovaná této světově známé albánské osobnosti.
➡️ Vzpomeňme na začátek tohoto příběhu. Gonxhe. Poupě. Dívka ze Skopje, která v osmnácti letech opustila navždy svou rodinu a vydala se do neznámé země. Netušila, co ji čeká. Netušila, že z ní jednou bude Matka Tereza. Že se s ní budou setkávat prezidenti a králové. Že její jméno bude znát celý svět. Netušila, že dostane Templetonovu cenu, Nobelovu cenu míru, britský řád či nejvyšší indické vyznamenání. Jistá si ale byla něčím mnohem jednodušším. Že člověk, který leží na ulici a umírá osamocen, potřebuje někoho, kdo si jej všimne. A právě to celý život dělala, a právě tím si vše výše zmíněné vysloužila.
🌸 Její život se stal součástí dějin Albánie, Indie, katolické církve a celého světa. Byla kontroverzní osobností. Byla ženou hluboké víry. Byla člověkem se svými slabostmi, názory a rozhodnutími, o kterých se dodnes diskutuje. Malé albánské poupě ze Skopje, které rozkvetlo v Kalkatě a jehož jméno nakonec poznal celý svět.
EDIT: Po upozornění na jednu špatnou fotku byla tato fotka odstraněna, takže upozorňující komentar muze nyni pusobit nesmyslne, lec ten byl ponechan. Pisateli dekujeme za upozorneni♥️
