Po cestách klikatých světem i životem

Po cestách klikatých světem i životem Tyto stránky se snaží zachytit mé různé životní peripetie a příběhy , které jsem zažil na svých cestách životem i světem a cestovatelské tipy.

Nejprve mi krátce dovolte se představit. Jmenuji se Lubomír Brož. Žiji na okraji Mělníka, jsem šťastně ženatý a mám jednoho, již dospělého syna. Původní profesí jsem právník, ale od července 2021 jsem v předčasném důchodu. Odešel jsem do něj o 3 roky dříve a čím dál, tím víc tento krok považuji za jedno z nejlepších životních rozhodnutí. Ten pocit absolutní svobody a volnosti je naprosto úžasný

a mám. pocit, že můj živ ot se posunul o několik příček výš. Vždy jsem se snažil žít,, na plné pecky", jak mi i radil jeden z mých velkých životních vzorů Karel Kryl. Díky mému pestrému ,,Brožovanému životu " jsem se dostal během něj do různých zajímavých životních situací a poznal zajímavé lidi. Tyto stránky jsem vytvořil z toho důvodu, že jsem začal nejen o svých cestách psát různé postřehy a přispívat své příspěvky do různých facebokoových skupin. Velice mile mne překvapil a doslova i zaskočil Váš zájem, především o mou pěší cestu po Itálii .Rozhodl jsem se i díky mnohým z Vás v psaní pokračovat a přiblížit Vám i další zajímavá místa, která jsem navštívil, popřípadě i jiné své životní příběhy a to vše soustředit pod jednu platformu s názvem : ,, Po cestách klikatých světem i životem". Je to tedy takový vystřelený šíp, o kterém ani sám nevím, kam až dolétne a jaký nabere směr. Je to přesně tak, jak je tomu i s mým životem i cestami.

30/05/2026

🦜 Tak tohle mě na španělské pláži opravdu pobavilo.

Nejdřív jsem si myslel, že si papoušci jen hledají místo k odpočinku. Když jsem se ale zaposlouchal a zadíval pozorněji, zjistil jsem, že pilně rozebírají doškovou střechu slunečníků. Jeden po druhém vytahovali stébla a odnášeli je pryč.

Nevím, jestli sbírali stavební materiál na hnízdo, nebo si jen upravovali jídelníček, ale jejich pracovní nasazení by jim mohl závidět nejeden řemeslník. 😀

Přiznám se, že jsem na španělské pláži čekal ledacos, ale partu papoušků provádějících demontáž slunečníků rozhodně ne.

🦜 Papoušci na pláži aneb když se Andalusie promění v tropyPři jedné z mých cest po jižním Španělsku jsem zažil něco, co ...
30/05/2026

🦜 Papoušci na pláži aneb když se Andalusie promění v tropy

Při jedné z mých cest po jižním Španělsku jsem zažil něco, co bych čekal spíš někde v Karibiku než v Evropě. Na pláži mezi slunečníky se totiž procházeli zelení papoušci. Ne v kleci, ne v zoo, ale úplně volně.

Nejdřív jsem je zahlédl na vrcholcích slunečníků. Pak jsem si všiml, že nejsou jen na pozorování okolí. S velkou vervou okusovali doškovou krytinu střech a slunečníků vyrobenou z vysušených travin či palmových listů. Vypadalo to, jako by se pustili do rekonstrukce plážového baru po svém. Tu a tam vytrhli stéblo, jindy celý chomáček materiálu. Možná si sbírali materiál na hnízdo, možná si jen pochutnávali na něčem, co je v konstrukci zaujalo.

Seděl jsem na pláži, pozoroval moře a výletní loď na obzoru, ale nakonec mi největší podívanou připravili právě tito malí zelení návštěvníci.

Zajímavé je, že nejde o původní evropské ptáky. Nejčastěji se jedná o papouška mnišího nebo papouška šedolícího, kteří pocházejí z Jižní Ameriky. Do Evropy se dostali jako domácí mazlíčci. Někteří uletěli, jiní byli vypuštěni na svobodu a zjistili, že středomořské klima je téměř stejně příjemné jako jejich původní domovina. Dnes už žijí ve Španělsku desetitisíce těchto papoušků a v některých městech patří k běžnému koloritu stejně jako holubi u nás.

Když jsem je sledoval, uvědomil jsem si, jak se svět mění. Člověk přijede do Evropy a místo vrabců nad hlavou poslouchá křik exotických papoušků. A právě takové nečekané momenty mám na cestování nejraději. Nejsou v průvodcích, nejsou na pohlednicích, ale často si je zapamatujeme mnohem déle než slavné památky.

🌲 První výprava 3+1 do Saského a Českého Švýcarska se začíná plnitKdyž jsem nedávno představil myšlenku malých komorních...
29/05/2026

🌲 První výprava 3+1 do Saského a Českého Švýcarska se začíná plnit

Když jsem nedávno představil myšlenku malých komorních výprav 3+1, nevěděl jsem, jestli si najde své příznivce.

O to větší radost mám, že první místo je už obsazené.

Zbývají poslední 2 volná místa.

Nejde o cestovní kancelář.
Nejde o autobusový zájezd.

Jen 3 účastníci a já.

Dva dny budeme společně poznávat Saské Švýcarsko, České Švýcarsko a lázeňské město Bad Schandau. Čekají nás nádherné vyhlídky nad Labem, skalní města, historická tramvaj, slavný výtah nad městem i večerní odpočinek v termálních lázních Toscana Therme.

Nebudeme nikam spěchat.

Bude čas na fotografování, posezení u kávy, povídání o cestování i na obyčejné zastavení na místech, která stojí za to.

🚗 Odjezd:
22. června v 7:30 z parkoviště u metra Ládví

Možnost nástupu kdekoliv po trase po předchozí domluvě.

🏡 Návrat:
23. června ve večerních hodinách zpět do Prahy.

Pokud vás láká cestování v malé skupině a chcete poznat Saské i České Švýcarsko trochu jinak, podrobnosti najdete ve skupině 3+1.

Aktuální stav:

✅ 1 místo obsazeno
⬜ 2 místa volná

Už jsem se o tom několikrát zmiňoval… a dnešním dnem je to odstartované 😊Vznikla nová skupina„Po cestách klikatých - Výp...
28/05/2026

Už jsem se o tom několikrát zmiňoval… a dnešním dnem je to odstartované 😊

Vznikla nová skupina

„Po cestách klikatých - Výpravy 3+1“

Pro ty, kterým je blízké pomalé cestování, malé skupiny, pěší cesty, kavárny, termály, příhraničí a místa s atmosférou.

Ne klasické zájezdy a honba za památkami.
Spíš společné chvíle na cestě.

První menší výpravy už začínají vznikat právě tam.

Možná vás někdy napadlo:„Jak je možné, že sleduji Po cestách klikatých, a přesto mi některé články nebo videa utekly ?“D...
27/05/2026

Možná vás někdy napadlo:

„Jak je možné, že sleduji Po cestách klikatých, a přesto mi některé články nebo videa utekly ?“

Důvod je jednoduchý:
tak dnes fungují sociální sítě a jejich algoritmy.

I když vás stránku sleduje téměř 9.000, Facebook ve skutečnosti většinou neukáže každý příspěvek všem lidem.
A někdy je to až úsměvné.

Článek, na kterém pracuji několik hodin, plný informací, fotografií a zážitků z cest, se dostane třeba jen ke 150 lidem.

A vedle toho momentka typu:
„Sedím pod stromem a jím třešně“
má během chvíle 7.000 zobrazení.

Algoritmus totiž nerozhoduje podle toho, co je důležité.
Ale podle toho, na co lidé rychle reagují.

A právě proto už delší dobu dávám své články, videa a cestovatelské zápisky také na Forendors.
Dnes tam najdete už 645 příspěvků přehledně seřazených podle zemí a cest.

A upřímně?
Za cenu ani ne jedné kávy měsíčně tam člověku nic důležitého neuteče.

Stejně tak vzniká i nová skupina 3+1.
Místo pro malé společné výpravy, kde budu sdílet aktuální nabídky, termíny a informace k cestám.

A tam už algoritmy fungují jinak.
Pokud jste členy skupiny, je mnohem větší šance, že vám nové výpravy nebo důležité informace o nich neutečou.

Projekt 3+1 nebude klasická cestovka.
Spíš malé komorní cestování:
3 lidé + já.

Klidnější tempo.
Atmosféra.
Místa mimo davy.
A společné zážitky s lidmi, kteří mají podobný pohled na cestování i svět kolem sebe.

Pokud vás to láká:
– přidejte se do skupiny 3+1
– nebo mi napište zprávu

A já vám budu posílat aktuální informace a nabídky i přímo.

Možná právě začíná nová kapitola Po cestách klikatých.

Přátelé z České Lípy a okolí,už 2. června budu vyprávět v českolipské knihovně o svých několikaletých pěších poutích Evr...
27/05/2026

Přátelé z České Lípy a okolí,

už 2. června budu vyprávět v českolipské knihovně o svých několikaletých pěších poutích Evropou. O cestách do Santiaga de Compostela, o Via Francigena i o tom, co člověk objeví, když jde krajinou pomalu, pěšky a s otevřenýma očima.

A malá nabídka pro ty z vás, kteří jste někde na trase mezi Mělníkem a Českou Lípou — pokud byste chtěli dorazit a nemáte dopravu, mohu vás tam i zpět vzít autem. Stačí se ozvat do zprávy. 🙂

Budu rád, když se potkáme osobně.

Když člověk ochutná staré KrkonošeDnes jsem se při toulání po Szklarské Porębě úplnou náhodou zastavil v restauraci Szto...
23/05/2026

Když člověk ochutná staré Krkonoše

Dnes jsem se při toulání po Szklarské Porębě úplnou náhodou zastavil v restauraci Sztolnia. Už zvenku vypadala jinak než okolní podniky. Kámen, dřevo, starý důlní vozík a atmosféra, jako by člověk nevcházel do restaurace, ale do nějakého starého horského příběhu.

A uvnitř ještě větší překvapení.

Podnik postavený na starých krkonošských a slezských receptech. Žádná turistická gastronomie pro rychlé fotky na sociální sítě, ale poctivá jídla, která tady vznikala po generace. Přesně tohle mě na cestách baví. Když kraj člověk nejen vidí, ale i ochutná.

Dal jsem si krkonošské kyselo.

Polévku ze sušených hub, chlebového kvásku a kmínu. Bez vajec, jen čistá jednoduchost hor. A musím říct jedno — lepší kyselo jsem ještě nejedl. Mělo zvláštní nakyslou chuť od kvásku, hlubokou vůni hub a něco neuvěřitelně poctivého v sobě. Chuť, která dnešní kuchyni často chybí. Člověk najednou chápe, proč podobná jídla přežila stovky let.

A potom přišlo další překvapení.

Objednal jsem si „Śląskie Niebo“ — doslova Slezské nebe.

Na první pohled zvláštní kombinace. Dušené vepřové maso v omáčce ze sušeného ovoce a skořice, k tomu slezské bramborové knedlíky a červené zelí se slaninou. Když to člověk čte v jídelním lístku, skoro si říká, že to nemůže fungovat.

Jenže ono funguje dokonale.

Právě v tom je kouzlo staré slezské kuchyně. Prolínání sladkého, kyselého a masitého. Sušené švestky a ovoce dodávají omáčce lehkou sladkost a hlubokou chuť, skořice připomene staré obchodní stezky, po kterých kdysi do Slezska přicházelo koření z dálky, a kyselé zelí všechno krásně vyváží. Není to moderní experiment. Tohle jsou chutě, které vznikaly dávno předtím, než někdo vymyslel slovo gastronomie.

A člověk si u toho uvědomí jednu věc.

Když cestujete pěšky nebo pomalu, nezačnete poznávat jen krajinu. Začnete poznávat i paměť míst. A někdy ji najdete v obyčejné misce kysela nebo v omáčce ze sušených švestek.

A právě kvůli takovým večerům mám svoje klikaté cesty tak rád.

23/05/2026

🎥 Pohled ze Szrenice na českou i polskou stranu Krkonoš

Krkonoše umí člověka zastavit. Stačí pár minut na vrcholu Szrenice, pohled do české i polské krajiny a najednou máte pocit, že hranice vlastně existují jen na mapě. Vítr, horské cesty, kameny pod nohama a nekonečné výhledy fungují na obou stranách stejně.

A čím déle tu jsem, tím víc si říkám, že právě tenhle kraj má rozhodně co nabídnout i pro některý z budoucích mikrovýletů 3+1.

#3+1

Pozdrav z Krkonoš. 🍺⛰️Někdy člověk nepotřebuje pětihvězdičkový wellness. Stačí horský vzduch, pár kilometrů v nohách, la...
23/05/2026

Pozdrav z Krkonoš. 🍺⛰️

Někdy člověk nepotřebuje pětihvězdičkový wellness. Stačí horský vzduch, pár kilometrů v nohách, lavička s výhledem do kraje a orosené pivo, které chutná úplně jinak než dole ve městě.

Krkonoše mají zvláštní dar. Člověk sem přijede unavený hlavou… a odjíždí lehčí. Možná je to tím větrem nad hřebeny, možná tichem mezi smrky. A možná prostě jen tím, že nahoře si člověk zase připomene, jak málo ke spokojenosti vlastně potřebuje.

Dneska tedy jedno horské na zdraví všem, kteří se ještě umí na chvíli zastavit a jen koukat do dálky. 🍻

Nota bene,už jsem zas u svého kmene
22/05/2026

Nota bene,
už jsem zas u svého kmene

Adresa

Vehlovská, 3146
Melnik
27601

Telefon

+420724131217

Internetová stránka

Upozornění

Buďte informováni jako první, zašleme vám e-mail, když Po cestách klikatých světem i životem zveřejní novinky a akce. Vaše emailová adresa nebude použita pro žádný jiný účel a kdykoliv se můžete odhlásit.

Kontaktujte Společnost

Pošlete zprávu Po cestách klikatých světem i životem:

Odkazy

Sdílet