11/10/2026
Z podzimního Zpravodaje:
Vitaj! Kolik to mělo?
Na podzim okolo vinobraní už je motyka opravdu v búdě a nikdo nás pro ňu neposílá hneď při pozdravu. Tož urýpané “Vitaj, motyka je v búdě” sa mění na zvědavé “Vitaj, kolik to mělo?” Myslí sa tým, kolik cukrů sa naměřilo v moště právě zebranéj odrůdy.
Tento pozdrav nemohl vzniknút spíš, než sa u Šidlen objevily skleněné moštoměry, první rakúské klostrnajburky a posléze aj podle českéj normy. Do téj doby sa doslazovalo podlevá chuti (latinsky: per huba), tajak to bylo kyselé. Esli vůbec bylo čím.
Od samého začátku je v tem dotazu samozřejmě sútěživost, poněvadž obsah cukru ve šťávě záležál aj na šikovnosti či pracovitosti vinohradníka. A aj na poctivosti a zaměřání vinařa, esli na kvalitu či kvantitu, že temu, kolik na jaře nechál oček, aj odpovídaly metráky úrody a cukry v moště. Prostě hodně stupňú znamená větší prestiž! Oblíbenější byla česká norma, protože kvůli inšímu výpočtu naměřala ve stejném moště víc stupňů jak klostrnajburk. A to sa eště nahlédalo barsjak zešika, abysme rysky viděli co najméň ponořené a odečtenýma bodama ohromili súseda, kunčoftú nebo chlapú v hospodě či před kostelem po hrubéj.
To tak stálo deset chlapů aj děcek nad jedným škopkem, natáčali hlavy zekša co najníž nad hladinú, poščávali si brýle, očiskama vytláčali moštoměr h**e a dívali sa jak hus do flaše enom si krčiska ukrútit. Aj Panenku Mariu Žarošskú vzývali, dyž už to stálo toléj kopání, střihání, stříkání a sbírání.
Ale ve vlašáku z mladého vinohrada, příklad, to léra zahučala do mošta jak torpédo a štrngla o dno odměrného válca a už nevyplovala. Hodit ju místo do odběrného válca rovnú do škopka, najdeme ju až při stáčání. Tož takýma výsledkama sme sa, pravda, moc nechlubili.
Nebo sme to ocigánili. To tak dyž sme sbírali zároveň ze súsedama Grůfíkama, to sme si šikovno počkali, až vedle u Vénů přestane hrkat mlýnek nebo klápat ráčna presu a brigádníci potichu futrujú svačinu. A to sme potem velice nahlas hlásili, “nenápadně” až sme řvali: “No totok, 22 stupňú ve vlašáku!” nebo “Teho je jaksi moc! Kde to budem dávat? Běžte k Vénom vypoščat další škopky!” A hneď sme ztichli a nastrážili ušiska, abysme si všecí vychutnali strýčkovo “jéžišky!” a brblání o jakýchsi pobúchancoch a pohnětkoch. No, krásná tradica z teho vznikla a zlatý strýček Véna to s nama dycky každý rok rád hráli dál.
Až po rokoch sme zjistili, že sme třeba aj měli pravdu, protože náš starý moštoměr měřál o půl stupňa méň. Zesbírali sme ze súsedama z horního konca asi pět takých a náš měřál najméň. Ej, kolik cukru sme vysypali navíc a kabinetů kolik sme mohli mět ve výstavním katalógu! Dyž to tehdá eště nekeho zajímalo.
Dovčílšku sem to psál v minulém časi, poněvadž v dnešní době už sa cukry tak nehónijú a máme jich dosť. Z vícero důvodů: nové odrůdy nebo jejich klony, agrotechnika, přístup k řezu a zelené práce, globální oteplování… Spíš sa nechávaly hrozny visat co najdél, než začly hnit, včíl už mosíme strefit sbírání přesnější, protože už sa umijú ztrácat kyseliny. A to zas ovlivní hodnotu pH a potažmo prospívaní kvasinek, stabilitu vína atd.
Takže pozdravem “Vitaj! Kolik to mělo?” už sa neptáme enom na cukry a néni enom o předháňání. Ptáme sa aj na další parametry moštu, předpovídáme průběh kvašení, špekulujeme o způsoboch, jaké víno z teho udělat a jaké procesy v něm nachystat.
Pozdravem načneme dišputacu s poučením pro svoju potřebu, ale možeme pomoct zájmem a radú súsedovi aj všeckým dalším… Z furiantů sa stávajú analytici a stratézi.
Na burčákový pochod (druhú sobotu v říjnu) sa totok neřeší, néni na to čas, tam mosíme hlavně šikovně načasovat burčák. Ale k mudrování o moště a víně sa vrátíme na Martinských Šidlenách (14. listopadu).
A abych zkrátíl hádky o stupně cukru a ušetříl krky a oči při nahlédání na moštoměr, tak správně sa proti stupnici odečítá rovná hladina, nikoliv tekutina, co vzlíná po skle moštoměru či zkumavky. Čili měřá sa tzv. dolní meniskus. To pro expertů, co ze starého moštoměru odečtú 21,2°, aby si na degustaci mohli nahlásit pozdní sběr.
Tož, kolik to mělo?
