03/04/2026
Děkujeme Nikol Porembská za další kvalitní čtení. Tentokrát na téma "Jiný kraj, jiný mrav", a to i za volantem:
Při cestě do práce jsem v jednom kritickém momentu počastovala jiného řidiče větou:
„Ty asi nebudeš z Prahy.“
…a pak jsem se sama zarazila.
Ještě nedávno jsem se totiž řízení v Praze spíš bála.
Dokud mi kluci v práci nevysvětlili, jak to tam vlastně funguje.
Od té doby mi to začalo dávat smysl – a najednou se tam cítím skoro jako ryba ve vodě.
(Tedy… s navigací. Bez ní pořád ani ránu 😀 )
A tak jsem si začala v hlavě projíždět, kde všude jsem vlastně řídila – a jak moc se to lišilo.
Na Ostravsku jsem se naučila, že když se bojíš, nikam se nedostaneš.
A taky že elektrická okýnka možná vznikla hlavně proto, aby se z nich dala rychleji vystrčit ruka se sprostým gestem.
Během jedné cesty jsem tam zvládla použít celý arzenál slov, která znám… i neznám.
Olomouc mě naopak naučila zpomalit a víc vnímat okolí.
Řidiči jsou tu opatrnější – ale když jde o pouštění, tak si to každý hlídá dost po svém.
A Brno?
To jsem upřímně nepochopila doteď 😀
A tak si říkám – jaký jsem vlastně řidič já?
A nakolik to ovlivňuje prostředí, ve kterém zrovna jsem?
Možná nejsou řidiči v různých částech Česka tak odlišní.
Možná se jen každý přizpůsobíme „pravidlům hry“, která tam zrovna platí.
A vlastně mi dochází, že tohle neplatí jen na silnici.
V práci potkávám firmy, které řeší auta úplně rozdílně – a často nejde o to, že by jedna cesta byla správná a druhá špatná.
Jen fungují v jiném prostředí, s jinými zkušenostmi a jinými „pravidly hry“.
Možná proto někdy nedává smysl tlačit jedno univerzální řešení.
Ale spíš pochopit, jak ten daný „provoz“ funguje.
Jak to máte vy?
Poznáte rozdíl, když řídíte v jiném městě?
