Luu cestuje - blog

31/05/2026

Už jsem doma. Ale ráno jsme ještě jely navštívit Rilský klášter, kterýžto já si pamatuju, ale Mája ho neviděla, tak jsem ji o něj nechtěla připravit. V neděli dopoledne tam samozřejmě bylo mraky lidí, ale když jsme v 11 odjížděly, bylo to ještě mnohem horší 😀

Pak jsme měly ještě pět hodin do odevzdání auta, takže jsme se jely podívat na tzv. Stobské pyramidy, což je zvláštní geologický útvar. Odhalené boky kopců tu odkrývají hlinité jehlany vytvářené vodou a dešti, zatímco na nich balancují "čepičky" z jiných, vodě lépe odolávajícího materiálu. Něco jako naše Pokličky, ale v menším a mnohem špičatějším vydání.

Pak jsme se po obědě vrátily na letiště, a to je z Bulharských hor na skok vše, přátelé!

30/05/2026

Když jsme před 4 lety byly s kamarádkami v Bulharsku, vyjely jsme lanovkou a pak vyšláply i nahoru k 7 Rilským jezerům. A bylo to tak pěkné, že jsem si řekla, že mi nevadí když to uvidím znovu, takže jsem sem vzala Máju.

Lanovka tedy za ty 4 roky násobně zdražila a bylo u ní hodně lidí. Minule jsme jely v mlze ráno úplně samy. Ale teď bylo krásně a víkend.

Nad lanovkou vás čeká prudký výstup na plošinu do výše přes 2300 metrů nad mořem, kde leží jedno vedle druhého ona Rilská jezera, a odkud padá vodopád Skakavitsa.

Ale tentokrát byla většina jezer pod sněhem a ledem a k většině z nich se ani pro sníh nebylo možno dostat. Ovšem to nevadilo, protože nám to vynahradil pohled na miliony krokusů deroucích se zpod sněhu, vytvářejících fialový koberec uprostřed jalovcové kleče.

Lidí bylo hodně, všichni se brodili sněhem a šlapali na krokusy, kterým jsme se my s Májou pečlivě vyhýbaly, a ta bezohlednost mnoha lidí vůči přírodě nás fakt štvala. Za každé rozšlapané krokusové políčko bych jim vrazila záhlavec.

Jsem fakt ráda, že jsem se rozhodla vidět Rilská jezera znovu, protože se sněhem to tu vypadalo úplně jinak, než před těmi 4 lety.

Tady máte fotky. Při jejich pořizování nebyl zraněn ani jeden krokus.

Na oběd jsme se stavily ve skvělé horské restauraci, kde měli tak geniální houby na másle s citronem, že jsem si je dala 2x. Takže mám další jídlo, do kterého můžu cpát citron horem dolem!

A nakonec jsme se ještě podívaly na nádherný čtyřicetimetrový vodopád Goritsa, který je jen asi 15 minut cesty lesem od silnice, a to kousek od Sapareva Banja.

29/05/2026

Je sice konec května, ale ve vysokých Rilských horách je nahoře pořád sníh. Ale zase je takové teplo, že se po něm dá chodit v kraťasech a tričku!

Dneska jsme si to vyzkoušely u vodopádu Skakavitsa, jež se vrhá z plošiny, na které leží 7 Rilských jezer, v obřím skoku dolů na nádhernou alpskou louku. Tím, jak nahoře odtává sníh, je řeka Skakavitsa mohutná, divoká a hlasitá, a trek vede celou cestu podél ní. Napřed lesem, kde vidíte nižší a menší vodopády, pak prudkým stoupáním k oné louce plné krokusů a blatouchů, až k moréně s klečí (kterou tu netvoří borovice, ale jalovec) do níž dopadá nejvetší, sedmdesátimetrový vodopád z výšky 1880 metrů nad mořem.

A pod tu morénu jsme se musely dostat přes velké pole sněhu, co ještě neodtál.

Pod vodopádem jsme si daly oběd, a pozorovaly, jak se voda tříští na olbřímích kamenech, zatímco kolem poletují ptáci a motýli.

Teď jsme v níž položeném městě Sapareva Banja, plném termálních pramenů. Ale zítra to zase chceme ještě zkusit nahoře, jak to bude vypadat u jezer.

29/05/2026

28/05/2026

Panichiste v Rilském pohoří

21/05/2026

Poslední den jsme byly v Marathonu. Napřed jsme se jely podívat na obří hrobky ze střední doby bronzové a do malého archeologického muzea. Tam byly nálezy nejen z oněch hrobek, ale i z bojiště slavné marathonské bitvy, ale taky tam byly obří mramorové sochy z egyptského svatostánku, co kdysi stál v mokřinách na břehu moře, kde to připomínalo Nil.

Pak jsme šly na místo oné bitvy, kde je obří pohřební mohyla padlých Athéňanů. Je to místo uprostřed olivového háje, kde na vás historie vyskočí bez jakékoliv pompy, ale o silněji.

A nakonec jsme se otočily v malém klášteře po cestě k letišti, a pak už domů přes Bělehrad letadlem vrtulovým (takový létající autobus to byl).

Shodly jsme se s Verčou, že do Řecka můžeme klidně porad, takže další kus zase za rok💙🤍💙

18/05/2026

Ráno jsme se probudily v Korintu, po roce. Byl to příjemný návrat, ale jen na chvíli, vracíme se totiž do Attiky. Takže jsme si prohlédly korintský průplav, jenž plánoval a započal Nero, ale byl dokončen až v devatenáctém století.

Pak jsme jely na vykopávky starého řeckého města Isthmia, kde se odehrávaly jedny ze slavných her (takové menší olympské). Místní chloubou je rozlehlá mozaika římských lázní s delfíny a mořskými obludami.

Loni jsme byly na vykopávkách starého Korintu, ale vynechaly jsme obří hrad vysoko nad ním, což jsme letos napravily. Bylo to hodně šplhání do kopce mezi keři, ale vyhlídky přes Korintský záliv na hory na pevnině byly naprosto skvělé.

Načež jsme jely směrem k Athénám a viděly šipku na sopku. Odbočily jsme k vulkánu Sousaki, kde byla cítit všude síra už na dva kilometry daleko. Na místě byla vyprahlá krajina žlutá sírou, všude zajímavé nerosty a prakticky nedýchatelno.

A to bylo včera vše, pak jsme přejížděly směrem k Marathonu.

16/05/2026

Meteora - kláštery vznášející se mezi mraky (a obklopené řvoucími turisty).

Včera jsme jely 2,5 h na sever a dneska 4,5 h zpět na úplný jih proto, abychom slavnou památku viděly. A byla to rozhodně krása, i když se musím přiznat, že po mých mnoha cestách tam, kde nikdo není, jsem si úplně odvykla od turistů, a zažívala jsem v přecpaných kostelech až skoro návaly úzkosti. Viděly jsme 4 chrámy ze 7, což nám zabralo několik hodin od brzkého rána, a stačilo nám to. Jen chci říct, že u každého z chrámů se dá zaparkovat, takže se nemusíte bát moc chození, ale zase schodů za ten den vyjdete celkem dost.

Po obědě jsme se tedy vrátily na jih, neboť zítra končíme letošní okruh Řeckem, a jsme ve městě Loutraki kousek nad Korintem, kde jsou proslavené termální prameny. Byly jsme ve zdejším termálním veřejném bazénu a na masáži, a shledaly jsme, že život je dobrý.