04/10/2026
⛰️ Tomorr. Majestátní hora, která svou výškou bezmála 2500 metrů výrazně převyšuje všechna okolní pohoří střední Albánie. Také je Albánci považována za posvátnou: na jednom z vrcholů se nachází mauzoleum, které je podle legendy místem posledního odpočinku Abbáse Alího, bratrance a zetě proroka Mohameda.
🥾 V půlce září se mi podařilo přejít z jednoho vrcholu Tomorru na druhý. Je to necelých 10 km, převážně bez cesty. Z různých albánských skupin na sockách jsem věděl, že to projít jde. A taky že je to poměrně náročný podnik.
🚙 Vyrazil jsem brzo ráno od Tarikovy kašny (Çezma e Tarikos) nedaleko vesnice Dardha. Dostat se tam dnes už lze i obyčejným autem po štěrkové silnici, která vede od Beratu. Ve směru od Gramshe je silnice už také z velké části upravená, ale stále je lepší mít auto s vyšším podvozkem.
🧭 Jako značená je v Mapy.cz vyobrazena trasa od kašny až na Partyzánský vrch (Çuka e Partizanit, 2414 m), který je nejvyšším bodem Tomorru. V praxi jsem za celou dobu nezahlédl jedinou značku ani ukazatel. Navigačně to ale není nic složitého, pokud člověk občas zkontroluje polohu v GPS.
⛰️ Je to od začátku do konce nelítostný stoupák, byť bez jakýchkoli terénních složitostí. Nejkrásnější pasáž je v místě, kde stezka prochází dlouhým skalním kuloárem. Výhledy z vrcholu jsou fantastické, za dobrého počasí se dá dohlédnout snad až k Jaderskému moři.
🧗 Na Partyzánském vrchu mi začala ta pravá zábava. Musí se přejít exponovaný hřeben, jehož rozeklané západní srázy padají mnoho set metrů do údolí. Je nutné se občas přidržet skály a chce to mít jistý krok. Celá pasáž, dlouhá ani ne kilometr, se ale dá obejít i spodem po suti.
🌿 Jakmile se člověk vyhoupne na táhlé travnaté plató, má vyhráno. Alespoň jsem si to v tu chvíli myslel. Jde se potom tak nějak pořád po hřebenu, jen občas bylo nutné obejít nějakou tu skalní věžičku.
🏔️ Nejnižší bod hřebene je v sedle Pela (Qafa e Pelës). Je to zhruba v polovině hřebene a z obou stran hřebene sem vedou od dobytka vyšlapané stezky.
🌲 Následující lesnatá část byla trochu za trest, hodně větví a cesta žádná. Pak jsem udělal chybu, že jsem pokračoval pořád po zužujícím se hřebenu, až jsem se dostal do místa, kde bylo nutné přelézt skalní věž. Šlo vlastně o dva tři kroky, ale v lámavé skále jsem si na to nevěřil. Obcházení spodem mě stálo asi hodinu.
🥵 Hodně sil mě stálo strmé stoupání, naštěstí už snadným terénem, na severní vrchol Maja e Tomorrit. Ale když jsem se tam konečně vyplazil, čekal mě fantastický, netradiční pohled na hlavní vrchol Tomorru (2384 m) se svatyní Abbáse Aliu.
⛈️ Všude se honily mraky, v dálce zněly hromy. Prostě horská atmosféra, jak má být.
🌄 Potěšilo mě, když jsem zjistil, že od svatyně dolů se nemusí jít po silnici – na samé hraně hřebene vede jakási pěšinka, z níž jsou po celou dobu skvělé výhledy. Asi v polovině snadného sestupu jsem z hřebene odbočil doleva a ke slavné tekiji Abbáse Aliu jsem došel po stezce, která vedla po východním úbočí Tomorru.
🍺 Výpravu jsem zakončil v Ujaniku, ve výborném penzionu Baba Tomorri. I když měli plně obsazeno, majitelé mi postavili na zahradě stan a do něj dali matraci s povlečenými dekami. A až téměř do umdlení mi dolévali domácí rakiji. Ráj na zemi.
Výstup na Partyzánský vrch a na Maju e Tomorri jsem dal do průvodce v Albánii PLUS, odkazy v komentářích. Tu hřebenovku radši ne :-)
