20/01/2024
SVĚT JE JEŠTĚ V POŘÁDKU. Tímto pohledem mě loňský / letošní rok ostrov obohatil nejvíce.
Vděčností… Vděčností se dotykat světa, který je lidsky stále v pořádku. Stýkat se s lidmi, kteří bez jakýchkoli rolí stále neztratili své dite uvnitř sebe samých. Nenechali jej zemřít ve smyslu scénáře dospělosti, který je kdysi a kdesi předepsaný a většina populace na tomto světě ho následuje. Jsou dospělými lidmi, ale vnitřně mají upřímnost dítěte, otevřenost bez obav úsudku ostatnich, laskavost dobrého srdce, vstřícnost a nápomocné dlaně k druhému človéku aniž by očekávali.cokoli v zpět. Ano, I oni mají své starosti, kolikrát na pokraji existence, ale stále v sobě nosí tu radost ze života, z maličkosti, které my v dnešním uspěchaném světě přehlížíme, jsou přítomni, jsou společně, teď a pořád, předávají energii jeden druhému a vcelku tím vytváří a přináší pocit, ze je zde svět V POŘÁDKU. Jejich vnimani života je ponaucitelne, dává smysl všem podstatným dulezitostem, pocitům a hlubším pohledům na tento svět. Tito lidé vás vrací zpět do světa očištěneho od těch nezdravých vrstev a nánosů dneśniho materialistickeho a umělého žití. Nánosů, které na sobě nosime aniž bysme si uvědomovali jejich tíhu. Jejich laskavý přístup a lidskost, kterou oplívají a vzájemně předávají, bez jakýchkoli pochyb, druhému, tvoří natolik ohromující energii v lidské jednotě a celku, a to i přes všechnu jinakost, rozdílná náboženství, ras, statusy a různorodé názory. Obdivuhodné a ve mě rezonujici, inspirující a každopádně jsem prebirajicim do svého dalšího byti. Děkuji za tolik moudrých dni, které mi do života prinasis. Na jedné straně je mi z toho smutno, protože cítím jak moc se tento svět, o kterém píši, vytrácí. Na druhé straně cítím hluboký vděk, že stále existuje a já jsem součástí. Tento příspěvek nepíši se záměrem sdělit poznatky o ostrově a lidech žijícím zde. Píši jej s nadějí, že svět “BUDE ZASE V POŘÁDKU” a my všichni, k němu přispějeme naším krásným dítětem.
