Jaká je webová stránka?

Tuláčci, Cizkov (2026)

23/10/2026

Dnes vás, kamarádi, zavedu k nejvýše položené stanici v České republice. Věřili byste tomu, že nejvýše položenou železnici v naší republice najdete na Šumavě, v Kubově Huti? Mne se tomu moc věřit nechtělo, ale člobrdice o tom bude psát v jejím novém projektu Šumavínka a já měla za úkol vyčmuchat na místě nějaké zajímavé informace.

Byl podvečer krásného dne, vlastně můj poslední večer na Šumavě. Z nedalekého Boubínského pralesa jsem slyšela výt vlky, ale vůbec jsem se nebála. Byla jsem v Kubově Huti, obci mezi domky, kam jsem tušila, že mí kámoši z hlubokých lesů nepřijdou.

Tlapkala jsem Kubovou Hutí, prohlížela jsem si chaloupku za chaloupkou. V merku jsem měla mnoho krásných zastavení, když v tom mne tlapky zanesly ke kolejím. U kolejí zmerčila jsem několik chytrých tabulí, které přilákaly mou maličkost.

Z chytrých tabulí jsem se dozvěděla zajímavé informace o Kubově Huti, místní historii i přírodě. Opodál jsem se dozvěděla, že jsem jen pár kroků od nejvýše položené železniční stanice v České republice. Že se jednou vydám na železniční stanici, to by mne ani ve snu neštěklo. Ale byla jsem jen pár kroků od ní. Navíc to nebyla obyčejná železniční stanice. Zkrátka tady jsem se zastavit musela.

Od chytrých cedulí vydala jsem se dál, doprava. Tlapkala jsem způsobně po boku člobrdice. Nikam jsem nespěchala. Ba naopak. Užívala jsem si každý krok. Utlapkala jsem jen pár kroků, protlapkala jsem kolem budovy železniční stanice. Tlapky mé mne však nesly ještě dál, k prazvláštně vyzdobené boudě.

To vám štěknu, kamarádi, jen co jsem k prazvláštní boudě dotlapkala, musela jsem se posadit. Přímo před famfrňákem měla jsem spoustu cedulí a značek, které mi nedávaly vůbec žádný smysl. Až člobrdice mi prozradila, že mne tlapky zanesly do malé drážní expozice, kde jsou k vidění exponáty z trati. Bohužel i člobrdice je dráhou nepolíbená, takže poznat dokázala jen pár exponátů a to bylo vše.

Tento krátký výlet byl i na mne moc krátký. Snad i proto jsem s úsměvem na kebuli zapózovala před nejvýše položenou železniční stanicí u nás a vydala se zpátky do chaty Boubín, kde na mne čekala večeře a zasloužený odpočinek. Pobyt na Šumavě byl opět akční a na odpočinek nebyl čas. Ale neberte tato má slova jako stížnost. Ba právě naopak. Šumavu jsem si opět moc moc užila a už se nemohu dočkat, až se na ni vrátím. I když to bude asi až na jaře. Povídala člobrdice.

Štěky z našich výletů najdete na webu člobrdice janulanatoulkach .cz. Kromě štěků z našich toulek na tomto webu nechybí tipy na výlety do měst a obcí, recenze z restaurací, kaváren a ubytování a mnoho dalšího. Budeme rády, když náš web navštívíte ;)

22/10/2026

Dnes vás, kamarádi, zavedu do Muzea lehkého opevnění, které jsem objevila při svých toulkách Šumavou. Muzeum najdete u Soumarského mostu.

Den byl jako stvořený pro pořádnou procházku. Kamarád Puňťa pomalu, ale jistě, přebíral vládu nad oblohou. Šedivé mraky se trhaly, ptáčci začínaly zpívat a vlahý větřík vanout. Den začínal být jako korálek a já jsem byla na Šumavě pevně rozhodnutá užít si tento den, jak nejlépe umím.

Tlapky mé nesly mne po asfaltové silničce z malého kopečka. Utlapkala jsem jen pár kroků, když jsem po své levé tlapce zmerčila českou vlajku. Vlajka vlála z malého vrcholku, který mi z dálky něco připomínal, ale ne a ne jej doostřit. Co to merčím, musela jsem zjistit zblízka. Protože jsem tušila, že merčím místo neobyčejné, našponovala jsem ušadla, promrkala očadla, famfrňákem jsem se několikrát zhluboka nadechla a než se člobrdice zmohla na povel, už jsem si to tlapkala ke svému cíli po měkoučké pěšině.

Tlapkala jsem tempem tlapka tlapku mine. Do kroku jsem si spokojeně vrtěla chvostem. Utlapkala jsem jen pár kroků, když se po mé levé tlapce objevila chytrá tabule. Skočila jsem dlouhý skok, když jsem po své pravé tlapce zmerčila těžké železné dveře a vchod kamsi do hloubi země.

To se ví, chytrá tabule musela počkat. Člobrdice byla pár kroků za mnou a já neměla čas čekat. Se všemi smysly v pohotovosti vydala jsem se do hloubi země. Opatrně jsem protlapkala dveřmi, když v tom jsem se ocitla kdesi mezi betonem. Cesta má skončila, což mi nedávalo vůbec žádný smysl. Vždyť proč by těžké kovové dveře chránily vstup do malé místnosti vylité betonem?

Rozhlédla jsem se kolem sebe a všimla jsem si úzké chodbičky vedoucí vpravo. Natáhla jsem krk, hodila jsem očadlem doprava a to, co jsem zmerčila, mne přimělo se posadit.

Očadla má koukala do místnosti s kulometem, přilbami a dýchacími maskami. Z místnosti vycházel pach nebezpečí, chladu a vápna. Kde to jsem, štěklo mi hned. Byla jsem v řopíku, místě, které mělo v ne tak dávné minulosti bránit Českou zem.

To vám štěknu, kamarádi, tohle místo je ták zvláštní. Jako by bylo v plné pohotovosti i dnes. Což naštěstí není mobilizací, ale šikovnou rukou člobrdů, kteří pro nás připravili Muzeum lehkého opevnění. Toto místo by měl navštívit každý, kdo chce alespoň trošku pochopit Šumavu. Alespoň to mi říká člobrdice. Řopíky, nikoli řapíky, jak někteří člobrdové tyto malé stavby mylně nazývají, jsou sice napříč Českou republikou na mnoha místech, ale právě na Šumavě, kde nikdy nebyl život lehký, vám pomohou pochopit, proč je Šumava taková, jaká je. Jsou sice jen malým dílkem velké skládačky, ale bez tohoto dílku nelze Šumavu úplně pochopit.

Štěky z našich výletů najdete na webu člobrdice janulanatoulkach .cz. Kromě štěků z našich toulek na tomto webu nechybí tipy na výlety do měst a obcí, recenze z restaurací, kaváren a ubytování a mnoho dalšího. Budeme rády, když náš web navštívíte ;)

21/10/2026

Dnes vás, kamarádi, zavedu na Boubín, na který mne tlapky zanesly, když jsem se po boku člobrdice toulala Šumavou a hledala zajímavá místečka, která by vám člobrdice mohla představit ve svém novém projektu Šumavínka.

Byl chladný den a já jsem se po boku člobrdice vydala toulat Šumavou. Jen co jsem vytlapkala z chaty Boubín, kde jsem byla ubytovaná, zaujala mne omrzlá travička. To jsem nečekala. U nás ještě nezačal pořádný podzim a na Šumavě už mrzlo.

Ale mráz mne nemohl zastavit. Jen co jsem omrzlou travičku zmerčila, hodila jsem se do tempa a než se člobrdice zmohla na povel, už jsem měla Kubovu Huť za chvostem a svištěla jsem si to parádní přírodou chráněné krajinné oblasti Šumava kamsi vzhůry.

Tlapky mé nesly mne po asfaltové lesní cestě do táhlého kopečka nádherným lesem. Všude, kam jen očadla pohlédla, rostly vysoké jehličnany. Pod jehličnany merčila jsem keře i keříky, mechem porostlé kameny i pařezy. Vedle cesty merčila jsem houby a houbičky všech druhů a barev. Jen na jedlou houbu jsem narazila jen občas.

Svištěla jsem parádní přírodou, když v tom se po mé pravé tlapce objevily dřevěné schody, které neunikly mé pozornosti. Pro jistotu jsem našponovala ušadla, promrkala očadla, famfrňákem jsem se zhluboka nadechla a když byla člobrdice nadohled, opustila jsem lesní cestu a už jsem si to stoupala po schodech kamsi.

Schody byly delší než dlouhé. Chvilku byly malé, jinde byly hluboké. Nejednou jsem dorazila do místa, kde se ze schodu stal povalový chodníček, který pekelně klouzal. Když už jsem si začala na dřevěné schody zvykat, schody skončily a objevila se parádní pěšinka zdobená kořeny.

Cesta po pěšince bylo dobrodrůžo ještě větší, než cesta po namrzlých schodech. Ale nevzdávala jsem se. S odhodláním mi vlastním tlapkala jsem stále kupředu, když v tom se po mé levé tlapce objevila chytrá tabule, za tabulí zatáčka a za zatáčkou, to vám bylo něco.

Za zatáčkou zmerčila jsem rozhlednu vyšší než vysokou. U rozhledny zmerčila jsem pamětní kámen i vrcholový bod. Byla jsem na vrcholu Boubín, kopečku, který merčím z domova i z mých oblíbených Brd. Byla jsem na místě, kam se člobrdice roky chystala, ale až dodnes jí sem nohy nezanesly. Až nyní, po mém boku, vystoupala na kopeček, jehož krásou se několik let kochá z dáli.

Štěky z našich výletů najdete na webu člobrdice janulanatoulkach .cz. Kromě štěků z našich toulek na tomto webu nechybí tipy na výlety do měst a obcí, recenze z restaurací, kaváren a ubytování a mnoho dalšího. Budeme rády, když náš web navštívíte ;)

20/10/2026

Dnes vás, kamarádi, zavedu na Soumarské rašeliniště a provedu vás jeho okolím. Bude to výlet neobyčejný, tak se pohodlně usaďte a pojďte se toulat.

Den byl lehce pochmurný. Po obloze pluly šedivé mraky, které ne a ne se rozhodnout, jestli zaprší. Naštěstí pomalu, ale jistě, na oblohu stoupal kamarád Puňťa, který dával tušit pěkný den. Na začátek podzimu bylo příjemné teplíčko, takže netoulat se by byl hřích.

Tlapky mé nesly mne po asfaltové silničce z parkoviště kamsi z kopečka. Utlapkala jsem jen pár kroků, když jsem po své levé tlapce zmerčila povalový chodníček, který mne přiměl změnit směr. Kde jen se tu chodníček vzal a kam vede, to jsem musela zjistit. Našponovala jsem ušadla, promrkala očadla a s famfrňákem zavětřeným do omamné vůně podzimu vydala jsem se na pořádný průzkum.

Tlapkala jsem po povalovém chodníčku a očadla jsem si mohla vykoukat. Co chvilku jsem zmerčila chytrou tabuli, která mne informovala o místní floře, fauně i historii. Pod některými tabulemi zmerčila jsem kebuli skřítka, který tudy provází malé turisty.

Povalový chodníček vedl mne parádní přírodou. Chvilku jsem tlapkala smíšeným lesem, chvilku jsem tlapkala mezi mladými břízkami. Chodníček se kroutil doprava i doleva, když v tom, najednou, se mladý les rozestoupil, z klikatící cesty stala se rovinka a já jsem měla jako na dlani parádní rašeliniště.

Rašelinu by tu jeden pohledal. I když místy se zmerčit dala. Všude, kam jen mé očadlo pohlédlo, rostla rašeliništní travička, jen občas bylo místečko, kde se v rašelině rochní mí kámoši divočáci. Že se jedná o místečka hojně navštěvovaná, bylo znát na první pohled. Stopy mých kámošů byly čerstvé, dokonce i na nejednom stromě zmerčila jsem ještě nezaschlou zeminu.

S kebulí plnou myšlenek, jaké asi musí být láznění v rašeliništi, tlapkala jsem dál po povalovém chodníčku. Do rašeliniště mne člobrdice nepustila. Chvilku jsem smutnila, ale když mne tlapky donesly před vyhlídkovou věž, bylo po smutnění. Vyhlídková věž sice nebyla přístupná, ale to bylo to nejmenší, co by mne tížilo. Právě u vyhlídkové věže jsem začala merčit houby a houbičky všech druh a barev, až mne přecházel zrak. Houby rostly mezi keříky borůvčí, občas jsem snad zmerčila brusinčí a než jsem se nadála, povalový chodníček skončil a já jsem byla u řopíku na břehu Teplé Vltavy.

To vám štěknu, kamarádi, to vám bylo místečko. Řopík byl přístupný, ale já jsem do něj nešla. Na hladině Teplé Vltavy merčila jsem rodinu labutí s labuťátky. To už se mi nepovedlo mnoho mnoho let. Ale tady, v srdci Šumavy, jsem opět měla tu čest labutí rodinku potkat.

Od Teplé Vltavy vzala jsem to napříč bývalými blaty kamsi dál do přírody. Pod fousky jsem si poštěkávala, jakou krásnou přírodou si to svištím. Člobrdice mi pověděla, že tudy v době dávno minulé chodili převaděči a pašeráci, kteří znali všechny místní pěšinky. Pokud by prý šlápli vedle, vzala by je zem. Co tím člobrdice myslela, jsem raději nezjišťovala. Už takhle se mi zem místy hýbala pod tlapkami a to je pocit, který vůbec nemám ráda. Ale prý jsem byla v bezpečí.

Než jsem se nadála, byla jsem opět u Teplé Vltavy. Prohlédla jsem si parádní dřevěný most, který krásně ladí s místní přírodou. Brzy mne tlapky donesly zase zpátky do lesa, kde jsem míjela řopík za řopíkem. Než jsem se nadála, byla jsem v místě, kde kámoši bobři postavili mokřady a v mžiku jsem byla zpátky na parkovišti, kde na mne trpělivě čekal Toyoťák.

Štěky z našich výletů najdete na webu člobrdice janulanatoulkach .cz. Kromě štěků z našich toulek na tomto webu nechybí tipy na výlety do měst a obcí, recenze z restaurací, kaváren a ubytování a mnoho dalšího. Budeme rády, když náš web navštívíte ;)

19/10/2026

Dnes vás, kamarádi, zavedu k Johnovu kameni, ke kterému mne tlapky zanesly, když jsem se po boku člobrdice toulala Šumavou a hledala jsem zajímavá místečka, se kterými by vás mohla člobrdice seznámit v jejím novém projektu Šumavínka, který se věnuje nejen historii Šumavy.

Den byl krásnější než krásný. Bylo lehce nad nulou, vanul studený větřík a příroda krásně voněla podzimem a zimou zároveň. Les, jehož jsem byla součástí, byl tišší než tichý. Jen větve stromů šuměly a dávaly mi znát, že je vše tak, jak být má.

Tlapkala jsem po měkoučké pěšině vyšlapané ve vysoké travičce hlubokým lesem. Všude, kam jen má očadla pohlédla, rostly vysoké stromy. Pod vysokými stromy rosta vysoká travička a keře, které byly pokryté první námrazou. V travičce se občas schoval pařez, jinde jsem objevila houbu či lázně mých kámošů z lesní říše.

Tlapkala jsem parádní přírodou, když v tom jsem zjistila, že svištím napříč lesem kamsi. Kožíšek jsem měla vlhký od námrazy a potřebovala jsem se zahřát. Kdo v lese bydlí, to jsem nezjišťovala. Tentokrát jsem svištěla jen a pouze pro zahřátí a byla jsem všude, kde jen jsem být mohla.

Svištěla jsem lesem se snahou se zahřát, když v tom, najednou, zničehonic, vysokou travičku by jeden pohledal. Zato mezi stromy vyrostl nevysoký kamenný památník.

To vám štěknu, kamarádi, já se nejdřív lekla, pak jsem si sedla a jak jsem tak seděla, mohla jsem si památník konečně pořádně prohlédnout. Všimla jsem si, že má jen tři strany. Na každé straně bylo jiné jméno. Co však vzpomíná nebo značí, to jsem zjistila až od člobrdice.

Člobrdice mi pověděla, že jsem objevila Johnův památník. Byla jsem na místě, kde se historicky potkávaly hranice tří lesních revírů. Právě jejich názvy jsou do kamene vytesány. Památník samotný nese jméno vimperského lesmistra Josefa Johna, který se v roce 1858 zasloužil o vyhlášení boubínské pralesovité rezervace.

O panu Johnovi, vyhlášení rezervace a dalších zajímavostech si brzy budete moci přečíst na blogu Šumavínka, který pro vás člobrdice píše. Mimo to tu najdete recepty a spoustu zajímavostí, které se na můj turistický blog nehodí.

Štěky z našich výletů najdete na webu člobrdice janulanatoulkach .cz. Kromě štěků z našich toulek na tomto webu nechybí tipy na výlety do měst a obcí, recenze z restaurací, kaváren a ubytování a mnoho dalšího. Budeme rády, když náš web navštívíte ;)

16/10/2026

Dnes vás, kamarádi, zavedu k Markétině studánce, ke které mne tlapky zanesly, když jsem se po boku člobrdice toulala Šumavou a hledala jsem zajímavá místečka a informace k jejímu novému projektu Šumavínka.

Byl krásný večer. Puňťa se pomalu schovával za vrcholky hor, ale já jsem nemohla spát. Bylo příjemné teplíčko. Příroda krásně voněla podzimem. Já jsem byla na Šumavě, kterou mám moc moc ráda. I proto jsem se rozhodla pro večerní procházku alespoň k blízké studánce, ke které to bylo z Chata Boubín, ve které jsem bydlela, co by pro kostičku dosvištěl.

Tlapky mé nesly mne po zpevněné lesní cestě téměř po rovince. Všude, kam jen mé očadlo pohlédlo, byl hluboký les. Vzrostlé stromy dělaly les tajemnější než tajemný. Dokonce se mi zdálo, že v přítmí slyším vlky výt. Tedy, to se mi prý nezdálo. Člobrdice se mne ptala, jestli vlky také slyším. Takže možnosti jsou jen dvě. Buďto jsme měly stejné snění nebo byli vlci nablízku.

V přítmí voňavého lesa nebylo vytí vlků příjemným zážitkem. Je však pravda, že snad i díky němu jsem tlapkala jen kousek od člobrdice. Můj průzkum přírody byl důkladný, ale pořád jsem bedlivě poslouchala, zda nejsou kámoši vlci až moc blízko mé maličkosti. Vždyť vlk je pánem lesa. A, kdo ví, zda by měl z mé přítomnosti radost?

S famfrňákem, očadly i ušadly v pohotovosti tlapkala jsem hlubokým lesem. Dlouho, předlouho jsem zvažovala, zda byla tato toulka dobrý nápad. Vždyť i člobrdice říká, že je lepší si přivstat. Ale toulat se hlubokými lesy s příchozím večerem? To se prý lesy probouzí a jejich domácí obyvatelé ožívají stejně jako já před snídaní.

Nedlouho tlapkala jsem způsobně lesem, když v tom jsem zjistila, že svištím s větrem o závod kamsi. Myšlenky mé byly tentam. Najednou jsem byla jen já, nádherná příroda a její hlasy. Usvištěla jsem mnoho kroků, když v tom jsem po své pravé tlapce zmerčila dřevěnou lávku. Skočila jsem dlouhý skok, když v tom mi přímo před famfrňákem vyrostl obrovský hřib. Vedle hřibu zmerčila jsem nádherný dřevěný domeček. Jen pár kroků jsem utlapkala, ocáskem jsem zaklepala na zeď domečku a po slabé ozvěně strčila jsem do domečku kebuli.

To vám štěknu, kamarádi, to, co jsem v domečku zmerčila, mi velkou radost neudělalo. Domeček nebyl obyčejným domečkem. Domeček byl studánkou, ve které po mnoho let byla spousta vodičky. Dokonce bývalo ve studánce tolik vodičky, že z ní vytékala potůčkem a napájela malý samoobslužný bar, ve kterém se každý mohl občerstvit na chlazené limonádě. Ale dnes byla studánka bez vodičky. Podle vzkazu nejen dnes, ale již dlouho. Ovšem, kdo ví. Třeba se do studánky vodička vrátí.

Štěky z našich výletů najdete na webu člobrdice janulanatoulkach .cz. Kromě štěků z našich toulek na tomto webu nechybí tipy na výlety do měst a obcí, recenze z restaurací, kaváren a ubytování a mnoho dalšího. Budeme rády, když náš web navštívíte ;)

15/10/2026

Dnes vás, kamarádi, zavedu na Chalupskou slať, na kterou mne tlapky zanesly, když jsem hledala zajímavá šumavská místa pro nový projekt člobrdice Šumavínka.

Den byl zvláštnější než zvláštní. Počasí se nemohlo rozhodnout, zda bude léto, podzim nebo zima. Puňťa nevěděl, zda má odpočívat nebo jít zářit na oblohu. Šedivé mraky byly všude, ale jako by netušily, zda se jim chce či nechce pršet. Ale i přesto, že den nebyl k procházce přímo stvořený, musela jsem se vydat za poznáním. Vždyť jsem byla po dlouhé době zpátky na mé oblíbené Šumavě.

Tlapky mé mne chvilku nesly po asfaltové silničce vedoucí kamsi do přírody. Protlapkala jsem kolem chaloupky, protlapkala jsem zatáčkou, když se po mé pravé tlapce objevily chytré tabule, od kterých vedl povalový chodníček. Co je na tabulích napsáno, mne pramálo zajímalo. Ale kam vede chodníček, to jsem zjistit musela.

Našponovala jsem ušadla, promrkala očadla a famfrňákem jsem se několikrát zhluboka nadechla. Se všemi smysly v pohotovosti zamávala jsem člobrdici chvostem na rozloučenou a už jsem si to svištěla kamsi po povalovém chodníčku.

Svištěla jsem kupředu rychleji než rychle. Ušadla mi plápolala na kebuli, chvost se mohl radostí uvrtět. Usvištěla jsem mnoho kroků, prosvištěla jsem kolem lavičky. Skočila jsem pár dlouhých skoků, když v tom jsem se ocitla v mezi podzimem zabarvenými břízkami.

Byla jsem součástí nádherné přírody a očadla jsem si mohla vykoukat. Až na člobrdici nebyla široko daleko žádná živola. Jen kamarádi ptáčci pěli písně krásnější než krásné, které se linuly parádní přírodou.

Jen co se ke mne přidala člobrdice, vydala jsem se dál, kamsi. Nikam jsem nespěchala. Ba právě naopak. Tlapkala jsem tempem tlapka tlapku mine a užívala jsem si každý krok. Kochala jsem se pohledem do nádherné přírody. Užívala jsem si vůni příchozího podzimu. Než jsem se nadála, povalový chodníček skončil. Přímo pod famfrňákem měla jsem spoustu vodičky. Ve vodičce merčila jsem několik ostrůvků tvořených z trávy. Na některých merčila jsem i mladé břízky. Byla jsem na samotné Chalupské slati, místě krásnějším než krásném.

Štěky z našich výletů najdete na webu člobrdice janulanatoulkach .cz. Kromě štěků z našich toulek na tomto webu nechybí tipy na výlety do měst a obcí, recenze z restaurací, kaváren a ubytování a mnoho dalšího. Budeme rády, když náš web navštívíte ;)

14/10/2026

Dnes vás, kamarádi, zavedu na naučnou stezku Hornovltavické pastviny, na kterou mne tlapky zanesly, když jsem se toulala Šumavou pro nový projekt člobrdice Šumavínka, ve kterém najdete nejen tipy na výlety, ale také například tradiční šumavské recepty a informace o tom, jak se žilo na Šumavě a v Pošumaví.

Byl krásný, i když chladný večer. Puňťa pomalu zacházel za horizont a příroda se halila do hávu večera. Jenže já jsem nemohla spát. Byla jsem na Šumavě. Člobrdice mi prozradila, že tu budu jen pár dní. Snad proto mi to nedalo a i s příchozím večerem jsem se musela vydat na toulku.

Od chaty Boubín, kde jsem s člobrdicí bydlela, merčila jsem údolí, které mne svádělo k návštěvě. Čas nečas, nasadila jsem úsměv na kebuli, nechala se obléknout, a když se člobrdice po nekonečném přemlouvání mé maličkosti ke spánku odhodlala konečně vyrazit, už jsem si to tlapkala s úsměvem na kebuli parádní šumavskou přírodou.

Tlapky mé nesly mne chvilku po silnici. Po pár krocích jsem se ocitla na asfaltové silničce. Tu jsem také brzy nechala za chvostem a už jsem si to svištěla s radostí mi vlastní parádním lesem po povalovém chodníčku.

Tlapky mé nesly mne kupředu, přímo za famfrňákem. Všude, kam jen má očadla pohlédla, byl les. Merčila jsem majestátní stromy, mladé stromky a dokonce i pidi stromky. Podél chodníčku sem tam rostla květinka, keř či houba. Na jedlou houbu jsem snad nenarazila. Zato mochomůrek bylo všude tolik, že i bez jejich ochutnávky mne přecházel zrak.

Tlapkala jsem pomalu, tempem tlapka tlapku mine. Nikam jsem nespěchala. Cestou jsem objevovala chytré tabulky, které mne seznamovaly s místní přírodou, její historií i zvláštnostmi. Zjistila jsem, kdy byla vyhlášení přírodní rezervace, jíž jsem byla součástí. Dozvěděla jsem se, k čemu kdysi sloužily pro dnešního návštěvníka tajemné zdi, které vedou lesem kamsi a na které jak nečekaně nerazíte, tak nečekaně skončí. Dozvěděla jsem se i spoustu dalších zajímavých informací a než jsem se nadála, byla jsem zpátky v Kubově Huti u kámošů koní, kteří prý koušou.

Tento výlet nebyl dlouhý, a přesto byl krásný. Vlastě byl dlouhý tak akorát, aby mne přesvědčil, že je čas vydat se do říše snů. Věděla jsem, že mne čeká další šumavský toulavý den, na který jsem se musela pořádně vychrupat.

Štěky z našich výletů najdete na webu člobrdice janulanatoulkach .cz. Kromě štěků z našich toulek na tomto webu nechybí tipy na výlety do měst a obcí, recenze z restaurací, kaváren a ubytování a mnoho dalšího. Budeme rády, když náš web navštívíte ;)

13/10/2026

Dnes vás, kamarádi, zavedu na Jezerní slať, na kterou mne tlapky zanesly, když jsem se po boku člobrdice toulala Šumavou pro její nový nejen turistický projekt Šumavínka.

Den byl u nás stvořený pro pořádnou procházku. Člobrdici proto nenapadlo nic lepšího, než že se vydáme na Šumavu. Již v sedm ráno jsem ležela v Toyoťákovi a nechala se unášet směr jižní Čechy. Odpočinková cesta trvala skoro celou hodinu. A byť se mi zdálo, že utíká rychle, vůbec by mi neštěklo, že se z pozdního léta zničehonic ocitnu v příchozí zimě.

Jen co se mé tlapky dotkly země na parkovišti v srdci Šumavy, nestačila jsem valit očadla. Po obloze pluly šedivé mraky, které slibovaly všechno možné, jen ne krásný den. Byla zima. Téměř až praštělo. Ostatně bylo jen několik málo stupňů nad nulou. Ale nepříznivé počasí mne nemohlo od toulání odradit. Už jsem byla na Šumavě. Mohla jsem se jet ubytovat a jen tak lenošit, ale to bych nebyla já. S odhodláním mi vlastním nasadila jsem úsměv na kebuli a jen co si člobrdice oblékla zimní bundu, už jsem si to tlapkala po měkoučké cestě kamsi do přírody.

Tlapky mé nesly mne tempem tlapka tlapku mine po měkoučké cestě. Cesta má byla rovnější než rovná. Po několika málo krocích, po přetlapkání cyklostezky, ocitla jsem se v lese u několika chytrých tabulích. Z tabulí mi člobrdice přečetla, že prý jsem na Jezerní slati, místě, kde se v době dávno minulé těžila rašelina.

To vám štěknu, kamarádi, to vám byla informace pro mne. Vždyť rašeliniště, to je místo, které se jen tak někde nezmerčí. Našponovala jsem ušadla, promrkala očadla, několikrát jsem se zhluboka nadechla a než se člobrdice zmohla na slovo, už jsem si to svištěla vstříc nádherné přírodě.

Usvištěla jsem jen pár kroků, když v tom mi cestu zkřížila nevysoká vyhlídková věž. Když jsem viděla její strmé schody, vzala jsem ji obloukem a v mžiku jsem svištěla po nádherném povalovém chodníčku. Svištěla jsem přírodou, která se jen tak nezmerčí. Všude, kam jen má očadla pohlédla, rostly malé stromky. Merčila jsem břízky, borovičky a snad i přesličky. Pod stromy rostly keříky borůvčí, brusinek a tolik hub, že bych je nespočítala.

Usvištěla jsem mnoho kroků, očadla jsem si mohla vykoukat. Skočila jsem dlouhý skok, když v tom se přímo přede mnou objevilo zábradlí. Za zábradlím otevřel se svět. V dáli daleké merčila jsem vrchol. Před vrcholem i pod vrcholem merčila jsem rašeliniště. Po rašelině sice nebylo ani památky, zato porost mi dával znát, že opravdu na rašeliniště koukám.

Byť jsem se ze začátku výletu bála, že nebude stát za nic, nakonec jsem si jej pořádně užila. Seznámila jsem se s rostlinkami i stromky, člobrdice mne seznámila s těžbou rašeliny a historií rašeliniště. Výlet nebyl dlouhý, ale byl krásný. Až se v mých stopách vydáte, jistě mi dáte zapravdu, že Jezerní slať za vidění stojí, i když je to prochajda na několik desítek minut.

Štěky z našich výletů najdete na webu člobrdice janulanatoulkach .cz. Kromě štěků z našich toulek na tomto webu nechybí tipy na výlety do měst a obcí, recenze z restaurací, kaváren a ubytování a mnoho dalšího. Budeme rády, když náš web navštívíte ;)

12/10/2026

Dnes vás, kamarádi, zavedu ke studánce Pod Brdeckou cestou, ke které mne tlapky zanesly, když jsem se vydala po stopách knihy Po stopách pověstí – Brdy, která vyšla člobrdici na jaře. Na nějakou chvíli to bude asi mé poslední zastavení v mých oblíbených Brdech. Kam se vydáme příště? To je zatím těžké štěknout. Ale jedno vím jistě. Určitě to budou místa krásná ;)

Den byl jako stvořený pro pořádnou procházku. Na obloze zářil kamarád Puňťa a svými paprsky zahříval zem. Kolem Puňti poletovaly bílé naducané mráčky, ale moc jich nebylo. Les krásně voněl blížícím se podzimem, vlahý větřík šuměl v korunách stromů. Kamarádi ptáčci mi do kroku pěli ty nejkrásnější písně, jaké jen zapět umí. A já jsem si užívala každý krok.

Tlapky mé nesly mne po zpevněné lesní cestě hlubokým lesem. Všude, kam jen mé očadlo pohlédlo, rostly vzrostlé stromy. Pod stromy merčila jsem koberce mechu a borůvčí, u cest se občas objevil pařez a kapradí. Tlapkala jsem do táhlého kopečka, když se po mé levé tlapce objevila pěšinka, na kterou na stromě ukazovaly dva zvláštní obrázky.

To se ví, nedalo mi to. Našponovala jsem ušadla, promrkala očadla, famfrňákem jsem se zhluboka nadechla a než se člobrdice zmohla na slovo, už jsem si to svištěla kamsi po pěšince do hloubi lesa. Svištěla jsem kupředu rychleji než rychle. Ušadla mi plápolala na kebuli, chvost měl co dělat, aby vyrovnal sebemenší zatáčky. Usvištěla jsem mnoho kroků, skočila jsem dlouhý skok, když v tom se do hloubi lesa ozvalo čvachtnutí. To se celé mé já složilo v parádní tůňce.

Vodička v tůňce ták krásně voněla, že jsem neměla strach, že by mne člobrdice nenašla. Stačilo přeci málo. Držet směr vůně Chanel No. Brdy. Ten člobrdice moc dobře zná. A není se čemu divit.

Chvilku jsem se láznila a rozhlížela se kolem sebe. Moc jsem toho neviděla. Tůňka byla hluboká, kolem mne rostlo vysoké borůvčí. Jak jsem se tak rozhlížela, v borůvčí jsem zahlédla cosi, co mi úplně do přírody nezapadalo.

Rázem jsem byla na všech čtyřech. Rázem jsem byla v pohybu. Utlapkala jsem jen pár kroků a byla jsem u svého cíle. Byla jsem u dřevěného domečku, krásné brdské studánky. Jen pramínek se nekonal. Tedy, pramínek vodičky se konal. Ale byl tak silný, aby se nemohlo říct, že je studánka bez vodičky.

Ani nevíte, kamarádi, jakou jsem měla radost, že jsem objevila další brdskou studánku. Sice mne trošku mrzelo, že je téměř bez vodičky, ale protože je opravdu krásná, hluboko v lese, věřím, že vodička se do ní vrátí. Jednou to budu muset přijít ověřit. Tohle místečko by totiž mohlo vyprávět moc krásné pověsti.

Štěky z našich výletů najdete na webu člobrdice janulanatoulkach.cz. Kromě štěků z našich toulek na tomto webu nechybí tipy na výlety do měst a obcí, recenze z restaurací, kaváren a ubytování a mnoho dalšího. Budeme rády, když náš web navštívíte ;)

Tuláčci

23/10/2026

22/10/2026

21/10/2026

20/10/2026

19/10/2026

16/10/2026

15/10/2026

14/10/2026

13/10/2026

12/10/2026

Adresa

Web

Upozornění

Kontaktovat Společnost

Odkazy

Sdílet

Kategorie

Žádost o odstranění nabídky