02/10/2020
Jak jsem se objevil v televizi
Byl jsem kontaktován štábem televize ČT24, abych se v hlavním živém vysílání vyjádřil k dopadu připravovaného nouzového stavu na domácí cestovní ruch. Bez zaváhání jsem souhlasil, přestože jsem slíbil ženě společnou večerní návštěvu kina. Málokdy se totiž naskytne příležitost postavit se před kameru ve firemním tričku (ve studiu Vás z něho svlečou a zapůjčí Vám neutrální vyžehlenou košili). Další výhodou „živáku“ je nemožnost vystříhat to, co se médiím nehodí.
Samozřejmě jsem okamžitě požádal o zaslání konkrétních otázek, abych se mohl připravit. Byly mi přislíbeny do e-mailu. Vzhledem ke špatným zkušenostem (za 30 let praxe v cestovním ruchu jsem už v médiích mnohokrát vystupoval) vím, že „slibem nezarmoutíš“.
Proto jsem z telefonického rozhovoru „vydoloval“ aspoň „polotázku“, jestli budeme rušit autobusové zájezdy na kulturní akce v ČR. Vzhledem k tomu, že tomuto segmentu se ATIS prioritně nevěnuje, volal jsem kolegovi Mirovi Hořanskému z CK Valaška, jak je to vlastně z rouškami a s rozestupy v autobusech. Ten mě „hodil do obrazu“ a já už pak kolem 21.hodině čekal na příjezd mobilního reportéra z České televize. Žádné otázky samozřejmě nedorazily.
Chtěli, abych plakal
Přede devátou přijel do Bruntálu reportér ČT a rozbalil si na ulici svoji techniku. Za 2 minuty po rozbalení začalo foukat pršet. Doporučil mi skočit si pro deštník. Já mu ale doporučil ať to sbalí do auta, že to zajedeme natočit do cca 500 m vzdálené zkušebny naší bluesrockové kapely veteránů Generace75.cz. Souhlasil a za 10 minut jsme byli již v teple zkušebny připraveni na pokyn z pražské režie k živému vstupu do vysílání.
Během minuty zazvonil telefon asistentky, že se vstup posouvá o cca 20 minut. Jeden pětiminutový televizní vstup mi „sežral“ už skoro 2 hodiny času a ještě se nic neděje. Čekal jsem na minutu „m“ se sluchátkem v uchu a poslouchal živé vstupy do televizního vysílání svých předřečníků. S hrůzou jsem si najednou uvědomil, že většinou slyším unisono jen hořekování nad tím, jak nás vládní nařízení pomalu likviduje.
Pozitivní improvizace
A pak přišel pokyn ze studia. Koukal jsem mírně nad kameru a čekal na první redaktorovu otázku. Samozřejmě začal autobusem. Pak následovalo 10 min improvizace s jednoznačným cílem, neztratit pozitivitu. Klikněte si na odkaz jak to dopadlo.
https://www.youtube.com/watch?v=g7yoQBeyomI
Ponaučení
Na poslední chvíli jsem si uvědomil, jak důležitý je optimismus a pozitivita před neustálým nadáváním a skuhráním.
Ozývat se správným směrem
Směrem k Vládě a legislativcům však nesmíme nikdy přestat s apelací na problémy, které se musí generálně řešit. Sledujme stále jejich práci, kontrolujme plnění volebních programu a neustále jim zasílejme signály, že budeme před dalším volebním obdobím požadovat inventuru toho, co pro nás udělali a pomohli prosadit. Musí vědět, že náš hlas pro příští volební období už nemusí dostat.
Přeji Vám pevné nervy a plné kufry optimismu a pozitivity. A nebojte si užít každý volný den v naší zemi
Držte se a mějte se zdravě !
