03/11/2024
🌺 Jak v Peru vypadá Día de los Mu***os jsem tentokrát sepsala sem. 💀👇
🌺 DÍA DE LOS MU***OS V PERU 🌺
💀 Tak jako v mnoha kulturách, i v Peru vnímají v tyto dny tenčí hranici mezi světem živých a mrtvých. 1. listopadu slaví v Peru Día de los Santos (den svatých) a 2. listopadu pak Día de los Mu***os nebo zde zvaný Día de los Difuntos (den zemřelých či odešlých).
🌺 Día de los mu***os není v Peru tak barevný, opuletní a hlučný jako v Mexiku, ale rozhodně „živější“ než u nás.
🌺 Některé principy jsou ale stejné s těmi mexickými. Líbilo se mi, jak je shrnula Španělština do plavek ve svém článku 9 tipů, jak oslavit Día de los Mu***os jako správný Mexičan. Tyto platí i v Peru:
💀 1. Zapomeňte na veškerou katolickou/západní věrouku, která nám říká, že čas plyne lineárně a že život začíná narozením a končí smrtí, která je tabu a nemluví se o ní. Naopak Día de Mu***os vychází z předkolumbovské víry, ve které je čas cyklický a zrození i úmrtí jsou přirozenou součástí života.
💀 2. Psychicky se připravte na to, že buď vy půjdete na návštěvu za mrtvými na hřbitov, nebo vás oni přijdou navštívit domů. Nezapomeňte je hezky pohostit podle toho, co měli rádi za života!
💀 3. Vyzdobte hrob vašich blízkých a udělejte si u něj s celou rodinou piknik, ideálně si přizvěte k poslechu i tanci skupinu hudebníků.
🌺 Lidé se shromažďují na hřbitovech, přinesou s sebou oblíbené jídlo zemřelých, pití včetně alkoholu (a často i muziku) a společně s mrtvými hodují a povídají si. Věří, že je zemřelí v těchto dnech navštěvují.
Seskupí se kolem hrobu a povídají si. O zemřelých, o životě, stejně vesele jako doma u rodinného stolu. Přijde mi to moc hezké. Na hřbitově stráví tak hodinku až dvě. Přinesou jim také květiny a zapálí svíčky.
Na pohřbívání mě v Amazonii (odkud pochází manželova rodina) zaujala jedna věc. Mrtvé zde pohřbívají většinou hned druhý den. Nemají zde klasické márnice a těla by se v tropickém prostředí rychleji rozkládala. Krematoria jsou v Peru dostupná jen pro obyvatele větších měst.
Proto když někdo zemře, příbuzní dají hned vědět do místní televize a rádia, aby se o tom všichni dozvěděli a mohli přijít druhý den na pohřeb. V lokální televizi pravidelně v podtitulcích běží, kdo zemřel a kdy a kde je pohřeb. V poslední době se to více přeneslo na sociální sítě.
V době pandemie mě třeba dojaly na facebooku fotky ze hřbitova kamarádky, jejíž malá dcera před pár lety zemřela. V den výročí smrti vzhledem ke karanténě mohla na hřbitov jen ona. Přinesla tam dceři hračky, její oblíbené pití a jídlo a se zbytkem rodiny dělala hromadný videohovor přes messenger, aby tak všichni mohli být na hřbitově přítomni.
💀 Smrt je tu stále přirozenou součástí života, je to i tím, že je tu i prostě častější. A to se promítá i do běžného života a tím pádem i do sociálních sítí. Sdílí běžně „selfie“ s hrobem zemřelého a povídáním, jak jim dotyčný chybí. Vídám i živá vysílání z pohřbů na sociálních sítích. Není to pro ně takové tabu, jako myslím u nás.
Zrovna včera jsme to diskutovaly s Rozárkou na hřbitově – proč u nás by měl být na hřbitově klid a v Jižní Americe panuje naopak více veselí, barev a hudby.
🌺 Día de los Mu***os je prostě oslava života i smrti, kdy není třeba smutnit, ale s láskou zavzpomínat na předky a užívat si ještě života, dokud ho máme.
Foto ze hřbitova v Puertu Maldonadu - Gordon Ulmer (já ty svoje ze života v Peru mám někde hluboko na discích...)
Na zdroj fotky a další fotografie ze hřbitova v Puertu Maldonadu se můžete pro zajímavost podívat zde:
https://www.facebook.com/pages/Cementerio%20San%20Martin%20De%20Porres.%20Puerto%20Maldonado./294166677362440/photos/
Můžete si třeba všimnout i prostých hrobů zahrabaných pouze hlídnou s jednoduchým dřevěným křížem se jménem a daty.
