NaVlastníNohy / s Veru

NaVlastníNohy / s Veru Tam, kde se zastaví čas, se každý krok stává příběhem 🥾🌲. Zažij to se mnou - na vlastní nohy!

Jsou chvíle, kdy příroda šeptá, kdy mlha jako závoj položí svou chladnou dlaň na vodu a nechá světlo jen tiše proklouzno...
09/12/2025

Jsou chvíle, kdy příroda šeptá, kdy mlha jako závoj položí svou chladnou dlaň na vodu a nechá světlo jen tiše proklouznout do světa...

Ach ta mrazivá slunečná rána ❄️☀️...
28/11/2025

Ach ta mrazivá slunečná rána ❄️☀️...

Pro mě jeden z každoročních nejkrásnějších zážitků...první sníh. Může být něco kouzelnějšího než když se podzimem zbarve...
25/11/2025

Pro mě jeden z každoročních nejkrásnějších zážitků...první sníh. Může být něco kouzelnějšího než když se podzimem zbarvená příroda zahalí do bělostné tiché bílé?

Miluju zimu, miluju sníh a malování námrazy.
Miluju huňaté čepice, kterých mám opravdu mnoho.
Miluju zimní slunce, které tomu křišťálovému království dává třpyt.

Co vy a zima?

Začíná být velmi těžké hledat si trasu ve Žďárských, kterou bych ještě neznala.Ale našla jsem... Sice už mám za sebou vš...
23/11/2025

Začíná být velmi těžké hledat si trasu ve Žďárských, kterou bych ještě neznala.
Ale našla jsem...

Sice už mám za sebou všechna ta profláknutá a "nejhezčí/nejlepší" místa, ale pokud jdete s cílem "Chci do lesa", můžete jít vlastně kamkoliv.

Zvládla jsem 21,5 kilometru, navštívila jsem Fryšavský kopec, NPR Žákova hora, PP Tisůvka, pramen Svratky a PP Brožova skála (trasa viz fotky).
Dnešní den byl ve znamení chodím kudy chci, takže jsem několikrát riskla neznačené cesty. Ke konci se mi to trochu vymstilo. Pokud nemáte rádi, když se vám cesta ztrácí pod nohama kvůli bujné vegetaci či polomu nebo chcete zkratku a ve výsledku jdete dál kvůli ohradníku, dám vám dobrou radu: Choďte po značených turistických trasách 😃.

Počasí bylo nádherné. Když jsem ráno jela do Žďárských, najednou jsem vjela do míst, kde vzduchem vířila námraza a díky sluníčku, které bylo za mlžným oparem se vše kolem neskutečně třpytilo. Musela jsem zastavit, vystoupit a ten okamžik si pořádně užít (a natočit). Bylo to magické... pak jsem se otočila a viděla jsem optický jev tzv. Sluneční sloup, který byl přesně naproti slunci.

Dnešní lesy ve Žďárských byly až tajemně tiché. Slyšela jsem dnes pouze svoje kroky. Když jsem zastavila a přestala dýchat, nebylo slyšet vůbec nic. Ani vánek ani ptáky. Byl to tichý a kouzlem naplněný den jen pro mě.

Les 🌲. Můj restart.Stačí mi jediná věc — vypadnout do lesa.Vnímat ticho, klid, tu jemnou, skoro až tajemnou atmosféru…Je...
20/11/2025

Les 🌲. Můj restart.

Stačí mi jediná věc — vypadnout do lesa.
Vnímat ticho, klid, tu jemnou, skoro až tajemnou atmosféru…
Je to pohlazení nejen pro mou hlavu, ale i pro oči a duši.

Člověk jen je. Dýchá. Vnímá.
A na ničem jiném v tu chvíli nezáleží. 🌿

A jak si dobíjíte baterky Vy? Napište mi do komentářů.

Nevím proč, ale právě tahle mlžná chvíle se mě dnes dotkla. Asi proto, že byla opravdová.Stála jsem v lese a dívala se n...
15/11/2025

Nevím proč, ale právě tahle mlžná chvíle se mě dnes dotkla. Asi proto, že byla opravdová.

Stála jsem v lese a dívala se na tento obraz.
Stromy přede mnou se ztrácely v mlze, jako by je někdo kreslil jen naznačenými čarami. Všechno bylo tiché, měkké… skoro až posvátné.

Mlha má zvláštní schopnost proměnit obyčejné místo v něco, co působí jako z jiného světa.
Utlumí zvuky, zjemní světlo a nechá prostor jen pro dech, pro vnitřní klid, pro ten okamžik, kdy nic nemusíš. Jen být.

V tom tichu jsem cítila zvláštní druh tajemna — ne strašidelného, ale takového, které v tobě probudí respekt k přírodě i k sobě samotné.

A tak jsem jen stála a nechala to na sebe působit…

Jak působí mlha na Vás?
Zastavíte se někdy jen tak a necháte na sebe působit okamžik kolem?

„Stromy jsou básně, které země píše do nebe.“(K. Gibran)Jsou lidé, kteří to tak necítí.A pak jsou lidé, jako já — kteří ...
10/11/2025

„Stromy jsou básně, které země píše do nebe.“
(K. Gibran)

Jsou lidé, kteří to tak necítí.
A pak jsou lidé, jako já — kteří tenhle citát naprosto chápou a ctí.

Stromy miluju.
Ráda je fotím. Ráda se na ně dívám.
Cítím z nich tu nekonečnou energii, ten tichý koloběh života — kdy rozkvetou, na podzim vymalují krajinu a nakonec shodí listy.
Klidně stojí, čekají dlouhou zimu, v tichosti... jen prostě jsou. A pak na jaře znovu ožijí.

Jejich příběh je jako ten náš.
V těžkých chvílích, když přijdeme o své listy, tiše čekáme, hojíme se a vyhlížíme lepší časy — kdy se znovu zazelenáme.

Stromy jsou tiší pozorovatelé.
Zažily mnohé a přesto stojí.
A pokud jim to dovolíme, nabijí nás energií a schovají ve stínu svých větví.

🌳 Stromy jsou náš poklad. Važme si jich. 🌳

Vnímáte STROMY stejně jako já? A jaký je váš nejoblíbenější? Napište mi do komentářů.

Dnes mi výhledy vzala mlha, ale dala mi něco jiného...Vysočina je můj kraj, má země, můj domov 💚. Narodila jsem se tu a ...
01/11/2025

Dnes mi výhledy vzala mlha, ale dala mi něco jiného...

Vysočina je můj kraj, má země, můj domov 💚. Narodila jsem se tu a žiji zde celý život. Jsem prostě "HighlandGirl".
A ačkoliv jsem na našem nejvyšším vrcholu Javořici byla nesčetněkrát, nikdy jsem na ni nevystoupala ze směru od obce Studená.

Vydala jsem se na delší pochod z obce Studená do Třeště po cestě Via Czechia - Českomoravská. Tento úsek měří cca 22 kilometrů a střídají se na něm žlutá, zelená a modrá turistická trasa.

Pokud se na něj někdy vydáte, čekají Vás nádherné lesy a nádherná zastavení.

Půjdete kolem NPP Zhejral, kde mi to místy připomíná mou milovanou Šumavu a dalšími zajímavými body jsou již výše zmíněná Javořice, dále Míchova skála v javořických lesích a náš milovaný hrad Roštejn.

Slunce se dnes nekonalo, ale zjistila jsem, že mlha má svoje kouzlo a místy působí mlhavé scenérie tajemně a magicky.

Lesy zahalené v mlze na Vás dýchají samotou, klidem a tichem a mně se z nich vůbec nechtělo odcházet. Ta atmosféra byla nezaměnitelná, zejména teď na podzim.

A víte co?
Někdy mám pocit že mi příroda za mou úctu k ní pošle dar. A dnes se mi to stalo. Setkala jsem se s daňkem, se kterým jsme na sebe hleděli.
Byl to nepopsatelný pocit ❤️.

Třetí (poslední) den v Přírodní rezervaci Maštale a zároveň třetí výlet nás zavedly zpět na začátek, do míst, kvůli kter...
28/10/2025

Třetí (poslední) den v Přírodní rezervaci Maštale a zároveň třetí výlet nás zavedly zpět na začátek, do míst, kvůli kterým jsem si tuto rezervaci zamilovala. Vrátily jsme se s dcerou do Toulovcových Maštalí, které jsme spolu navštívily poprvé letos v létě.

Když jsme zde byly poprvé, byla to pro mě neprozkoumaná oblast, takže jsem měla nevhodné boty a s sebou čtyřleté dítě a staršího psa středního vzrůstu. Tehdy jsme se vydaly z Boru u Skutče po zelené turistické trase až do cíle. Všechny okolnosti výše zmíněné měly za následek to, že klesání po této trase prudkým svahem přes krkolomné kořeny, ve špatných botách, s rukou dcery v mé pravé ruce a se psem v podpaží druhé ruky, se stalo vyčerpávajícím zážitkem. Ani ne tak fyzickým jako spíše psychickým. To odpoledne se moc nevydařilo a i přesto mě krása tamních lesů a skal uchvátila.

Dnes, podruhé, jsme vycházely z parkoviště u chatové osady Vranice (viz mapa; parkoviště je placené, 70,- Kč za osobní automobil na celý den a platbu můžete provést pomocí QR kódu). Cestou tam jsme se vydaly po modré turistické trase, která nás vedla opět nádhernými, čistými, borovicovými lesy. Modrá trasa nás dovedla na rozcestí "Za Borky", kde se sbíhá několik cest a odtud jsme šly již po zelené, zopakovaly jsme si tedy prudké klesání po kořenech. Měla jsem však správné boty, hafana tentokrát doma a již zvyklejší, tedy obratnější a opatrnější dítě. Tentokrát to byl proto ten správný zážitek a ne jen totální stres. Bylo skvělé pozorovat, jak dcera poznává již známá místa a má z toho radost.

Došly jsme k Hrnčířově skále, která Vám z tohoto směru dává znamení, že jste již u cíle. Toulovcovy Maštale jsme si tentokrát, jelikož byl čas a neměly jsme s sebou naši fenu babičku, mohly projít celé včetně vystoupání na jejich "střechu". Jsou stejně krásné jako v létě, avšak opět...podzim má něco do sebe 🍂.

Z Toulovcových Maštalí jsme se vydaly na cestu zpět po červené turistické trase, tedy opět cestou, kterou jsme neznaly. (Je hrozně fajn, když k jednomu cíly vede více cest.) Chvíli nás na našem putování ještě doprovázely skály po pravé straně, než jsme začaly klesat. Došly jsme k Prameni Džberka, který zdobí lesní skřítek (jednoho jsme potkaly i na začátku výletu na pařezu na modré trase při vstupu do lesa). U pramene opět eroze tvořila nádherné obrazce pomocí kořenů.
Po červené jsme se dostaly dál až na rozcestí, kde se cesta od parkoviště rozdvojovala na začátku naší trasy a došly jsme do cíle. I když jsme původně Toulovcovy Maštale v plánu tentokrát neměly, jsem moc ráda, že jsme se tam vrátily a poznaly zase nové cesty. Tento okruh měřil cca 4,5 kilometru.

PS: Poprvé jsem v přírodě našla spadnutý trs jmelí.

Druhý den v Maštalích, druhá trasa, opět kratší, cca 5,6 kilometrů v souvislosti s délkou nožiček a počtu kroků čtyřleté...
27/10/2025

Druhý den v Maštalích, druhá trasa, opět kratší, cca 5,6 kilometrů v souvislosti s délkou nožiček a počtu kroků čtyřleté dcery...

Náš druhý výlet začínal na parkovišti poblíž obce Budislav (viz přiložená mapa), odkud jsme se vydaly po žluté turistické trase. Začátek trasy kolem silnice nebyl příliš záživný, za zmínku možná stojí pouze Hájenka Budislav, kde může být velmi pěkné ubytování.
Avšak po překročení silnice a vchodu do lesů mimo civilizaci už to opět byla pastva pro oči a balzám pro duši. Opět nás přivítaly typické lesy Maštalí, o to krásnější, že byly oděny do podzimních barev. Měly jsme opět štěstí na počasí a na několik vzácných chvil nás doprovázelo sluníčko, které celou barevnou symfonii ještě pozlatilo.

Jako první nás přivítaly Liščí díry a nádherný průchod mezi pískovcovými hradbami, na které se v jednom místě dalo vylézt i s dcerou, podívaly jsme se tedy na Liščí díry i z ptačí perspektivy.

Další v pořadí následoval Skalní útvar Pod deštníkem, který navazoval na Liščí díry. Po žluté trase dál se tyčil Skalní útvar Hrad, který se dá kolem dokola obejít a působí velmi majestátně.
Tyto tři velké skalní útvary byly nejkrásnější na celé trase a byly v těsné blízkosti.

Žlutá trasa vedla nádhernou lesní cestou, kde se po pravé straně tyčily Městské Maštale. Kousek dále po levé straně byl jakoby odhozený kus skály vedle cesty s názvem Pancéřová loď, z pod kterého tekl potůček a bylo to velmi fotogenické místo vhodné i ke krátké meditaci, jelikož zde bylo slyšet pouze bublání vody a okolní les působil až pohádkově, zejména ve chvíli, kdy mezi stromy probleskovalo na sluníčko.

Po chvilce jsme sešly z kopce a vydaly jsme se chvíli po levém břehu Voletínského potoka stále po žluté (po pravém břehu vede červená turistická trasa). Zde si člověk užíval spíše cestu samotnou a stromy, jelikož skalní útvary tu nebyly až tak blízko. Pro nás to znamenalo vyprávění pohádek.

Ve Voletínském údolí se nachází Voletínská studánka, kde eroze velmi zapracovala a celá studánka a její okolí jsou lemovány vystouplými kořeny stromů.
Od Voletínské studánky jsme se již napojily na červenou turistickou trasu a druhá půlka celého výletu již nebyla tak turisticky záživná, jelikož zde byly už zpevněné cesty, což nás nebaví a už jen jedno lákadlo a to byl Panský stůl, kde si osoby menšího vzrůstu (čtěte děti) mohou posedět ve vydlabaných místech na sezení a dospělí postojí, jelikož velikost jejich pozadí už není tak dobře vměstnatelná do oněch dolíků. Zkusila jsem na pár minut. Nebyl to dobrý nápad.

Od Panského stolu vedle už jen cesta dál a dál zpět na parkoviště se zajímavějším stoupáním s kameny a kořeny ke konci trasy.

Cestou zpět do Nových Hradů jsme navštívily Toulovcovu rozhlednu, která se nachází přímo u silnice mezi obcemi Jarošov a Budislav. Výhled z ní není dechberoucí, ale zážitek pro děti se vždy počítá.

PS: Našel by se někdo dospělý, komu bylo sezení u Panského stolu příjemné? Přihlaste se 🙋‍♀️🙋‍♂️.

PS na druhou: Přidávám i několik fotek exteriérů ze Zámku Nové Hrady, který jsme navštívily po návratu na ubykaci. Měly jsme ho naproti přes silnici 😃.

Poslední tři dny trávím v Přírodní rezervaci Maštale, která se nachází v Pardubickém kraji a která mě uchvátila krásou s...
26/10/2025

Poslední tři dny trávím v Přírodní rezervaci Maštale, která se nachází v Pardubickém kraji a která mě uchvátila krásou svých lesů již v létě, kdy jsem byla s dcerou na pár dní ve Žďárských vrších a odtud jsme si udělaly výlet do Toulovcových Maštalí, kde jsem tenkrát byla poprvé. Ale abych byla upřímná neuchvátily mě tolik pískovcové skalní útvary ani nádherná kaňonovitá údolí jako zdejší lesy...
Krása zdejších lesů je místy až dechberoucí, slovy nepopsatelná, a ať přemýšlím jak přemýšlím, krásnější lesy jsem ještě asi neprošla a že jsem jich prochodila už mnoho.
Tyto čisté, borovicové lesy s buky, duby a břízami, podrostlé borůvkami, brusinkami a vřesem a lemované pískovými pěšinkami na Vás dýchají magickou pohádkovou atmosférou a skalní města a pískovcové skalní útvary jsou pak už jen třešničkou na dortu.
Abych to shrnula, byla to láska na první kroky a už v létě jsem věděla, že se sem vrátím. Uplynuly dva měsíce a jsem tu.

Toulovcovy Maštale, asi nejznámější a nejnavštěvovanější místo v PR Maštale, už jsem měla za sebou a proto jsem tento nádherný kus naší země chtěla poznat zase z jiných tras.

První trasa mých tří dní zde začala na parkovišti u Chaty Polanka, která se nachází poblíž Nových Hradů (kde jsem mimochodem ubytovaná) a odtud po červené turistické trase. Prvním zastavením byl Skalní útvar Betlém - skála s vytesanou jeskyní, v níž je dále vytesán reliéfní obraz s motivem Narození Ježíše Krista. Místo dříve zřejmě sloužilo jako modlitebna a stojí za návštěvu. Nachází se poblíž silnice.

Dále po červené trase párkrát přejdete Prosečský potok, po pravé straně přes silnici spatříte Skalní útvar Zajíc a dojdete na magické místo u Skály Kupadla. Zde je tůňka s posezením poblíž, kde když posvačíte (jako já) můžete neustále koukat kolem dokola a nikdy Vás to neomrzí.

Červená trasa pokračuje na Skalní útvar Kazatelna, kam se dá i vyšplhat. Tato skála se dá obejít kolem dokola a je to skvělé místo na odpočinek a rozjímání.

Roklí Kozinec (Všivická rokle) se dostanete na Skálu Kříž, odkud budete mít výhled na lesy pod Vámi a také tu naleznete Skalní útvar Kolumbovo vejce, u kterého stále nechápu, jak může ještě držet na svém místě a neskutálelo se dolů.

Z červené trasy se napojíte na trasu žlutou, která Vás provede roklí Čertova brázda, o které Vám nic neřeknu, jelikož se mnou šla moje čtyřletá dcera a ač je na výšlapy zvyklá, je nachlazená a tím pádem nebyla ve své kůži a musely jsme trasu maličko zkrátit.

Nastalo mnou oblíbené prozkoumávání neznačených turistických tras avšak tras v mapách evidovaných. Pokud si prohlédnete mnou přiloženou mapku s vyznačenou trasou (řekla jsem si, že pro Vás budu značit, jelikož to nikdy nikdo nedělá, mě pak jinými zmíněné trasy zaujmou, ale nikdy se nemůžu vyznat v popisu nebo nemůžu správně vyhledat v mapě...), uvidíte, kde jsme sešly z trasy a taky tam uvidíte vyznačený červený křížek. Křížek znamená vyznačené místo, které se mi vrylo do paměti. Nemile. Pod skálou zde bylo stlučeno "obydlí", u kterého jsem nevěděla, zda se mi má líbit proto, jak je originální nebo se mám jako milovnice hororů, která vždy předpokládá, bát a rychle utéct. Co si budem...převládal ten druhý pocit. Řekla jsem dceři, ať je potichu a jde se mnou rychle pryč. Nemusím tu rozepisovat, jaké hororové scény a jací "lidé" se mi na tomto místě honili hlavou, avšak jsem velmi myslela na horor Hory mají oči. Nakonec tam v tom tichu, v tom obydlí začal štěkat pes a všechny mé hororové myšlenky, jelikož jsem milovnice psů, přebilo úzko z toho, jak dlouho tam ten pejsek je asi sám. Zda tam byl sám nevím a radši ani nechci vědět a absolutně se tímto nechci dotknout obyvatele výše zmíněného obydlí, avšak na někoho s tak bujnou fantazií celá ta scenérie působila různorodě.

Po tomto úseku jsme se napojily na cyklotrasu Maštale 2 a vrátily se na červenou turistickou, která nás zavedla stejnou trasou jako na začátku zpět k autu.

Už jsem zmínila, že trasu zvládnou i malé děti (pokud jsou zvyklé), měří cca 7 kilometrů. Počasí nám nakonec vyšlo, i sluníčko vyšlo a my jsme si užily nádherný výlet. Kdo zde nebyl, balte batohy! A kdo zde byl, napište mi, jaký skalní útvar Vás na této trase zaujal nejvíc.

26/10/2025

Byli jste někdy v Přírodní rezervaci Maštale? Pokud ano, jaké místo se Vám vrylo do paměti nejvíc? A pokud ne, tak je čas vyrazit!

Adresa

Jarosov

Internetová stránka

Upozornění

Buďte informováni jako první, zašleme vám e-mail, když NaVlastníNohy / s Veru zveřejní novinky a akce. Vaše emailová adresa nebude použita pro žádný jiný účel a kdykoliv se můžete odhlásit.

Sdílet