Jaká je webová stránka?

http://www.expedice-apalucha.cz/

Expedice Apalucha z.s., Žižkova 145, Kladno (2026)

06/10/2026

https://maps.findmespot.com/s/RT9Y /assets

06.10.2026 jsme na konci cesty. Nyní čekáme na letadlo domů. Kdo by chtěl vidět, kudy nás Karkulinda provázela, tak se může podívat na satelitní spot, který nám vše zaznamenává. Ujeli jsme krásných 4500 km, viděli tři země, poznali jsme nespočet lidi a viděli mnoho krásného. Každá země má své kouzlo, které stojí za to. Letošní nás cíl byl Uzbekystan, který se splnil. Jediné co jsme nestihli bylo Chiva, historické město Hedvabne stezky, které bylo od Buchary 500 km a z časových důvodů bychom to nedali. Naopak jsme navštívili Tádžikistán, který nebyl v plánu vůbec.
Nakonec jsme itinerář splnili úplně přesně, ikdyz jsme opravovali čerpadlo a nakonec jsme zvládli dojet i s rozdrbanou pneu dle plánu přesně na den. Nepromoky jsme oblekli jen jednou, zažili jsme horko, zimu, déšť a málem i sníh.
Myslíme si, že Centrální Asie je opomijenou turistickou destinaci. Je jasné, že Maladivi to nejsou, ale každý motorkář, batuzkar, cestovatel prostě cestovatelský vandrák si zde najde své. Jsou zde hory, příroda, jezera, nomadská kultura, historie, gastronomie a každý zde najde to své. Jsou zde ohromně hodní lidé, nemáme ani jednu negativní zkušenost a naopak jsou zde lidé velice vstřícní. Další výhodou jsou ceny, které jsou nízké a vše je cenově dostupné.
Již teď je nám jasné, že by jsme sem chtěli ještě vrátit.

06/10/2026

05.10.2026 Biškek hotel Salut. Dopravu Karkulindy nám zajišťuje Polská společnost Adventure Facktory. Sezóna v Kyrgyzstanu končí a včera se zrovna nakládal jeden kamion, který jede obratem domů. Politiku nerad zatahuji do cestování, ale díky tomu nesmí Ruské a Běloruské kamiony do EU a opačně Polské sem. Tak se celý kamion musí v Bělorusku na hranicích v Brestu překládat na Polský. Prostě to stojí za h.vno a zbytečně to zvedá cenu a prodlužuje se tím čas dopravy.
Drze jsem nalepil na auto ADV naší samolepku, tak doufám, že ji nesundají. Toto auto jelo jako doprovodné s asi šesti motorkámi na expedici do Afghánistánu, kterou jsme sledovali na Instagramu.
Naše Karkulinda se na kamion už nevešla, tak pojede příští týden na kamionu s tímto Hiluxem a asi s deseti motorkami jako poslední letošní štace.

04/10/2026

04.10.2026 vyspali jsme se do růžova v hotylku na břehu jezera Issyk Kul. Měli jsme ho bez snídaně, tak jsme si uvařili jen kávu a kdo četl včerejší příspěvek tak máme opět bebino na zadní pneumatice. Spravit se to nedá, koupit pneu jen v Biškeku a tam se dnes potřebujeme dostat. Již jednou se nám to stalo v Maroku, kde jsme potkali Jardu Šímu a ten sám tenkrát řekl, že by na tom jel. No nám stejně nic jiného nezbývá, než to risknout a jet. Při kontrole kola dokonce Hanička zjistila, že máme načaté další části pneumatiky. Pneu má najeto 10 tis, což není moc, ale Patrik zde jezdil v 45 st vedrech a my těžce přetížení. V duchu si stanovuje max rychlost 60 km, protože při vyšších rychlostech natrzene špalky placaji do vozovky a vyrážíme směr Biškek, což máme 216 km. Cesta ubihala kupodivu dobře, děláme jen pár zastávek na kontrolu zadního pneu. Zjistil jsem, že ideální rychlost, aby se nám neodlepily další špalky a pneu nejméně hucela byla do 70 km. Poslední jízda, my jedeme jak s hnojem. No co naložím, to vezu😁. Predjizdeli nás i kamiony, ale my jsme se potřebovali bezpečně dostat do hotelu a předat motorku. Děláme ještě jednu dlouhou zradelni zastávku a kolem čtvrté hodiny odpoledne jsme v Hotelu Salut. Na tlamě máme oba rohlík, jsme šťastní, že jsem to celé dali. Obětím jsme si vzájemně pogratulovali, že jsme ujeli 4500 km po Kyrgyzstanu, Uzbekystanu a Tadzikystanu. Dali jsme tři Stany 😁. Obratem nás z dálky víta místní šéf Tanja, ptá se kde jsme byli a gratuluje nám. Na recepci nás vítají jako stamgasty, s úsměvem, opět se nás ptají kolik je nám let a dostáváme nejlepší pokoj v hotelu. Zítra má zde v Biškeku pršet a Karkulinda dostala také čestné místo pod přístřeškem. Zaslouží si ho. Najezdila zde dohromady skoro 10 tis km, protože interval na servis mě ukazuje 400 km do servisu😁😁 A věřte, že dostala zabrat.

03/10/2026

03.10.2026 dnes přesun z města Kočkor blíže k Biskeku. Ještě nevíme kam dojedeme, dokonce nemáme zamluvené žádné spaní. Z loňska máme několik možností, tak jedeme. Nejprve nás opět doprovází řeka Naryn. Potom nás opustí a společnost nám dělá nově vybudovana železná Hedvabná Stezka. Je to železnice vedoucí z Číny až do jižního Íránu. Cestou potkáváme stádo divokých velbloudů a rozhodli jsme se, že jedeme k jezeru Issyk Kul. Našli jsme si hotylek a jeli jsme se někam najíst a natankovat. Zítra nás čeká poslední přejezd do Biskeku. Po chvilce jízdy Hanicce něco bouchlo do nohy a ještě hlásí, že nám něco klepe, nebo cvaka. Radši obratem stavíme, Hanka slezla, šla za motorku a v komunikátoru se ozvalo: Ty vole, nám se zase odlepil špalek z gumy.A bylo vymalováno. Jeli jsme do Města Balakchy, našli jsme několik vulkanizeru , ale zde gumu neseženeme. Jedině v Biškeku se dá koupit. Ještě zvažujeme odtahovku, ale nedozvěděli jsme se cenu. Kontakt máme, tak zítra to zkusíme pomalu dojet do Biskeku. Máme to necelých 200 km, tak se nám to snad podaří. Držte nám palce.

02/10/2026

02.10.2026 přesun z Kazarmanu hotelu Ordo do města Kočkor. Ráno se loučíme s majitelem hotelu Ordo, který nám poradí novou asfaltovou cestu na Biškek. Kontrolujeme předpověď počasí, která ukazuje den bez srazek, ale velmi nízké teploty se silným větrem. Opět budeme přejíždět jeden třítisicovy pass, kde je již možnost sněhových srážek. Pro jistotu jsme již ráno oblekli vrstvu thermo prádla, vyměnili si letní rukavice za teplejší a nepromokavé. S odhodláním a Hančinou pobídkou: Jsi udatný rytíř vyražíme opět do vysokých hor. Vlastně už od Uzbekystanu nám dělá společnost klikatící se jak had řeka Naryn, kterou silnice velice přesně kopíruje. Najednou to začne. Společně s řekou brazdime kaňonem Kiičitor Men, kde jsme ještě nebyli a úplně jsme zapomněli, jak jsou hory v Kyrgyzstanu krásné. Z prava i z leva máme štíty až 4 tisicovych vrcholu. Nevím jestli to byl Pan Bůh, nebo tektonicke desky před stovky miliony let, ale tady se všichni vyřadili. Potkáváme všudy přítomné stáda koní, ovcí a nad hlavou nám létají celou cestu dravci. Nebojácně létají tak nízko, že hází na silnici stíny. Hory jsou tak majestátní a rozeklane, že se několikrát veliká řeka Naryn ztratí pod zemí a po pár stech metrech objeví v plné síle. Pohledy jsou úchvatné a vše nás přesvědčuje a přemlouvá, že se sem musíme vrátit.
Stoupáme do výšky přes dva tisíce metrů, pohledy krásně, teplota nízká. Jedeme ještě výše a obáváme se zminovaneho průsmyku. Asi 10 km před vrcholem potkáváme nákladní auto se sněžným pluhem 👎 a v nás zatrnulo. Nezbývá nám nic jiného, než jet dál a Haničku uklidňuji slovy: pluh je dobry, horší by byla snezna fréza 😁. Jsme na vrcholu, zima jak v morně, jen zastavujeme a pokračujeme dál. Potom se dozvídáme, že sníh tu napadl před 4 dny, ale roztal.
Padame z výšin opět kaňonem a teploty se začínají zlepšovat, nacházíme u silnice hřiště na Kog Boru, což je hra na koních, kdy hráči musí do kruhové brány vyhodit mrtvého kozla. Tentokrát mě Hanička zakazala prozkoumat hřiště, protože loni jsem tam našel podkovu a kousek ocasku kozla, kterou jsem si potají přivezl domu.
Cestou míjíme několik starobylych pohřebišť, která vypadají jako stará, hliněná, malinká rozpadající se městečka. Nakonec zjistujeme, že je to úkaz misení kultur, náboženství a kocovnych tradic střední Asie. O hroby se pozustali nestarají dle tradice, nechají je rozpadnout a splynout s krajinou.
Pozdně odpoledne dojíždíme plní dojmů do Kočkoru do malebného hotylku.

02/10/2026

To jsou moje motorkarsky boty. Kupujeme si dobré, značkové a ne zrovna levné motorkarske boty. Toto jsou Klim regline za docela vysokou cenu a stejně to nevydrží. Mám je čtvrtou sezónu, ale mají najeto hodně kilometrů, tak takto vypadají. Asi je to tak, je to opotřebení. Občas se ale stydím, když někam přijedu a všichni motorkáři jsou vyžehlení jak do tanečních a my jsme rozdrbani jak hastroši 😁😁🇰🇬

02/10/2026

02.10.2026 Na cestě překvapení. Za celou dobu, co zde jezdíme jsme potkali dva motorkáře z Holandska na půjčených motorkách. Dnes, když jsme měli zastávku, tak v dálce vidím bikera. Okamžitě zvedám ruce a zdravím, ten to opětuje a když projíždí, koukám a Hanicce říkám: Ten biker má kozy 😁, to je holka. Když projede kolem nás, vidím českou SPZetku a křičím, to je Češka. Ta si všimla také naší české SPZ a okamžitě staví.
Vyklubala se z ní mladá holka Míša ze Suchdola. Vlastně od sebe bydlíme pár desítek kilometrů a potkáme se tady, tisíce km od domova. Míša je od dubna na cestě, přijela přes Turecko a Gruzii až sem. Má namířeno do Biškeku a potom do Almaty, kde se má již setkat s průvodcem a navštívit Čínu. Vyzvidal jsem co šlo, ale bylo málo času, měla naplánováno více kilometrů jak my, tak musela brzo nasedat na svou Hondu a pokračovat. Bylo to příjemné setkání s krajanem a přejeme jí, aby ji vše vyšlo tak jak má.

01/10/2026

01.10.2026 Cesta z města 😁 do hor. Dobře jsme věděli, že dnešní tranzitni den nebude jednoduchý. Nejkratší cestou na Biškek přes Toktogul jet nemůžeme, protože nás všichni varují, že v průsmycich které jsou více jak 3500 mnm již napadl před třemi dni sníh. Jedeme sice delší, ale jistější trasou na město Kazarman. Na dnešní den nám předpověď ukazuje déšť a teploty od 3 do 18 stupňů dle výšky. Ráno nasedame na Karkulindy, zapínáme všechny vetraci otvory na bundach a modlíme se, aby nám nepršelo v horách. Zatím se jelo dobře, necháváme za sebou města Ozgon a Jalal Abad a odbocujeme na Kazarman. V dálce jsme už viděli hory v divném oparu což byl déšť. V prvním městečku stavíme a schováme se v zakryté myčce na auta. Koupili jsme si kávu, zkontrolovali předpověď a vybalili nepromoky. Jelikož jsme věděli, že na této dovolené nás čeká jen pár dnů jízdy v dešti a převážně bude horko, nemáme nepromokavé boty, ale poprvé jsme zkusili silikonové návleky z alíku za 60 Kč. Světě div se, fungují, na asfaltu ani na stipackach neklouzou a měli jsme boty krasně suché.
Tak hurá do nepromoku a jedeme do výšin. Právě nás čeká jeden pass 2660 mnm, kde je tunel, který byl loni ještě zavřený. Loni se nám ho za úplatek podařilo projet tak letos poznáváme jak se zde jezdi za deště. Jsme špinavý od přijíždějících čínských kamionu, protože jim zde opravují úseky, které jim v zimě roztrhala voda. Déšť trošku ustal, ale zůstáváme oblečení, protože teploty spadli strmne dolů až pod 5 stupňů. Spinaví, mokří, zmrzli, před sebou ještě 200 km, to jsou přesně ty chvíle, kdy člověka napadá: Proč to vlastně dělám, proč jsme sem jeli, stojí mě to za to? Potom si vzpomeneme, co už jsme viděli, co jsme zažili, koho jsme potkali a odpovíme si: Ano, stojí to za to.
Za tunelem to pomalu začne padat do nížin, počasí se nezlepsuje ale výhledy jsou nádherné. Děláme ještě čůrycíkakicí zastávku a pokračujeme dál. Míjíme několik stad koní a ovci, tankujeme ještě benzín a prijizdime k hotelu, kde děláme trošku rozruh. Nejdříve slect nepromoky v kterých vypadáme jako Golemove 😁 a potom ještě mokrým ručníkem umýt rolky, protože pod nanosem bahna už nebyly žluté a do hotelu by nás s nimi asi nepustili. Jelikož vedle vchodu do hotelu je kulecnikova herna, tak se místní hráči docela bavili na nás úkor.
Dnes jsme ještě potkali velmi zajímavou osobu, ale o ní napíšeme v samostatném příspěvku.

30/09/2026

30.09.2026 Kyrgyzstán - Osh hotel Orion. Měl to být odpočinkový den před cestou do Biškeku. Realita byla jiná, pohoří Ťan Šan nás táhne jako magnet. Chceme projet okruh kolem Oshe na přehradu Papan, což je dokonce reservoar vody. První nás čeká natankovat, což se nám daří až u druhé benzínky, jelikož u první měli opět je 92 oktanu. Při tankování jsem z Karkulindy vytvořil fontánu, protože jsem čuměl okolo, potom na stojan, kolik máme litrů až na mě Hanička musela zařvat. Tankovací pistole totiž nevypinala a benzín stříkal půl metru nad motorku. Já jsem byl naštěstí suchý a odnesla to jen motorka. Museli jsme ji odtlacit od stojanu a utřít papirovymi uterkami. Karkulindy smrděla chudinka celý den. 😁
Osh je největší město na jihu Kyrgyzstánu a ještě je to hlavní tah na Uzbekystan, tak jsou zde každodenní kolony a zácpy. Těmi se procpeme, předjíždime z leva, z prava a jak opustíme město, tak se nám v dálce ukazují již hory. Odbocujeme z hlavní silnice a po klikatící se asfaltce stoupáme do passa kolem 2000 mnm. V dálce na nás vykukuje majestátní pohoří Pamiru a my si užíváme nádherných výhledů. Po ježdění po Uzbekytanske placce je to příjemná změna. Dojíždíme k přehradě, kde máme zastávku a z výšky pozorujeme rybáře na břehu. Další cesta nám trošku stoupá, projíždíme malebné vesničky a stavíme u obchodu a chceme koupit pití. V těchto zemích platí, že čím menší a chudší městečko, tím tam žijí hodnější lidé. Venku vyndám z lednice dvě vychlazené vody, jdu do krámu zaplatit a místní na mě volá padarok, protože to zaplatil. Tak si koupíme ještě studené pití z granatovych jablicek, posedíme a přijde pan vedoucí z obchodu. Nejčastější otázku kterou dostáváme je: Od kudá si?, což se ptá i pan vedoucí. Druhá nejčastější otázka, která mě moc netěší je: Skolka těbjá let? 😁😁 Když odpovím, všichni se diví, že jsme tady na motorce. 😁
Pan je o dva roky starší, má sedm dětí a dvacet vnoučat. Dvacáté první je na cestě. Zde nemají problém s populaci.
Loucime se a vydáváme se zpět okruhem do města, protože nemáme rádi jezdit jen jednou cestou. Také se dozvídáme, že cestou, kterou jsme prijeli z Biškeku do Oshe jet nemůžeme, jelikož v passech již napadl sníh. Jedeme do hotelu přeplánovat cestu do Biskeku.

29/09/2026

29.09.2026 Nashledanou Uzbekystane. Původně jsme chtěli být v Namanganu dvě noci, že se jeden den flakneme a nebudeme nic dělat. Vlastně jsme neměli ani jeden den za celou dobu, aby jsme si odpočinuli a nic nedělali. Každý den jsme jezdili, nebo jsme poznávali. Zase nám to nedalo a rozhodli jsme, že již přejedeme do Kyrgyzstanu a uděláme nějaký moto trip tam. Snídaně je v hotelu Leore od 7 hodin, což je super, rychlá snídaně, dobré kafe a jsme opět na cestě. Na hranice to máme asi 100 km, musíme ještě natankovat, ale to se nám nedaří, jelikož benzínky měly jen ba92 a to jsem do Karkulindy nechtěl dávat. Do cíle dojedeme, tak si dáme v jedné honosne kavárně 😁😁 kafe sedící na přepravkach od coly a jedeme bojovat na hranice.
Každá hranice, kterou jsme zde jeli měla do hranicnoho prostoru bránu a pustí tam jen omezený počet automobilů. Dojíždíme na hranice, drze předjíždime kolonu aut a stavíme se přímo před zavřenou bránu. Několikrát se nám stalo, že pustili jen nás, ale tady ne. Půl hodiny jsme čekali, než odbavili auta uvnitř prostoru a nás pustili jako první. A zde to začalo. Zdě stajanka, tam dokument. Dostal jse lejstro, kde jsem musel nasbírat sedm bumažek jen na deklaraci moto a kontroly bagáže. Chodíme od okýnka k okynku, opět vysvětlujeme, že jsme dva na jednom motocyklu, míjíme jen okýnko veterinární kontroly a od motorky slyšíme jen psi štěkot, jak kontroluje vozidla pejsek. Naštěstí štěkal u jiného auta. Do toho jsem na dokumentu spletl SPZ a potom jsem si ho ještě roztrhnul 😁. Jdeme k motorce na poslední kontrolu bagaze. Kontroluji opět skoro vše. Vše otevřít a hlavně jestli nemáme drona a ptali se na vysílačky, což jsem nepochopil. Najednou už nejsou celnici tak důležití a s úsměvem se vyptavaji jak se nám líbilo.
Jedeme na Kyrgyzské hranice. Tady dokument nedostáváme, bumazku jen do pasu a musíme vyplní elektronicky formulář. Jdeme k okynku, tam sedí celnice s důležitým pohledem, odkazuje nás na vylepšený QR kód na dveřích a musíme vyplnit. Internet nám funguje ještě Uzbecky, ale dokument nedáváme. Pomáhá nám jeden celník, kdy se musí vyplnit on line formulář, vyfotit motorku, nahrát fotky k formuláři a odeslat. Nakonec ho celnice jen vytiskne, ani nekontroluje a dá nám ho. Kontrola bagaze ani nebyla a jsme obratem v Kyrgyzstanu. Odpoledne dojíždíme do hotelu Orion ve městě Osh. Právě jsme si uvařili Dobrý hostinec a relaxujeme u skleničky.

Expedice Apalucha z.s.

06/10/2026

06/10/2026

04/10/2026

03/10/2026

02/10/2026

02/10/2026

02/10/2026

01/10/2026

30/09/2026

29/09/2026

Adresa

Telefon

Web

Upozornění

Kontaktovat Společnost

Odkazy

Sdílet

Kategorie

Žádost o odstranění nabídky