30/08/2026
Co vše způsobila prohraná bitva u Moháče před 500 lety?
Bitva u Moháče roku 29.srpna 1526 patří k nejvýznamnějším mezníkům středoevropských dějin. Na bojišti bojovaly také oddíly z českých zemí. Porážka nebyla jen porážkou vojska, ale také katastrofou pro tehdejší uherskou a středoevropskou politickou elitu. Na bojišti zahynul mladý král Ludvík Jagellonský a spolu s ním velká část uherské šlechty, vysokých církevních hodnostářů, velitelů a představitelů zemské správy. Tak rozsáhlá ztráta politických a vojenských elit oslabila Uherské království právě ve chvíli, kdy čelilo další osmanské expanzi. Vzniklá oslabená mocenská situace následně přispěla k boji o uherský trůn a k dlouhodobému rozdělení země.
Skončila vláda Jagellonců, na český trůn nastoupili Habsburkové a velká část Uher se postupně stala dějištěm osmanské expanze. Hrozba Osmanů se tak na více než 150 let stala jedním z určujících faktorů života i vojenství ve střední Evropě.
Nebezpečí se přitom netýkalo jen vzdálených Uher. Už roku 1529 Osmané neúspěšně obléhají Vídeň a se na její obraně podíleli také české oddíly. 1541 Osmani dobývají Budín. Byl vytvořen Budínský ejálet, jehož vznik znamenal definitivní začátek osmanské nadvlády v regionu až do roku 1686. Východní Morava a Horní Slezsko pak v dalších desetiletích opakovaně čelily vpádům Turků, Tatarů i dalších nepřátelských vojsk.
Právě v této souvislosti je třeba vnímat i význam Jablunkovského průsmyku. Jeho strategická poloha na důležité komunikační trase mezi Horními Uhrami, Slezskem a dále českými zeměmi získávala s postupující osmanskou expanzí stále větší vojenský význam. Počátky budování opevnění v Jablunkovském průsmyku tak přímo souvisejí s událostmi, které odstartovala právě bitva u Moháče a s následným počátkem expanze Osmanské říše do střední Evropy. Hrozba pronikání nepřátelských vojsk tímto strategickým koridorem se stala jedním z hlavních důvodů, proč bylo nutné průsmyk postupně vojensky zabezpečit a opevnit.
Počátky zájmu o obranu hranice spadají do první poloviny 16. století kdy slezský knížecí sněm v letech 1529 a 1541 nařídil zasekání pohraničních hor. Zmínky o existenci nejstaršího opevnění v nejvyšším bodě průsmyku pocházejí z roku 1578, jež se dá ztotožnit se Starou šancí na území Svrčinovce. Svého největšího významu dosáhl postupně rozšiřovaný systém opevnění v neklidném 17. století, které bylo zmítáno prakticky neustálými válečnými konflikty.