16/12/2019
Původní měšťanská střelnice v Olomouci byla zřízena roku 1455 v části městského parkánu sahající od Zámečnické ulice až k velké vodárně u Vodární ulice. Byla užívána Střeleckým bratrstvem především v zimě, kdy se zde konala cvičení ve střelbě. Na konci 17. století město usilovně řešilo přemístění císařského solného skladu, který byl umístěn v radničních sklepech. Sůl jak známo váže vodu, tím docházelo k ničení zdí a byla ohrožena další výstavba radnice. Solnímu úředníkovi se mezi navrhovanými prostory nejvíce zamlouvala právě stará střelnice na Bělidlech (dnes Sokolská ulice). V r. 1699 byla uzavřena smlouva a Střelecké bratrstvo odstoupilo svůj parkán za roční dodávku 30 beček soli. Po roce 1780 byl zdejší C. k. solní úřad zrušen a objekt připadl Celnímu úřadu. Dnes se zde nachází Jazz Tibet Club.
V r. 1700 si Střelecké bratrstvo vystavělo další střelnici v lokalitě, které se začalo říkat Ostrov střelců, jelikož toto místo obtékalo jedno z ramen Mlýnského potoka. Od r. 1758 se zde každoročně konaly oslavy výročí osvobození města Olomouce z pruského obležení. Ostrov byl vyhledávaným místem odpočinku a přátelských setkání. V zimních měsících se v budově střelnice konaly koncerty, divadelní představení, taneční zábavy a výstavy.
Pro velký zájem Olomoučanů budova střelnice brzy přestala stačit, proto v únoru roku 1838 podal střelecký spolek žádost o povolení k demolici původní staré budovy střelnice a zároveň zažádala o povolení ke stavbě střelnice nové. 19. září 1838 byla slavnostně podepsána zakládací listina, a to císařským princem arcivévodou Karlem Ferdinandem, olomouckým arcibiskupem a dalšími významnými hosty. Ve stejný den byl položen i základní kámen nové budovy střelnice. Finance byly poskytnuty olomouckým magistrátem s tím, že měly být po 20 guldenech spláceny. Nová střelnice podle návrhu architekta Antona Arche byla rychle dokončena, měla sloužit také jako skladiště terčů ostrostřelců a okolní park měl být dále zvelebován. Po dalších úpravách v r. 1892 se klasicistní střelnice, které se začalo říkat "Rotunda", stala také výstavní síní. V r. 1902 se zde konala výstava Společnosti výtvarníků z Vídně, v r. 1906 moravská výstava Spolku pro ochranu zvířat. Za první světové války byla budova střelnice využívána jako nemocnice pro průjmová onemocnění.
Po roce 1918 si obyvatelé Olomouce našli jiná místa, kde trávili svůj volný čas, střelnice z dob Rakouska-Uherska již nebyla tolik v módě. Roku 1938 byla střelnice prodána olomoucké firmě Ander a syn. Po tomto prodeji místo, kde se celých 100 let odehrával společenský život města, zcela pozměnilo svou funkci. Nový vlastník hodlal areál přepracovat na sportovní areál, kde měl být i firemní společenský dům pro sportovce. Vypsanou architektonickou soutěž na toto téma vyhrál O. Poříska. Následně byly ale původní plány zredukovány na provizorní přestavbu. Namísto hostince bylo postaveno dětské hřiště a o kousek dál stadion a tenisové kurty.
Po druhé světové válce zde na čas působilo projektové oddělení Hutního projektu Olomouc. Posléze byla budova včleněna do sportovního areálu a byly sem umístěny šatny, sprchy a cvičný boxerský ring. Občas se zde konaly i výstavy. Stavba byla v roce 1991 prohlášena za památkově chráněný objekt Ministerstvem kultury ČR. V té době ji vlastnil SK Olomouc a budova sloužila i jako posilovna. Po roce 1996 stavba přešla spolu s areálem parku pod město Olomouc, které ji pronajalo firmě Ariel s.r.o. Střelnice stála v parku při ulici Na střelnici až do roku 1998, kdy ji postihl požár, budova kompletně vyhořela a následně byla stržena. Základy měšťanské střelnice jsou v těchto místech patrné dodnes.
__________________
Socha Austrie.
Blízko měšťanské střelnice stála na přelomu 19. a 20. století socha Austrie, která byla olomouckými střelci vztyčena v r. 1876. Jednalo se o pomník na oslavu osmnáctých narozenin korunního prince Rudolfa Habsbursko-Lotrinského (1858–1889).
Socha stála v blízkosti u vstupu do střelnice. Přímých zpráv o ní se dochovalo velmi málo. Stručně se o ní zmiňuje se například městský rada Fr. Peyschi ve svých historických poznámkách k dějinám města. Socha Austrie pravděpodobně sdílela osudy pomníku Franze Josefa I. na Horním náměstí, po rozpadu rakousko-uherské říše byla odstraněna jako symbol neslučitelný s ideou nového československého státu.
