03/03/2025
🌲✨ Pohádky z modřínového lesa - pohádkové a modřínkové tábory 2025✨🌲
Kouzelný opičákův dotek
V hloubi tropického lesa, kde liány visely jako zelené záclony a slunce se prodíralo skrz husté koruny stromů, žil naprosto šílený opičák jménem Mungodubobuba. Nikdo přesně nevěděl, jak se mu podařilo ztratit rozum – někteří tvrdili, že spadl z liány příliš mnohokrát, jiní zase, že ho jako malé mládě pokousal kouzelný chameleon. Ať už byla pravda jakákoli, jedno bylo jisté – kam Mungodubobuba vkročil, tam se děly opravdu zvláštní věci. Největší problém byl jeho kouzelný dotek. Stačilo, aby se dotkl nějaké nadpřirozené bytosti, a ta na nějakou dobu úplně zešílela. A když říkáme zešílela, tak opravdu pořádně! Skřítci začínali tancovat kozáčka, čarodějnice zapomínaly kouzla a srnky se smály tak, až z toho dostala škytavku. Proto se všichni v lese snažili držet od opičáka co nejdál. Jenže, jak to tak bývá, někdy se neštěstí přihodí z čista jasna.
Jednoho dne se rozhodl skřítek Modřínek, že si v lese nasbírá trochu čarovných hub na lektvar pro starého jezevce. Jenže ouha! Zrovna když se shýbal pro poslední houbu, ze stromu přímo na jeho záda skočil Mungodubobuba! PLESK! Bylo pozdě – skřítek se začal třást, oči mu zazářily a náhle vyrazil kupředu tryskem jako splašený zajíc. „Jdu zachránit krále mravenců! Musím na sever, tam se skrývá záhadný poklad pod listem pampelišky!“ křičel Modřínek a zmizel mezi stromy. Lesní bytosti zděšeně sledovaly, co se bude dít dál. Moudrá sova Moudřínka se rozhodla situaci prozkoumat, ale než cokoli stihla udělat, Mungodubobuba kolem ní prosvištěl a mimoděk se jí dotkl. Najednou sova začala létat pozpátku a v pravidelných intervalech vykřikovala „Dnes je zítra! Zítra bylo včera! Kdo jsem?“ A to už byla pořádná pohroma! Víly, které se pokusily skřítka zastavit, dostaly také dávku kouzelného doteku a začaly místo létání plavat ve vzduchu jako kapři v rybníce.
A aby toho nebolo málo, jednou se mu podařilo dotknout myšky Pavlínky. Chudák myška najednou začala skákat jako kobylka a celé tři hodiny vydávala jen zvuky „Píp píp! Kvák! Mňau!“ Ostatní se ji snažili uklidnit, ale myška pořád hopsala a pletla si zvířecí řeči. Pak jednou omylem plácl po rameni čaroděje Bělovouse, který měl právě důležitou kozelnickou přednášku pro malé čaroděje. V té chvíli začal Bělovous mluvit pozpátku a jeho vousy se samy svázaly do složitých uzlů. Trvalo celý den, než se z toho Bělovous dostal. Nadruhou stranu málí čarodějové se při pohledu na něj pořádně nasmáli. Nejhůř ale dopadla želva Bulva. Když se jí Mungodubobuba dotkl, dostala takový příval energie, že běžela rychlostí zajíce a nešlo ji zastavit. Běhala tři dny v kuse kolem lesa, dokud nakonec nepadla únavou do mechu. O moc lépe na tom nebyla žába Ropuchožaboducholice! Ta po doteku začala zpívat operní árie s takovým nasazením, že celé jezírko vibrovalo a vodní hladina se vlnila do rytmu. Trvalo několik hodin, než přestala a byla schopná opět kváknout normálně.
Nakonec, když se šílenství začalo rozlézat po celém lese, zasáhla stará čarodějnice Bábrlinka, která přiběhla se speciálními kouzelnými rukavicemi, které měly tomu šílení zabránit. Než se Mungodubobuba stačil zasmát, Bábrlinka mu je obratně nasadila. Mungodubobuba si rukavice nejdřív chtěl sundat, ale kouzlo bylo příliš silné. Nakonec pokrčil rameny, udělal několik přemetů dozadu a zmizel v dálce. Od té doby občas někdo v lese zaslechne hlasité chechtání a ví, že Mungodubobub je nablízku. Dokud má na rukou kouzelné rukavice, jeho doteku se nemusí nikdo bát. Ale pokud uvidíte někoho, kdo zničehonic začne dělat opravdu prapodivně šílené věci, je velká šance, že měl co do činění s tímto šíleným opičákem a že obranné kouzlo rukavic je fuč!
No a jak to dopadlo se skřítkem Modřínkem? Našli ho po třech dnech, jak se snažil přesvědčit starý pařez, že je králem mravenců a při tom tancoval lesní valčík.
