Jaká je webová stránka?

https://www.facebook.com/519150544612560/

Turistika bez hranic

Name: Turistika bez hranic
Address: Turistika bez hranic, Praha, 11000, CZ
Telephone: +420792386593

Domů
Česko
Praha
Turistika bez hranic

Místo pro milovníky přírody, hor, skal, hradů a památek. Tipy, fotky a zajímavosti z Česka i světa.

25/10/2026

Po stopách červeného lesního mravence – procházka na česko-německé hranici

Tentokrát jsme vyrazili na procházku po naučné stezce Auf den Spuren der Roten Waldameise, v překladu Po stopách červeného lesního mravence, která vede lesy podél česko-německé hranice v okolí německého Sohlandu an der Spree a českého Šluknovska.

Auto jsme nechali na bezplatném parkovišti na německé straně, na ulici Schluckenauer Straße v Sohlandu an der Spree, nedaleko hranic. Odtud jsme se vydali po značené trase do lesa.

Celá naučná stezka měří přibližně 12,4 kilometru a vede podél státní hranice až k oblasti Lobendavy na české straně a Steinigtwolmsdorfu na německé straně. My jsme ale neměli v plánu absolvovat celou trasu. Prošli jsme si její část a potom se vydali zpět jinou cestou, po neznačených lesních cestách, takže jsme si udělali takový menší okruh a nemuseli se vracet stejnou trasou.

Procházka nás příjemně překvapila. Lesní prostředí je krásné a cestou narazíte na řadu informačních tabulí, které jsou napsané česky i německy. Dozvíte se zajímavosti o lesích, rostlinách, geologii a ochraně přírody. Člověk si při takové procházce nejen odpočine, ale také se dozví něco nového o zdejší krajině.

Jak už napovídá název stezky, důležitou roli tu hrají červení lesní mravenci. Ti jsou pro lesní ekosystém velmi užiteční, protože pomáhají regulovat množství některých lesních škůdců a podílejí se na šíření semen rostlin. Na trase jsme narazili také na velké mraveniště přímo u lavičky, což se k této naučné stezce opravdu hodilo.

Cestou jsou rozmístěné dřevěné přístřešky a místa k odpočinku. Některé zaujmou i svým poctivým dřevěným provedením a člověk si tu může na chvíli sednout, odpočinout si a užít si klid lesa.

Zajímavé je i samotné vedení stezky. Člověk se pohybuje těsně podél státní hranice, takže má české i německé pohraničí doslova na dosah. Právě taková místa nám připomínají, že příroda žádné hranice nezná.

Celou procházku jsme si užili. Nemusíte absolvovat všech 12 kilometrů, abyste si stezku vychutnali. I kratší úsek spojený s návratem jinými lesními cestami nabízí příjemný výlet, při kterém si člověk odpočine od každodenního ruchu.

Pokud budete někdy v okolí Rožan nebo Sohlandu an der Spree, můžete si tuhle stezku přidat na seznam výletů. Za nás příjemné místo pro klidnou procházku lesem, navíc s možností poznat zajímavosti zdejší přírody.

16/10/2026

Výlet na novou rozhlednu -Jitrovník- z německé strany

Tentokrát jsme se vydali na novou rozhlednu Jitrovník trochu jinou cestou, a to z německé strany, z městečka Neusalza-Spremberg.

Auto jsme nechali na velkém parkovišti u místního venkovního koupaliště, kde se dá zaparkovat zdarma, a vyrazili jsme pěšky. Cesta nás vedla lesem kolem Černých rybníků na česko-německé hranici a potom dál vzhůru k rozhledně.

Samotný výstup lesem má svoje kouzlo a člověk si příjemně užije okolní přírodu. Po cestě se navíc postupně dostáváme z Německa zpátky do Česka, takže jde o pěkný přeshraniční výlet.

A pak už nás čekala nová rozhledna Jitrovník. Ta byla slavnostně otevřena 26. září 2026 a se svou výškou 31 metrů se stala nejsevernější rozhlednou v České republice. Stojí na stejnojmenném vrchu, který dosahuje nadmořské výšky přibližně 510 metrů. Zajímavostí je, že rozhledna tu nestojí poprvé. Už v roce 1888 zde byla postavena dřevěná vyhlídková věž, kterou ale v roce 1903 zničila vichřice. Po více než 120 letech se tak na Jitrovník rozhledna znovu vrátila.

Rozhledna se nám moc líbila. I když jsme tu potkali poměrně dost lidí, výhledy za to rozhodně stály. Na to, že se nenacházíme v žádných velehorách, jsou opravdu úchvatné. Do všech stran se otevírá krásná krajina Šluknovského výběžku, okolní kopce včetně Hrazeného a při dobré viditelnosti lze dohlédnout i na vzdálenější pohoří. Člověk si teprve nahoře uvědomí, jak krásný a rozmanitý je tenhle kout naší země i sousedního Německa.

Jediné, co nám tu trochu chybělo, bylo nějaké občerstvení. Po výstupu by člověk občas rád poseděl, dal si něco dobrého a pokochal se výhledem ještě o chvíli déle. Ale zase nemůžeme chtít všechno, to už bychom byli možná trochu rozmazlení.

Zpátky jsme se vydali okružní cestou směrem k oblasti zaniklé obce Fukov a potom zpět k autu. Díky tomu jsme si užili nejen samotnou rozhlednu, ale i další kus krásné přírody na obou stranách hranice.

Za nás moc povedený výlet, který můžeme doporučit všem, kdo mají rádi lesní procházky, krásné výhledy a objevování zajímavých míst trochu mimo hlavní turistický ruch. A jako bonus si můžete říct, že jste navštívili nejsevernější rozhlednu v České republice.

Jitrovník rozhodně stojí za návštěvu!

04/10/2026

Zaniklý Fukov a Taubenheim

Dnes jsme se vydali na kole po nové cyklostezce přes Fukov, jedno z opravdu zajímavých míst našeho Šluknovského výběžku.

Fukov je totiž takový „výběžek ve výběžku“ – úzký kus českého území sevřený ze tří stran Německem. Dnes už tu ale vesnici téměř nenajdete. A přitom tu kdysi žilo skoro 740 obyvatel a stálo kolem 140 domů. Byly tu obchody, pekárna, řeznictví, hospoda, škola, pošta a dokonce železnice.

Po druhé světové válce ale většina obyvatel odešla a Fukov začal postupně mizet. Do roku 1960 byla vesnice prakticky úplně zlikvidována. Dnes tu zůstává hlavně krásná příroda a několik pozůstatků, které připomínají, že tu kdysi normálně žili lidé. Člověk jede na kole krajinou a jen těžko si představí, že tu před desítkami let byla celá vesnice.

Nová cyklostezka je opravdu povedená a vede po trase staré přístupové cesty. Po více než 60 letech se tak dá do Fukova pohodlně dostat na kole.

Z Fukova jsme pokračovali přes hranici do německého Taubenheimu. Tady jsme se dostali k řece Sprévě, která pokračuje dál přes Německo a nakonec protéká i Berlínem.

Cestou jsme narazili také na pozůstatky staré úzkokolejné železnice Taubenheim–Dürrhennersdorf. Ta byla otevřena už v roce 1892 a poslední pravidelný vlak tudy projel v roce 1945. Dnes po ní zůstaly jen některé stopy v krajině, mostní pilíře a další pozůstatky.

A pokud budete v okolí, můžete výlet spojit i s návštěvou nové rozhledny Jitrovník.

Stojí na vrchu Jitrovník ve výšce 510 m n. m., samotná rozhledna měří 31 metrů a otevřena byla teprve 26. září 2026. Zajímavé je, že na Jitrovníku rozhledna stávala už v minulosti – první byla postavena už v roce 1888, ale v roce 1903 ji zničila vichřice. Po více než 120 letech se tak rozhledna na Jitrovník vrátila.

Za dobrého počasí jsou odtud opravdu krásné výhledy do širokého okolí.

O Jitrovníku ale připravím samostatný příspěvek, protože tahle nová rozhledna si ho určitě zaslouží.

Počasí nám dnes vyšlo nádherně, takže za nás parádní cyklovýlet plný přírody, historie a míst, kolem kterých člověk běžně jen projede, aniž by tušil, co se tam kdysi odehrávalo.

Fukov určitě stojí za návštěvu.

18/04/2026

Hrad Houska: Brána do pekla?

Dnes jsme se vydali na Hrad Houska – tajemné místo opředené legendami o bráně do pekel.

Zaparkovali jsme na placeném, hlídaném parkovišti nedaleko hradu (70 Kč na den) a vydali se příjemnou procházkou k hradu. Byli jsme tu po letech… a upřímně, skoro se nic nezměnilo.

Počasí nám vyšlo, takže lidí bylo docela dost. Prohlídky začínají vždy v celou hodinu a probíhají s průvodcem. Bohužel – hodně lidí, málo prostoru, takže si to člověk úplně neužije. Nějaké zajímavosti jsme si poslechli, ale do sklepení jsme se letos vůbec nedostali (ani nevíme proč), což byla docela škoda.

Venku jsme si dali klasiku – klobásu za 120 Kč a turek do kelímku za 50 Kč. Obsluha nestíhala, takže žádná sláva. Celkově jsme po letech spíš lehce zklamaní.

Na druhou stranu – okolí hradu je nádherné. Krásná příroda, všude zeleň a klid. Kousek od hradu jsme došli na vyhlídku, odkud je vidět až na horu Říp. A právě procházky v okolí byly asi tím nejlepším z celého dne.

Pak už návrat na parkoviště a vyrážíme zase o kus dál za dalším dobrodružstvím.

Zajímavosti:
* Hrad nechal postavit Přemysl Otakar II. už ve 13. století
* Nemá klasickou obrannou funkci – což je u hradů dost neobvyklé
* Podle legendy stojí přímo nad „bránou do pekla“
* V kapli jsou unikátní malby démonů
* Vypráví se, že vězni, které spouštěli do podzemí, se vraceli zestárlí a vyděšení

⸻

21/03/2026

🧭 Výlet na Töpfer s lezením na ferratu Alpiner Grat | Nedaleko českých hranic

Dnešní výlet jsme pojali trochu akčně – vyrazili jsme na ferratu Alpiner Grat (C) a potom pokračovali dál na Töpfer 💪

Zaparkovali jsme tady 👉 https://mapy.com/s/lukatecoso
a odtud se vydali po cestě Korseltweg směrem k ferratě.

Lezení bylo super – hned začátek docela prověří síly, ale o to větší radost z toho nahoře. Krásné výhledy, trochu adrenalinu a hlavně ten pocit svobody 👌

Po ferratě jsme pokračovali po skalách směrem na Töpfer. Počasí se začalo rychle kazit a dokonce nás zastihly i menší kroupy, takže to mělo i trochu dramatičtější atmosféru 😄🌩️

Naštěstí jsme dorazili k vyhlídkové restauraci, kde jsme se zahřáli česnečkou, kávou a čajem ☕
Chvíli jsme pozorovali bouřku v dálce, udělali pár fotek a pak už jsme to radši otočili zpátky k autu.

Celkově parádní výlet – kombinace ferraty, výhledů, přírody a trochu toho dobrodružství 👍

05/03/2026

Výšlap na horu Luž (793 m n. m.) – za sluncem a výhledy

Dnešní ráno nás vytáhlo ven – krásné počasí, modrá obloha a slunce, které už konečně začíná mít sílu. A tak jsme se vydali za trochou toho slunečního vitamínu na nejvyšší horu Lužických hor – horu Luž (793 m n. m.), která symbolicky rozděluje českou a německou stranu hranice.

Výšlap rozhodně doporučujeme začít z české strany, a to hned z několika důvodů. Jednak je zde velké bezplatné parkoviště u restaurace Chata Luž, ale také jsou cesty mnohem schůdnější. Česká strana je přes den hezky osluněná, takže sníh a led už většinou stihl roztát. Oproti tomu německá strana je momentálně dost zledovatělá, protože se tam slunce během dne téměř nedostane.

Auto jsme tedy nechali právě na parkovišti u Chaty Luž, kde mají navíc velmi příjemný personál. Po výšlapu se tam určitě vyplatí zastavit – od výborné česnečky až po klasická česká jídla, všechno bylo skvělé.

Od parkoviště je začátek cesty trochu zablácený, ale nic hrozného. Jakmile se cesta začne zvedat a klikatit lesem, začínají se postupně otevírat první výhledy. Slunce už krásně hřálo a my si výšlap opravdu užívali.

Postupně se před námi objevily i okolní vrcholy Lužických hor – například Klíč (760 m), čtvrtá nejvyšší hora tohoto pohoří. A protože byl všední den, nepotkali jsme cestou téměř nikoho. Na samotném vrcholu jsme tak byli úplně sami.

Na sluníčku bylo tak příjemně, že jsem byl jen v tričku, nasával sluneční paprsky a kochal se panoramaty okolních kopců. Hned vedle se tyčí monumentální Hvozd, v dálce jsou vidět také vrcholy Ortel, Jedlová a další známé hory Lužických hor.

Protože se neradi vracíme stejnou cestou, rozhodli jsme se sejít německou stranou. Jenže tam nás čekalo menší překvapení – cesta byla jedna velká ledovatka. Nakonec bylo místy bezpečnější sejít přímým svahem než po samotné zmrzlé stezce. Slunce se sem totiž přes den téměř nedostane a je to opravdu znát.

Naštěstí se nikomu nic nestalo… jen jeden menší skluz po zadku, kdy jsem byl nakonec rád, že jsem se zastavil o pár metrů níž. 😄

Každopádně výlet stál rozhodně za to. Krásné počasí, prázdné hory, výhledy do všech stran a pořádná dávka sluneční energie.

Luž prostě nikdy nezklame.

04/03/2026

Zdravíme všechny z Luže a přejeme krásné dny 😎

25/02/2026

Kousek za hranice a takový zážitek! Vyrazili jsme na pevnost Königstein v Saském Švýcarsku. Nahoru výtahem, nahoře úchvatné výhledy do kraje, děla na hradbách a spousta historie kolem nás. Pod pevností protéká Labe, v dálce Sněžník a naproti Lilienstein.

Za nás určitě doporučujeme 👍

25/02/2026

🏰 Kousek za hranice a takový zážitek! Pevnost Königstein tyčící se nad Labem

Dnes se nám po dlouhé době konečně udělalo hezky a vykouklo sluníčko. Tak jsme nelenili a vyrazili kousek za české hranice do německého Saska – do malebné krajiny stolových hor k impozantní pevnosti Königstein, která se tyčí vysoko nad údolím Labe.

Tenhle kraj opravdu stojí za návštěvu. Je tu tolik míst, co stojí za vidění, že ani týden dovolené by vám na pořádné prozkoumání nestačil.

Přijíždíme k patrovému parkovišti pod pevností. Není zrovna nejlevnější, ale dá se to překousnout. Odtud se vydáváme zhruba kilometr dlouhou cestou směrem nahoru. Ranní mlha pevnost tajemně zahalovala a postupně se rozplývala. Čím víc se blížíte, tím víc na vás to místo působí.

U vstupu doporučuji v sezóně koupit vstupenky raději online, mimo sezónu není problém zaplatit na místě. Domluvíte se německy nebo anglicky, případně pomůže překladač nebo ruce a nohy 😉

Pokladní nám doporučil rodinnou vstupenku (Familienticket) asi za 32 €. Nahoru jsme vyjeli výtahem – během jízdy nic neuvidíte, je uzavřený. O to větší moment přijde, když vystoupíte nahoře přímo na hradbách. Najednou se před vámi otevře nádherný výhled do širokého okolí. A to opravdu stojí za to.

Na hradbách jsou dobová děla, uvnitř pevnosti několik expozic a muzeum (většina popisků je i v češtině). Pevnost nikdy nebyla vojensky dobyta a nachází se zde i jedna z nejhlubších studní v Sasku – kolem 152 metrů. Člověk si tu fakt uvědomí, jak promyšlené a nedobytné to místo bylo.

Momentálně tu probíhají i nějaké rekonstrukce, takže je vidět, že se připravují na sezónu.

Z hradeb je vidět Děčínský Sněžník, pod vámi protéká Labe směrem na Drážďany a hned naproti přes řeku se tyčí krásná stolová hora Lilienstein. Pokud budete mít čas, určitě doporučuji navštívit i Bastei a další místa v Saském Švýcarsku.

Uvnitř areálu je restaurace, ale ceny jsou vyšší – kafe kolem 5 €, polévka cca 12 €. S tím jsme tak nějak počítali. Je to turistické místo. Na druhou stranu si tu můžete v klidu sednout a užít si atmosféru.

Dá se tu strávit opravdu hodně času. Můžete procházet expozice, číst si historii, procházet se po hradbách nebo si jen tak sednout a kochat se výhledy.

Za nás určitě doporučujeme 👍
Kousek od hranic a opravdu silný zážitek.

04/02/2026

Prinz-Friedrich-August Baude

Poblíž českých hranic na Šluknovsku, u Rožan a Lipové, hned za hranicemi v Německu směrem na Sohland an der Spree, se nachází horská bouda s vyhlídkou Prinz-Friedrich-August Baude, kam se rádi vracíme.

Jsou odsud opravdu pěkné výhledy na Šluknovskou pahorkatinu a celé místo působí klidně a udržovaně. Je vidět, že se o areál někdo stará a není to jen zapomenutá bouda v lese.

Velké plus je dětské hřiště a minigolf, takže se tu zabaví i děti. Občas se tu konají různé akce, takže pokaždé může být návštěva trochu jiná. V zimě je poblíž lyžařský areál, nejspíš nejbližší v okolí, a když přijde hlad nebo chuť, je tu i restaurace.

Okolí je ideální na vycházky – třeba k nejsevernějšímu bodu České republiky, ke slunečním kamenům rozesetým po okolní krajině, nebo k Třípanský kámen.
Tenhle pískovcový hraniční kámen pochází z roku 1750 a označoval místo, kde se stýkala tři panství – Sohland, Lipová a Wehrsdorf. Zároveň jde o trojmezí historických zemí Čech, Saska a Horní Lužice, což z něj dělá nenápadné, ale hodně zajímavé místo s kusem historie přímo v lese.

Je tu toho v okolí opravdu hodně k vidění, a i proto tohle místo patří mezi ta, kam se rádi vracíme.

Adresa

Turistika Bez Hranic
Praha
11000

Telefon

+420792386593

Web

facebook.com

Upozornění

Buďte informováni jako první: pošleme vám e-mail, když Turistika bez hranic zveřejní novinky a akce. Vaši e-mailovou adresu nepoužijeme k žádnému jinému účelu a odběr můžete kdykoli zrušit.