02/02/2026
Z častých dotazů:
Můžu vzít na Ars poetica děti?
Ano.
A nezvlčí tam?
Trochu jistě, ale kdy jindy by měly děti trochu zvlčet, než na táboře o prázdninách!
Pokud je ale chcete kultivovat literaturou a uměním, nabízíme kocourkovský diktát:
V kostele je ticho. Obraz Matky Boží visí nad oltářem jako vinný hrozen. Ve věčné lampě se topí lišaj. Tu najednou lid s úžasem hledí k obrazu. Zázrak!
Marie v obraze se shýbá, zvedá hada od svých nohou a metá jej do lavice, v níž sedával už Karel Veliký. Rozhalí plášť, bílé tělo zasvítí, rozplete černé vlasy, češe se slavně a smyslně, jako by obírala hrozen.
Zraky kněží všech řádů a svěcení se horečně zvětšují a polykají svatý obraz. Marie vzhlédne do chrámu a polekaně se skrčí do nejtemnější části obrazu. Věčná lampa se houpe, svíce se v horku prohýbají jako ženy objímané ve výši pasu, opilí kněží se tlačí před oltář. Vyskakují na kamennou desku, sahají po obraze, ulamují rám, rvou z něho ženu, ale obraz je najednou prázdný jako vyloupená klenotnice.
Sněží.
Po strmém svahu sestupuje žena.
Je bosa a pláče. Závěje bělostných vloček jsou vysoké a studené.
Sníh, jenž zasypává krajinu, vlhne na jejích rtech, v daleku vyskakují do tmy boží muka, sněží, sněží, na severu se kývá polární záře jako paví ocas.
(Josef Kocourek, Eleonora, kráceno)
