13/06/2025
VŮNĚ LESA PROTI ÚNAVĚ A NACHLAZENÍ....
„Les je lékárna, která nikdy nezavírá," říká staré přísloví. Jak říkala moje babička, i ty nejobyčejnější věci dokáží překvapit a provést zázraky. V tomto případě je řeč o smrkovém jehličí, které nádherně voní. Obcházíte rašící smrky bez povšimnutí? Děláte velkou chybu, mladé smrkové výhonky mají staletími prověřený léčebný účinek. Fungují na řadu zdravotních potíží, dokážou zpomalit kalendářní věk a využijete je i v kuchyni. Pro léčení mají největší účinky mladé smrkové výhonky, které raší právě teď na jaře. Poznáte je snadno, mají krásnou svěží zelenou barvu, ze všech stran. Velmi mladé smrkové výhony jsou měkoučké, ohebné, krásně šimrají. Můžete je prostě utrhnout a sníst. Chutnají příjemně nakysle a jen s nepatrným nádechem terpentýnové silice. Výhonky jsou k užitku i ve chvíli, kdy jehličky zbytní, jsou pevnější, k nakousnutí už opravdu nelákají, ale stále jsou jasně zelené. Z dávno zapomenutých rituálů stojí za povšimnutí zvyk podkládat postýlku novorozence smrkovým jehličím, které mělo chránit dítě před nemocemi a „zrakem čarodějnic“. Věnce z jehličí zavěšené nad dveře měly zahnat zlé duchy – později se z nich vyvinul adventní věnec. V některých oblastech se dříve při slunovratu připravovalo jídlo, které obsahovalo kapku smrkového sirupu nebo jalovcového koření, aby se „člověk sžil s lesem“ a neztratil kontakt s přirozeností.
Používání smrkových výhonků v alkoholu má hluboké kořeny v evropské lidové medicíně. Naši předkové, kteří byli zcela odkázáni na přírodu, si rychle uvědomili, že smrkové výhonky nabízejí více než jen zdroj potravy pro zvěř. Jejich zpracování v alkoholu představovalo nejen způsob konzervace, ale i vytvoření účinného léčivého prostředku. V horských oblastech Šumavy, kde byly smrky běžnou součástí krajiny, se tinktury z výhonků běžně připravovaly jako pomoc při různých onemocněních, od nachlazení po bolestivé klouby. Tento jednoduchý recept přežil generace a dnes se vrací do módy jako přírodní alternativa ke komerčním produktům. Určitě si dodnes pamatujete onu známou větu našich babiček: „Když máš rýmu, napař si hlavu pod ručníkem.“ Inhalace patří mezi tradiční způsoby léčby a při obyčejné rýmě, kašli nebo během nachlazení je velmi účinná. Když si do ní ještě přidáme smrkové jehličí, pomůže nám od zánětu dutin a horních cest dýchacích.
Ve staré medicíně byla pryskyřice různých jehličnanů důležitým prostředkem léčitelství, sloužícím především k ošetřování ran. Pryskyřice byla například spolu s protizánětlivým i rostlinami a rostlinam i podporujícím i léčení svařována na kaši a přikládána na rány jako náplast. Jinak stromy v klášterním léčitelství nehrály nijak významnou roli. Teprve abatyše Hildegarda z Bingenu věnuje ve svém díle Physica stromům samostatnou knihu s 63 kapitolami.
O smrku uvádí, že jsou velkou pomocí při nemocech dobytka. Abatyše pravděpodobně oba stromy nerozlišovala přesně. Ve svém druhém lékařském díle, Causae et curae, doporučuje tlumit silnou rýmu vykuřováním jedlovým dřevem. Ve 13. a 14. století to byli velcí encyklopedisté, jako dominikán Albert Veliký a Konrád z Megenbergu, kdo se ve svých spisech zabýval i stromy. Konrád z Megenbergu již uvádí nejdůležitější použití smrkového jehličí, totiž při onemocnění dýchacích cest - doporučuje však šišky. Adamu Lonitzerovi bylo známo i použití smrkových šišek při zažívacích potížích a zevních vředech. Smrku byly připisovány hřejivé, vysušující a stahující účinky. Nico Vermeulen ve své Encyklopedii bylin a koření uvádí: "Jehličí obsahuje silice, které rozpouštějí hleny. Přidává se do prostředků proti kašli nebo do parních lázní, kdy se vdechuje při nachlazení, astmatu, černém kašli a obecně při zánětech dýchacích cest. Jako olej do koupele má tento nádherně vonící olej i relaxační účinek." Výtažky z jehličnanů se k léčebným účelům využívaly už od starověku. První zmínky můžeme najít v Ebersově papyru, který se považuje za jednu z nejstarších dochovaných písemností zabývajících se medicínou. Podávaly se při potížích se dnou, revmatem, nachlazení a kašli. Smrkové větvičky naši prapředkové používali k různým léčebným a magickým rituálům. Do dnešních dnů na Sibiři nebo v severní Kanadě původní obyvatelstvo věří, že nás smrk chrání před špatnými vlivy. V Mongolsku se mu přisuzuje schopnost spojovat Nebe se Zemí. I v Evropě se jeho stále zelenou barvu považovalo za jeden ze symbolů věčného života a měl svou velmi významnou roli v magických rituálech. Možná i to mělo před více než dvěma sty lety vliv na rozhodnutí, že smrk a další jehličnany každým rokem v prosinci zavítají do našich domácností jako vánoční stromečky.
Smrkové pivo patří mezi historické nápoje, které mají kořeny v lidové kuchyni severní Evropy, především ve Skandinávii, Skotsku a částech Severní Ameriky. Tento fermentovaný nápoj býval oblíbeným zdrojem vitamínu C v obdobích, kdy čerstvé ovoce a zelenina nebyly dostupné. Jeho specifická chuť, kombinující pryskyřičné tóny s jemně kořeněnou svěžestí, oslovuje i dnešní milovníky řemeslných piv a přírodních surovin.
Chuťově je jehličí překvapivě rozmanité – některé výhonky chutnají jemně po citrusech a skvěle se hodí do salátů nebo dezertů, jiné vyniknou ve slaných pokrmech, omáčkách a marinádách, kde dodají jídlu kořenitost, pryskyřičné aroma a svěžest. Pro kuchyňské využití jsou ideální mladé, měkké výhonky, které lze použít čerstvé, sušené i zamražené. V lidovém léčitelství byly známé léčivé síly mladých větviček, šišek a pryskyřice, které obsahují terpentýnovou silici. Ta rozpouští hleny, čímž uvolňuje dýchací cesty a usnadňuje vykašlávání, zmírňuje revma, tiší bolesti končetin a svalů. Pryskyřice se nanáší na kůži, čímž podporuje prokrvení. Mladé smrkové výhonky obsahují velké množství vitaminu C, jenž odvádí z těla toxiny a posiluje imunitu. Macerování v alkoholu je velmi oblíbené pro svou jednoduchost. Výhonky stačí nasypat do sklenice s francovkou, vodkou či jiným alkoholem a vyčkat zhruba týden. Používejte jako mazání na uvolnění ztuhlých šlach, na namožené svaly a především při bolestech kloubů.
Asi největší klasika je chutný sirup, který poslouží jako základ pro smrkovou limonádu. Díky přípravě bez tepelné úpravy si zachová všechny přínosné látky, takže posouží i jako chutný domácí lék na kašel a drobné jarní neduhy. Koupel s bylinným olejem ze smrkového jehličí dodá unavené pokožce svěžest, zdravý vzhled a potřebnou hydrataci. Pomůže odbourat fyzický i psychický stres a námahu, podporuje prokrvení pokožky a uvolňuje dýchací cesty. Jehličí uvařené v octě se popíjelo kdysi při bolestech zubů, ze dřeva se zas získával terpentýn, který se zevně užíval proti bolestem nervů a vnitřně při žaludečních a střevních potížích nebo žlučníkových a ledvinových kolikách.
Zdroj MUSIL, Ivan; HAMERNÍK, Jan. Jehličnaté dřeviny. Praha: Academia, 2007
