Trhové Sviny
Již ve 12 století stál na vyvýšenině nad Farským potokem hrad, nazývaný Svinice, který střežil vitorazskou stezku. Toto návrší, klesající k jihozápadu směrem k náměstí, kde se říká na Kozím plácku, vykazuje stále ještě stopy po této stavbě, sklepní prostory a základové zdivo. V letech 1263 – 1268 byl majitelem hradu Ojíř ze Svin , pak Vok a jeho synové Sezema a Ojíř. Město Trhové Svin
y (Svinice , Schweinitz) bylo založeno na soutoku Svinenského a Farského potoka po roce 1260 Ojířem. Tehdy bylo opatřeno pouze provizorním dřevěným opevněním. Jeho syn Vítek v roce 1359 prodal hrad i s městem Rožmberkům , kteří je připojili k novohradskému panství a vystavěli nový kostel. Město se vyvíjelo na křižovatce mnoha cest , z nichž nejvýznamnější vedla z Českých Budějovic do Nových Hradů a do Weitry. Město mělo hradby a obdélné náměstí. Používalo erb – v modrém poli stříbrná městská hradba v otevřené bráně zlatá pětilistá růže , nad ní věž s oknem a dvěma makovicemi. Na počátku 15. Století patřila celá oblast Oldřichu II. Z Rožmberka. Jeho majetek spravoval tehdy jako poručník Husův příznivec Čeněk z Vartemberka , a tak se v roce 1417 na celém panství sloužila mše „pod obojí“ . Přesto že se Oldřich vrátil ke katolictví , poddaní jeho víru nesdíleli. V roce 1420 napadli místní přívrženci Husa vojsko rakouského knížete Ernesta , vracející se z bitvy na Vítkově , kde stálo po boku Zikmunda Lucemburského. Tehdy shořela část města. Téhož roku Jan Žižka dobyl hrad a za dva roky znovu. Pobořený hrad již nebyl znovu opravován a jeho zdivo se používalo na okolní stavby. V roce 1480 není již uváděn ani v nejstarší městské gruntovnici. Také kaple sv. Jana Křtitele , která stála v předhradí , o níž se prameny zmiňují již v roce 1355 , byla poničena. Po husitských válkách měly Sviny díky Oldřichovým privilegiím stejná práva a výsady jako královská města.Nejvýznačnější bylo tzv. Právo královo z roku 1437,které rušilo odúmrtí. V roce 1454 získali svinenští soukeníci důležité privilegium. podle něhož se ve městě nesměla prodávat laciná sukna, jen drahá v celých kusech. V letech 1481 a 1482 získali Svinenští dva výroční trhy - na sv. Trojici a na sv. Františka Serafínského a právo mílové.Největší rozkvět města městečka nastal v 16. Roku 1519 dal Petr z Rožmberka Svinenským privilegium na dva rybníky, jeden pod Šibeničním vrchem (dnešní Velký rybník) a druhý při cestě do Bukvice. Všechna privilegia znovu potvrdil Petr Vok v roce 1596, poté v roce 1612 nový majitel Jan Jiří ze Švamberka. V městečku se usazovala drobná šlechta, která si zde kupovala domy. Podle urbáře z roku 1599 byl ve městě špitál a lázeň. Městská privilegia potvrdila v roce 1623 i hraběnka Bucquoyová. ale s výhradou, že Svinenští se přikloní věrně ke katolické víře. Po roce 1618 čekaly město těžké časy . Nejprve je obsadilo v listopadu 1618 stavovské vojsko hraběte Thuna, počátkem roku 1619 císařské vojsko generála Dampierra, které porazilo stavovskou posádku. Od císařských osvobodil město pan Vchynský z Vchynic se svým vojskem, avšak část města při tom vyhořela. Když dobyl hrabě Karel Bonaventura Buquoy Nové Hrady a v únoru 1620 dostal od císaře novohradské panství, obsadilo Trhové Sviny znovu císařské vojsko. I když bylo pro měšťany přítěží, alespoň je chránilo od různých nájezdů. Po odchodu císařských vojáků přitáhly od Třeboně oddíly Holanďanů a Angličanů a město vydrancovaly. Zatímco kolem roku 1600 tady žilo 1000 obyvatel ve 150 domech, na konci třicetileté války se dalo bydlet jen ve 33 domech. Vzhledem k poloze z Čech do Rakouska procházela městem či jeho okolím po celou třicetiletou válku i později ve 2. polovině 17. století a v 18 století za Prusko rakouských válek různá vojska. V roce 1680 postihl obyvatele mor. Městečko melo domy postavené převážně ze dřeva,kryté dřevěným šindelem a slámou. Ulice ani náměstí nebyly dlážděné, neexistovala kanalizace. V roce 1732 dostalo město od Karla VI. další jarmark, který se odbýval v neděli po Nanebevstoupení Panny Marie. O trh Svinenští žádali už v roce 1728 a prosadili ho přes odpor okolních měst. Kromě tří výročních trhů se konaly hlavní trhy ve středu o posledním postním týdnu a před Štědrým večerem. Obyčejné trhy, kde se prodával dobytek, obilí a jiné produkty, se odbývaly každou středu. Přelom 19. a 20. století byl opět ve znamení průchodu cizích vojsk, tentokrát v rámci napoleonských válek. Navíc v roce 1828 zachvátil většinu města obrovský požár. Shořela i škola v Kostelní ulici, špitál a kostelní věž. se zvony i nově opravený kostelík sv. Jana Křtitele. Další požáry vznikly v letech 1829 a 1830, v následujících dvou letech vypukla epidemie cholery a v roce 1846 epidemie černých neštovic. V roce 1841 bylo upraveno náměstí , byla zbořena brána v Nedrtálu a postavena nová škola. V roce 1850 byla postavena lepší silnice z Českých Budějovic do Nových Hradů a byla zřízena pošta. V roce 1847 mělo město 2600 obyvatel. V roce 1900 mělo město 539 domů, 3422 českých obyvatel a šest obyvatel německých. Ve městě bylo sídlo okresního soudu, četnické stanice, dvě pětitřídní školy pro chlapce a dívky, chlapecká měšťanská škola, spořitelna a záložna. Nedaleko města se těžila žula, rozvinula se zde výroba nitěných knoflíků a zinkových kroužků. Kromě toho šest mlýnů a pivovar. V roce 1904 vznikla továrna na lehké hospodářské stroje, která se začala významněji rozvíjet až po roce 1921. Před 1. světovou válkou vznikla výroba ovocných vín Jan Pohanka a synové. V roce 1938 byla zavedena výroba mechanických hraček a nová výroba B. budínského na zpracování ovoce. Významný podíl v místním průmyslu měla i Staškova pila. Prosperovali hlavně obchodníci s dobytkem, obuvníci, hospodští a řezníci. Dobytčí trhy se přesunuly v roce 1907 z náměstí na tržiště (směrem na Besednici), kde dříve stály masné krámy. Trhy sice do jisté míry poškodilo uzavření státní hranice po roce 1918, ale v roce 1923 prosperovalo ve městě ještě 25 hospod. Mezi válkami se město nerozrůstalo. Ve Svatotrojiční ulici byly postaveny dva obecní domy se sociálními byty. V roce 1936 byly Trhové Sviny povýšeny na město. Po odtržení Sudet se ocitly na hranici státu. Na konci války přes město prchala k rakouské hranici německá vojska, němečtí uprchlíci a vlasovci. Město se začalo významněji rozrůstat po 2- světové válce. Bytové domy se začaly stavět na severní straně města. V 60. a 70. letech vzniklo sídliště na jihovýchodním okraji i na severu, kde byla postavena v polovině 60. let nová škola. Výstavba rodinných domů se rozvíjela významněji na severovýchodním a západním okraji města.
