26/08/2023
🍀Plemeno islandské ovce je odolné a silné. Před několika staletími bylo toto plemeno běžné v celé SZ Evropě, ale nyní se kromě Islandu vyskytuje pouze ve Skandinávii, Rusku, Shetlandech, Orknejích a Faerských ostrovech.
🍀 Přes zimu jsou ovce na statku. Brzy zjara ovečka porodí většinou 2 jehňata. Na přelomu května a června se vyhánějí ovce na pastvu, kde zůstávají celé léto. Pastva je pro ně celý Island. Takže ovečky můžete potkat různě i na pobřeží, kdy se při odlivu procházejí po ostrůvcích. Největší legrace je potkat je úplně někde v odlehlé islandské vysočině – Highlands, kde by je opravdu člověk nečekal.
S příchodem studenějšího počasí se ovce samy pomalu vracejí zpět ke statku, ale spousta jich zůstává různě daleko, a proto se každý podzim ovce shánějí z hor zpět na farmu. V každé obci je organizován trek do hor. Podle počtu ovcí v přírodě se dá dohromady cca 15-20 mužů a jdou v rojnici a ovce shánějí. V oblastech dále na vysočině ovšem takové shánění může trvat i několik dní. Úspěch takových výprav závisí z velké části na počasí. V minulosti měli naháněči v horách skromné kůlny nebo spali venku ve spacích pytlích z ovčí kůže. V dnešní době už všechny horské pastviny mají pevné chatky a už se ani nemusí spoléhat jen na své nohy, ale používají se drony, čtyřkolky a jeepy. Každý majitel ovčího stáda má sice ovčáckého psa, ale islandští psi nejsou na shánění ovcí cvičeni. Resp nejsou cvičeni vůbec.
Jakmile jsou ovce z hor zpět na statku, jsou zahnány do velkého kruhové ohrady. Odsud se podle značek na uších třídí ovce jednotlivým majitelům – tedy z vnitřního kruhu se odvádějí do vnějších ohrad, které patří jednotlivým farmářům. Po Islandu najdete takových ohrad spoustu. Kdysi se dělaly z drnů, z kamení, dnes jsou ze dřeva.
🍀 Ovce se stříhají v zimních měsících, tedy na statku, často dvakrát ročně.
Islandská vlna je unikátní tím, že se skládá ze dvou vrstev. Vnější vrstva se nazývá tog – její vlákna jsou delší a hrubší, její vlákna se používala k šití, tkaní a vyšívání. Vnitřní vrstva vlny se nazývá bel. Je jemnozrnná a měkká, používá se k pletení oděvů, ale i kapesníků a ubrusů.
Po ostříhání vlny se z rouna setřesou nečistoty a vypere se. Tradičně se vlna prala vodou a močí, která se shromažďovala v komůrkách speciálně pro tento úkol určených. Prala se v potoce nebo řece tak, že se sbalila do velkého hrnce s močí a klackem se míchala. Poté byla vyprána v čisté vodě a rozprostřena k sušení na mřížku. Po úplném vysušení se shromáždilo dostatečné množství pro použití v domácnosti a zbytek se prodal na trh.
🍀 Islandské ovce nemají přirozené predátory. Pro polární lišky jsou velkým soustem, jiní dravci tu nejsou. Takže jaké jiné nebezpečí jim hrozí?
- Pokles farmářů, kteří se chovem zajímají
- Ovce není schopna vstát, jestli se převrátí na záda. Pokud ji někdo nepomůže, bude bezvládně ležet, dokud neumře hladem nebo se snese havran, aby ji zbavil utrpení
- Hrozí jim, že je srazí projíždějící auta. Jestli srazíte autem ovečku, je věcí cti kontaktovat nejbližšího farmáře a zaplatit mu za ni.
🍀 Islanďané používali 4 způsoby skladování masa – solené, uzené, sušené nebo naložené v kyselé syrovátce (známé jako súrmatur). Nejoblíbenější v dnešní době jsou steaky – opravdu chuť ovčího masa necítíte. Tím, že se ovce živí jen bylinami, je jejich maso velice zdravé. Ty ovce, které se pasou kolem pobřeží a pochutnávají si na mořských řasách, tak je jejich maso trochu cítit rybinou. V supermarketech můžete koupit i zmrazenou ovčí hlavu nebo odřezky na polévku. Islandský ovčí vývar je opravdu hodně silný, se spoustou masa a zeleniny. Dávají k němu pár krajíců chleba – tj veky a máslo.
🍀 I když islandské ovce poskytují cenné produkty, jako je maso a vlna, je to na hony vzdálené tradičním zemědělským postupům, kdy se využilo celé zvíře, s výjimkou ovčích kopyt. Z rohů se dělaly kroužky na přivázání sena nebo zavazadel ke koním, vyráběly se lžíce, knoflíky, sedlové třmeny, rukojeti nožů, byly součástí sbírky hraček každého dítěte. Beraní rohy se rovněž pálily k zahnání zlých duchů.
Kosti byly rovněž oblíbené hračky. P***l ze spálených kostí se používal k hojení ran.
Beraní moč se mísila s medem, aby ovcím pomáhala při problémech s močením, beraní tuk se používal na popáleniny a p***l z beraního masa se přikládal na vyrážky na obličej. Když ovce onemocněly, byly krmeny beraními střevy vařenými ve vlně.
Kůže se sušily a používaly na oděvy – zejména na výrobu nepromokavých oděvů pro rybáře (na 1 rybářský overal bylo potřeba 8-12 kůží). Z ovčí kůže se vyráběl i pergamen na knihy a pytle na uchovávání potravin. Peněženky na malé mince nebo pytlíky na šňupací tabák se vyráběly z beraních varlat 🤣
Zdravím z Krajiny mého srdce ❤ Jana
