31/08/2026
Co nás vede k tomu tak tvrdě odsoudit něco, co vlastně vůbec neznáme?
Dneska to nebude o výletu, hotelu ani o tom, co vidět v Egyptě.
Spíš takové malé zamyšlení.
Poslední dobou občas čtu komentáře v různých skupinách o Egyptě a někdy jen nevěřícně koukám, kolik zloby se dokáže objevit pod úplně obyčejným příspěvkem.
Ne proto, že někdo Egypt nemá rád.
Proč by musel?
Ale někdo napíše, že tam rád jezdí, a během chvíle se dozví, jaký je Egypt hnusný, špinavý, jací jsou Egypťané… a co všechno je tam špatně.
A pak se občas ukáže, že člověk, který to píše, tam nikdy v životě nebyl.
A právě tomu nerozumím.
Co nás vede k tomu tak tvrdě odsoudit něco, co vlastně vůbec neznáme?
A prý to zdaleka není jen Egypt.
Podobné komentáře najdete ve skupinách o Řecku, Bulharsku, Chorvatsku… a věřím, že vlastně všude.
Protože věční stěžovatelé si svoje téma asi najdou v každé zemi.
A abych byla spravedlivá…
já mám jednoho takového občas i doma.
Můj manžel si dovede postěžovat, že je moc slunce.
Pak že je málo slunce.
Že je moc písku.
Že není žádný písek.
Proč prší.
A když neprší, tak by možná zase mohlo trochu zapršet.
Rozdíl je v tom, že si to buď řekne pro sebe…
nebo, a to je pro mě ta horší varianta, to řekne mně.
Ale nechodí kvůli tomu na sociální sítě vysvětlovat ostatním, že místo, kde se jim líbí, je příšerné.
A možná právě to je celé.
Mně ty hejty vlastně neubližují.
Když někdo napíše něco ošklivého o Egyptě, nepřestanu tam kvůli tomu jezdit.
Nemám potřebu Egypt obhajovat.
Protože já moc dobře vím, že není dokonalý.
Ano, je tam bo**el.
Ano, jsou tam úžasní lidé i lidé, které už podruhé potkat nepotřebuju.
A ano, i já jsem tam zažila nepříjemnou situaci.
Jednou jsem si v taxíku sedla dopředu vedle řidiče. Prostě jsem nad tím nepřemýšlela. Předtím jsme smlouvali cenu, já si sedla vedle něj a během cesty začal být trochu dotěrný.
Bylo mi to nepříjemné?
Bylo.
Ale nikdy mě nenapadlo z toho udělat závěr, že „takoví jsou Egypťané“.
Nepříjemného člověka můžu potkat v Hurghadě, Praze i kdekoliv jinde na světě.
A navíc bych byla pěkný pokrytec, kdybych dnes soudila lidi za předsudky.
Protože já je měla taky.
„Egypt? Tam já nikdy nepojedu.“
Ano. Tohle jsem kdysi říkala já.
A dnes?
Když můžu, zase někam vyrážím.
A možná jsem přišla ještě na jednu věc, proč se někdy v cizích zemích cítím tak dobře.
Já totiž neumím jazyky.
A možná je to nakonec moje obrovská výhoda.
Někdo kolem mě může nadávat.
Může si stěžovat.
Možná mi dokonce říká něco ošklivého.
A já?
Nevím, co mi říká.
Usměju se…
a jsem šťastná.
Možná proto se někdy v cizí zemi cítím tak lehce.
Na chvíli vypnu všechno kolem sebe, čemu stejně nerozumím, a prostě si užívám, že jsem tam, kde je mi dobře.
A čím jsem starší, tím víc si myslím, že každý člověk potřebuje nějaké svoje místo.
Pro někoho je to Řecko.
Pro někoho Chorvatsko.
Pro někoho česká chalupa.
A pro mě je to Egypt.
Nemusíte ho mít rádi.
Nemusíte tam ani chtít jet.
Já vás o jeho krásách přesvědčovat nebudu.
Jen možná nemusíme ostatním vysvětlovat, proč by neměli mít rádi místo, kde jsou šťastní.
Protože jestli je někomu někde dobře, není to vlastně to nejdůležitější?
