05/10/2026
Zážitek z tiskovek a z velína při zápasu národních týmů ES x ČR má kodrcavou dohru.
Po utkání byli v zásadě všichni šťastní: jednak z výsledků, jednak že navzdory předpovědi na stadion během celé akce nespadla ani kapka. O poločase sice kropili trávník, ale liják se nakrátko spustil až poté, co diváci odešli.
Kolem Barcelony bylo ale boží dopuštění. Jenže zrušené lety se přeci dějí vždy jen v televizii, mně přeci ne 🤷🏼♀️
Přesně do chvíle, než dojde na to, že nedojde mail o zrušení odpoledního letu, a najednou stojím na letišťátku s reálně nulovou šancí odletět v nejbližších 48-72 hodinách zpět do Barcelony.
Neděle odpoledne. Kdo zná Španělsko, ten ví…
Vymýšlím kombinace letadel / vlaků / busů - marně. Spoje nejsou. Navíc na mě plnou intenzitou dolehla virózka. Dobře věděla, dokdy musí zůstat na uzdě, o to radostněji si mě ale podala potom.
Zkrátím to: řešení přišlo nečekaně od skupiny důchodců, co měli letět také. Grupa 50 účastníků už dovede vyvinout nátlak, a tak jim zajistili autobus.
Jedeme. Cesta snů je skoro ze západního pobřeží až k východnímu. 900 km noční tmou, autobusem bez dobití mobilu, s grupou houževnatých důchodců, kteří potřebují co hodinu a půl stavět, chápu to.
Atmosféra se uvolňuje, zapřádají se hovory, roste důvěra. A krom výpravy a hrstky dalších nešťastníků tu sedí i tlumočnice zachumlaná do mikiny s kapucí, vybavená coldrexem a balíkem šňuptychlů.
Jak se do práce dojíždí vám?
