22/11/2025
HOLA HOLA, ŠKOLA VOLÁ
V září jsme vstoupili do nové životní etapy. Něco podobného jsem psala před dvěma lety, když začal Nikoušek chodit do školky, ale teď to nabralo ty správné grády. Z mého malého předškoláka se stal prvňáček a včera narozená Anička začala chodit do školky. Říkala jsem si, že napíšu své dojmy, až uběhne alespoň měsíc. No dobře, utekly už více než dva, ale na to už jste u mě poslední dobou zvyklí. Už nemám ta rána (psací slinu mám většinou jen ráno), kdy mohu v pyžamu s kafíčkem nerušeně psát, zatímco zbytek smečky je ještě v říši snů. Začal ranní shon, příprava oblečení, dělání snídaně, svačiny, kontrola tašky, však znáte maminky. Dnes jsem se ale nějakým zázrakem probudila brzy a nechtělo se mi už dál spát. Straším tu s kafíčkem už od šest a vnitřně bojuji, zda se pustím do velké hory prádla na žehlení nebo nechám rozběhnout své prsty trošku po klávesnici.
Pro začátek si asi pojďme říct, jaký je vlastně školský systém v Řecku. Školka je tady rozdělená na školku pro menší děti ve věku od 2,5 do 4 let (Παιδικός σταθμός – „pedykós stathmós“), a je nepovinná. Děti od 4 do 6 let mají už povinnost chodit 2 roky do školky (Νηπιαγωγείο – „nipiagojío“). Potom přichází na řadu povinná devítiletá školní docházka, kdy děti chodí šest let na základní školu (Δημοτικό σχολείο – „dymotikó scholío“) a pokračují tři roky na gymnáziu (Γυμνάσιο – „jimnásio“). Dále mohou pokračovat tři roky na střední škole (Λύκειο – „líkjo“) se všeobecným nebo technickým zaměřením. Poslední štací je univerzita (Πανεπιστήμιο – „panepistýmio“), to je pro nás ale zatím hudba budoucnosti.
Máme štěstí, že jsou u nás ve vesnici všechny vzdělávací instituce až po gymnázium, takže nám odpadá dlouhé dojíždění. Jednu školku máme pěšky kousek, do škol trvá cesta max. 3 minuty autem. Když byly Nikouškovi tři, do školky (té „menší“) jsem ho nedala. Jednak jsem v té době měla malé miminko a pediatr školku nedoporučoval, aby nenosil ségře domů různé nemoci. Ale i kdybych Aničku neměla, Nikouška bych tam asi neposlala. Byl moc hodné dítě a neměla bych to srdce poslat takhle malé dítko do školy. Bude tam chodit spoustu let, tak proč mu zbytečně přidávat rok na víc. S Aničkou jsem naopak počítala dny, kdy přijde září a konečně pomaže do školky. Je to malý ďáblík, který miluje společnost, chvíli neposedí, neposlouchá a celý rok pofňukávala, že Nikoušek chodí do školky a ona ne.
Ráno můžete přivézt dítě do školky (alespoň té naší) v rozmezí 7:30 až 9:00. Už při zápisu do školky vybíráte, jestli budete chtít půldenní (do cca 13:00) nebo celodenní (do 16:00). I když bych ji tam občas nechala nejraději do večera, nejsem krutá matka a děťátka chodí jen na půlden. V řeckých školách ani školkách nejsou obědy. Výjimkou jsou tyhle menší školky. Tady dostávají děti snídani, svačinu i oběd. Geniální! Nemusíte se starat o snídani, chystat svačinu a dítě vyzvednete už naobědvané (v lepším případě). Vraťme se ale k naší madam. Anička se do školky moc těšila. Já se těšila, že se těší. První týden byl takový seznamovací a aklimatizační. První den šla na hodinu, druhý den na dvě, další na tři, na konci týdne už zůstala i na oběd. Nejraději by tam zůstala na celé dopoledne hned od prvního dne, ale učitelky řekly, že tohle je pravidlo, hezky pomaličku. Hned si našla pár kamarádů a zamilovala si jednu ze tří učitelek, která je opravdu skvělá. Jak už to tak bývá, a všichni mě tím strašili, do školky se více nechodí než chodí, protože děti jsou neustále nemocné. Od začátku školního roku je Anička teď po čtvrté nemocná, zatím nejvážněji – má spálovou angínu a jsme doma na antibiotikách. Andulčino nadšení ze školky postupně polevovalo, po měsíci odeznělo úplně, po měsíci a půl se dokonce převrátilo v odpor a hysterický pláč, že do školky nechce. Jednou pár dní chyběla její oblíbená učitelka i kamarádka, zlobil ji jeden chlapeček a už to bylo. Každý večer i ráno pláč, že do školky nechce. Poprvé jsem ji nechala jeden pátek doma, ale všichni mi říkali, ať to nedělám, jinak to vezme jako samozřejmost, že při prvním pláči zůstane doma. Takže další týden byl pro mě utrpením, v autě na parkovišti řev, ale jakmile jsme vstoupily do školky, přestala, nechala se předat do náruče učitelky a po obědě na mě čekala s úsměvem na rtech. Při vyzvedávání se vždycky mrkneme na nástěnku, kde učitelky píší, jak které dítě jedlo. Snídaně (většinou nějaký toust nebo cereálie, jogurt a mléko), svačinu (ovoce) většinou sní, ale u oběda je to vždy fifty fifty. Pondělky, úterky a čtvrtky, kdy jsou většinou nějaké těstoviny, rýže či brambory s masem, něco sní, hlavně tu přílohu. Ve středu jsou vždy luštěniny, čočka či fazole, a v pátek rybí polévka, kterou sice zbožňuje, ale jen od babičky. Tyto dny jí minimálně. Má ale smůlu, protože ve středu máme vždy luštěniny i doma, kde chtě nechtě něco sní.
U Nikouška se žádné drama nekonalo, do školy se také moc těšil a jeho nadšení díkybohu ještě neopadlo. Nerad chodil do školky a nemohl se dočkat, až začne chodit do té velké základní školy, kam chodí jeho kamarádi. Škola začíná v 8:15 a končí ve 13:15, do 16:00 funguje družina, kde si děti většinou píšou úkoly. Školní den začíná společnou modlitbou. Jakmile zazvoní v 8:15, děti běží ze školního hřiště dovnitř, je tam takové atrium, stoupnou si po třídách do řad a jedno z dětí řekne modlitbu. Potom paní ředitelka popřeje dětem hezký den, zeptá se jich, jak se mají a rozejdou se do tříd. Je to moc hezký ranní rituál. Celkově je ve škole asi 80 dětí, prvňáčků je letos ve třídě jen 9. Mají šest vyučovacích hodin a tři přestávky. Z předmětů mají hlavně jazyk a matematiku, angličtinu, přírodovědu, výtvarné a pracovní činnosti, počítače, tělocvik, hudební a divadelní výchovu. Měli jsme štěstí na fajn paní učitelku a v klidu jsem i já, protože manželka Janisovýho bratrance učí právě v této škole, takže pokud mám nějaký problém, vím, kam se bez problémů obrátit. První třídu tedy zatím zvládám :-D, ale uvidíme, co bude dál. Každý den dostávají i domácí úkoly, většinou jednu A5 stránku v sešitě s psaním a 1-2 A4 opět s jazykovými úkoly a psaním a matematiku. Školu máme moc hezkou, relativně novou a na naši vesnici i celkem moderní. Je hrozně fajn, že máme skvělý kolektiv dětí i rodičů, protože většina Janisových (teď už i mých) kamarádů má děti v plus mínus stejném věku. Janis už se nemůže dočkat, až se pojede na nějaký školní výlet, protože tady nejezdí děti sami s učiteli, ale pěkně i s rodiči. Takže parta kamarádů, která tropila skopičiny ve školním autobuse před více než 30 lety, pojede znovu ve stejném složení, jen s pár šedinami a svými malými kopiemi navíc. Mně přijde hrozně dojemné, a co potom teprve Janisovi, že nejlepším Nikouškovým kamarádem je Janákis, syn Janisovýho nejlepšího kamaráda Nikose (toho, co má maďarskou manželku, mou kamarádku, kubáru, spřízněnou duši Zsofi). I když je Janákis o dva roky starší, už od mala si k sobě našli cestu a teď i ve škole tráví všechny přestávky spolu. Zrovna nedávno jsme se o tom s Zsofi bavily, že jsme opravdu neskutečně vděčné, jak skvělou partu maminek máme, vzájemně se navštěvujeme, scházíme se na dětském hřišti a huby se nám nezastaví.
Krásný víkend!
