11/03/2025
Hezké odpoledne přátelé!
Ani jsme se nenadáli a máme tady skoro půlku března, to už je jen krůček od léta. A víte co? Já se letos poprvé fakt NEtěším na léto. Kde jsou ty časy, kdy jsem brečela celou zimu, ať už je léto a teď mám při představě 40 stupňů, klimatizace a plných silnic a pláží osypky.
Letos jsme měli hodně dlouhou olivovou sezónu, která pro nás skončila v první půlce února, některým kamarádům dokonce až tento týden. Sezóna byla perfektní, nasbírali jsme 851 pytlů oliv, což je oproti loňsku, kdy jich bylo ani ne 150, opravdu nebe a dudy.
Leden jsme měli skoro jarní, za to únor byl pěkně studený, a zrovna vyšlo velmi chladné, větrné i deštivé počasí na období masopustu, na které jsem se letos hrozně těšila. Jedním z oblíbených dní je Tsiknopempi (Kouřový čtvrtek), kdy se celé Řecko zahalí do kouře a vůně grilovaného masa. Loni jsme si tento den parádně užili ve školce, kde jsme dětem za doprovodu karnevalové hudby grilovali suvlaki, jenže letos se tato akce odpískala, protože byla hrozná zima a ve školce chyběla kvůli různým virózám víc jak půlka dětí. Chyběl také hlavní „grilovač“, můj Janis, který se potřeboval po dlouhé olivové sezóně trochu odreagovat a odjel s kamarády na celý týden do severního Řecka na lov. Vrátil se akorát na Kouřový čtvrtek k večeru, a tak jsme ho po skoro desetihodinové cestě postavili rovnou před náš gril a udělali jsme si večerní rodinné Tsiknopempti. Já jsem se strašně těšila na poslední karnevalový víkend, na závěrečný nedělní karnevalový průvod, protože jsme se ho letos konečně účastnili, a také na karnevalovou zábavu v taverně Popolaros pořádanou naším Kulturním vesnickým spolkem. Naposled jsem byla na tomto plese jako bezdětná, a to už je sakra nějaký ten pátek. Děti už nám vyrostly z miminkovského věku, takže jsme je mohli vzít s sebou, i když jsme přemýšleli, že vyrazíme bez nich. To by ale musela zůstat chudinka tchýňka doma, a to jsme jí nemohli udělat. Takže jsme vyrazili komplet celá rodina, s rodiči i bráchou a dalšími kamarády, takže stůl pro dvacet lidí nám jen tak tak stačil. Zábava byla fajn, ale znáte to, bez dětí by to bylo lepší. Honit se v podpatcích za věčně zdrhající Aničkou mě po chvíli přestalo bavit. Bohužel zábava neskončila úplně nejlépe. Chvíli po půlnoci, v nejlepším veselí, kdy jsme byli s Janisem na tanečním parketu ve víru tanga, se najednou začali zvedat lidé od stolu, nevěřícně po sobě koukali a půlka z nich začala brečet. Z naší vesnice dorazila do taverny špatná zpráva, že právě zemřel jeden kamarád a známý. Byl dlouhodobě nemocný a vlastně se to čekalo, přesto to všechny v tu chvíli hluboce zasáhlo a zábava okamžitě skončila. Jako vyjádření soustrasti rodině byla zrušena sobotní „omilia“, ochotnické divadlo, kde měla být i živá hudba a řecké tance, stejně tak se Kulturní spolek rozhodl zrušit i účast alegorického vozu na nedělním karnevalu. Karneval je však hlavně pro děti, které se na něj těšily, takže se díkybohu rozhodlo nezrušit celou účast naší vesnice na karnevalu. V neděli po obědě jsme tak vyrazili do školy, kde jsme měli sraz, abychom si na tváře namalovali symboly našeho karnevalového tématu „Ftou mas“, modrého oka proti uhranutí. Pak jsme se přesunuli na kraj hlavního města, kde začínal karnevalový průvod. Pro jistotu jsme si vzali kočárek, kdyby se jedno z dětí unavilo, ale jak jsem správně předpokládala, bylo to naprosto zbytečné a akorát nám překážel. Andulka buď pobíhala sem a tam nebo se nechala nosit, a ještě teď z ní mám namoženou paži. Karneval jsme si užili a už se těšíme na příští rok.
Po karnevalu následovalo Čisté pondělí, kdy začíná čtyřicetidenní půst před Velikonocemi a všichni si ten den přejí „Kali Sarakosti“. Řekové vyrážejí do přírody na piknik nebo do taveren. Na stole najdete mořské plody jako jsou chobotnice, kalamáry, krevety či mušle, fazole, taramosalata, olivy a speciální chléb lagana, který se peče pouze v tento den. My jsme vyrazili do letoviska Limni Keri, kde se hrálo ochotnické divadlo a potom hrála živá kapela. Bylo tam spousta lidí, jedlo se a tančilo se. Na Čisté pondělí pouštějí v Řecku draky. Naši kamarádi se sešli na fotbalovém hřišti, tak jsme opustili Limni Keri a jeli jsme za nimi, kde se nám podařilo dostat barevného draka do vzduchu. Musím říct, že jsem byla po čtyřdenním maratonu, kdy se pořád něco dělo, totálně grogy.
No a nejlepší „zážitek“ mám z tohoto víkendu. Po dlouhých ani nevím kolika letech jsem byla večer venku. Bez dětí i manžela. Asi to jako žádné terno nevypadá, ale mámy malých dětí určitě pochopí mé nadšení 😊. V sobotu se slavilo MDŽ a původně jsme si říkaly s tchýňkou, že vezmeme i ségru a vyrazíme do „naší“ Dennis taverny, jako jsme chodívaly kdysi. Pak jsem to nadhodila mojí kamarádce-kubáře Sofii a ta byla touto myšlenkou nadšená, protože má taky dvě děti v podobném věku a skoro nikam moc nechodí. No a tak jsme se bavily s dalšími maminkami ve školce, až z toho vznikl nápad, že vyrazíme na dámskou jízdu. Tchýňka tedy nakonec „ostrouhala“, ale obě dvě švagrové stejně nemohly. No a sobotní večer tedy stál za to. Sešlo se nás 12 holek, ehm, matek, a neskutečně jsme si to užily. Tady u nás v Lithakii před Vánoci otevřelo nové mezedopoleio. Přemýšlím, jak bych to přeložila, a napadá mě „chuťovkárna“. Prostě taková jakoby taverna, kam jdete spíše na skleničku vína-piva-tsipoura a k tomu si můžete dát spousta chuťovek, různé předkrmy jako tzatziki či tyrokafteri, čerstvé hranolky, cuketové karbanátky, vinné listy, saganaki, různé klobásky, keftedakia a masové směsi, marinované ančovičky, smažené kalamáry či krevetky a velký talíř mix mas nebo mořských plodů. Vše objednáváte doprostřed stolu a každý dostane malinký talířek a nabíráte si, co se vám líbí. Tohle je pro mě nejlepší způsob stravování, prostě od všeho kousek. Večer doprovázela živá hudba, dva mladíci, co hráli na bouzouki a kytaru a krásně zpívali. K prvnímu tanci jsme se samozřejmě nenechaly dlouho přemlouvat a taneční parket jsme vzaly útokem. Opravdu to byl naprosto parádní večer a já se zasmála tak, jako už dlouho ne. Opravdu máme štěstí na skvělou partu matek tady u nás ve vesnici.
Krásný první jarní měsíc 🌷🌸🌼🌱☀️
Zakynthos. Když ho milujete, není co řešit! Jmenuji se Petra a bydlím tady už 15 let. Pojďte na návštěvu 😊
