30/09/2026
Občas je potřeba opustit 1 stopu a být chvíli jen sama se sebou..
Nechala jsem kluky svému osudu (myslím, že si to beze mě na 🏍️ hodně užívali) a spontánně vyrazila na prodloužený víkend. Občas je touha prostě silnější, a když musíš, tak musíš, i když to třeba znamená, že při návratu zamíříš, po noci v autobusu, rovnou do práce.
Pro většinu návštěvníků je toto historické město jen krátkou, maximálně několikahodinovou zastávkou na jejich prázdninové cestě.
Pro mě je mnohem víc. Má zvláštní osobní význam a je to místo, kam se stále vracím. Je to emoce, energie a vůně babího léta na Jadranu.
Není to jen Diokleciánův palác, kam se v poslední době hrnou zástupy turistů z obřích výletních lodí, vyšších než zvonice Sv. Duje.
Jsou to pro mě i
🔅 rána v prázdných úzkých uličkách Veli Varoš
🔅 trhy v Ribarnici
🔅 Picigin na Bačvické pláži
🔅 procházky stezkami Marjanu
🔅 všudypřítomný znak Hajduku
🔅 pulzující život Rivy
🔅 setkávání místních na Matejušce
🔅 trhy na Pazaru
🔅 kontrast luxusních jachet s loďkami rybářů
🔅 živelné oslavy čehokoliv
🔅 vůně moře a borovic a zpěv cikád
🔅 ☕ a 🍦
🔅 chaos autobusového nádraží
🔅 východy slunce nad Mosorem
