28/05/2026
“To nemůžu prodat, je to vzorek”…aha ok…”dám to zadarmo”…cože?!
Jeli jsme se zákazníky do malé dílničky, kde se zpracovává Mengkuang, výrobky pletené z trávy. Paní si tady vybrala kabelku, která byla ale dole trochu rozdrbaná. Tak jsem se zeptala majitelky dílny, zda je možná oprava. Odpověď “ano, ale je to vzorek, nemůžu ho prodat”. Moc jsem nepochopila, proč by opravovala něco, co nechce prodávat. Načež majitelka povídá “dám to zadarmo”.
Čuměla jsem jak puk. Ano, jsem tu dlouho a vím, jak je tady spousta lidí skromná, milá a tak dále, ale tohle mi vyrazilo dech.
Samozřejmě jsme odmítli a trvali na tom, že paní za kabelku zaplatí. Při vyzvednutí jsme ke kabelce dostali dárek.
Asi taková je mentalita spousty zdejších lidí. A nejen tady na Langkawi.
A pak do téhle mentality přijede cizinec.
Cizinec, který smlouvá, co to jde, protože si někde přečetl, že se to musí. Je arogantní a tlačí až moc. A ještě si vše natočí a s vítězoslavným pocitem sdílí dál.
Cizinec, který škrábne skútr, ale při vracení ani nepípne. Nebo rovnou nabourá a pak se do krve hádá, když má zaplatit škodu. A ještě hůř - cizinec, který žebrá a zneužívá pohostinnost místních.
V restauracích je cizinec nervózní a nepříjemný, protože není schopný vydržet pár minut navíc. Všechno musí být hned a přesně podle jeho představ - protože on je přeci živí, dělá jim laskavost, bez něj by umřeli hlady, tak ať sebou hejbou!
I přes všechno nezdvořilé chování cizince se místní stále usmívají. Jinak to totiž neumí. Úsměv ale ne vždy znamená souhlas.
Za pár let cizinec přijede znovu. Ceny se zvýšily, za skútr je třeba nechat nemalou zálohu, podmínky pobytu se zpřísňují a lidi se usmívají o poznání méně.
A cizinec si stěžuje, jak se zkazili.
Ne nezkazili. Přizpůsobili se. A přestali si nechat s**t na hlavu 🤷🏻♀️