08/04/2026
Zápisky jednatelky č. 4: Škola nade vše 🔴
Někdy musíte nejdřív ztratit pevnou půdu pod nohama, abyste zjistili, jak pevně dokážete stát.
Tahle fotka se Zdeňkem Honkem pro mě není jen vzpomínkou na éru Vítkovice Tours. Je to symbol školy, která mi dala víc než všechny univerzity světa. Moje cesta v téhle „červené armádě“ totiž nebyla žádná idylka, ale pořádně tvrdý dril od prvního dne.
🚌 Můj křest ohněm začal na benzince. Byla to moje úplně první cesta v roli průvodkyně v autobuse. Porucha. Strávili jsme nekonečných 10 hodin čekáním ve Slovinsku na náhradní spoj. Jako nováček stojíte před plným autobusem lidí a musíte řešit situaci, na kterou vás žádná teorie nepřipraví.
💔 A pokračovalo to dál. První měsíc v roli delegátky a hned úmrtí klienta. To jsou ty momenty, kdy se vám sevře hrdlo, cítíte naprostou bezmoc a absolutně netušíte, co dělat.
Přiznávám, že mnohdy padly i slzy. Byly chvíle, kdy jsem byla na dně svých sil a říkala si, jestli to zvládnu. Ale dnes vím, že právě od těchto okamžiků bylo potřeba se odrazit. Tyto lekce mě naučily věřit ve svůj úsudek, v svou práci a prostě jít dál. Právě tyhle nejtěžší chvíle mě posunuly tam, kde jsem dnes.
Důležité ale je, že jsem v tom nikdy nebyla sama. Všem těm lidem, kteří byli kolem mě, jsem a vždy budu nesmírně vděčná. Děkuji vám za to, že jsme v tom byli spolu. Vždycky jsme jako tým drželi při sobě a vzájemně si pomáhali.
A nad námi všemi stál pan Honek. Zprvu se mi zdál velmi přísný a neústupný, ale později jsem pochopila, jak moc byl lidský a spravedlivý. Byl nám obrovským příkladem a vždy nás dokázal nasměrovat na správnou cestu. Díky jeho vedení jsme se naučili profesionalitě, ze které čerpám dodnes.
Bez téhle „vítkovické školy“ bych dnes v křesle jednatelky neseděla se stejným klidem a nadhledem.
