Millu na cestách

Domů
Česko
Uzice
Millu na cestách

Trasa Web

Ráda cestuji, navštěvuji a fotím zajímavá místa a to jak v ČR tak i v dalších zemích.

20/09/2026

Amasya - království Amazonek
Toto nádherné město, ukryté mezi horami na řece Yeşilırmak, obydlené už od nejstarších dob, dnes láká především na svoji osmanskou architekturu a pontské hrobky.
Podle římského geografa Strabóna, který se zde dokonce narodil, dala městu jméno královna Amazonek Amasis. Do této oblasti totiž řecké báje království Amazonek umísťují. V Amasyi se vystřídaly snad všechny civilizace, které na území dnešního Turecka byly, Chetity počínaje a Turky konče.
Osmanské domy nad řekou jsou nejtypičtějším obrázkem Amasye.
Jejich jedinečnost ještě podtrhuje ideální poloha. Leží přímo na břehu řeky Yeşilırmak. Nabízejí nám tak romantický pohled na řeku, nad kterou můžeme pozorovat řadu zářivě bílých domů, nad nimi se pak tyčí skály s vydlabanými jeskyněmi. Musíme jen zapomenout, že ty jeskyně jsou vlastně hrobky.
Osmanské domy byly stavěny z nepálených cihel a dřeva. Pro stavitele to mělo velkou výhodu – materiál byl levný a snadno dostupný. Logickým důsledkem, ale byla relativně krátká životnost takovýchto budov. Proto zde nenajdeme příliš staré domy. Nemusí nám to ale vadit, protože stavitelé stále dodržují původní osmanskou architekturu, čímž zachovávají i původní ráz města.
Amasya patří určitě k velice neprávem opomíjeným tureckým městům. Určitě se sem nepojedou podívat milovníci all inclusive hotelů. Ale od Černého moře sem daleko není, takže pro milovníky zajímavých dovolených je to zcela jistě velice dobrý tip.

18/09/2026

Mahmutbey Cami - tato mešita nacházející se ve vesnici Kasaba Köyü, je vzdálena 18 km od Kastamonu a byla postavena v roce 1366. Je známá tím, že v její dřevěné střeše nebyly použity kovové hřebíky. V roce 2023 byla na zasedání výboru pro světové dědictví UNESCO, zapsána na seznam středověkých dřevěných hypostylových mešit Anatolie a byla prohlášena za světové dědictví. Původní dveře mešity byly ukradeny v roce 1977, později ale byly nalezeny a jsou vystaveny v muzeu, na jejich místo byly nainstalovány dveře podobné.
Mešitu každoročně navštíví přibližně 12 000 lidí.
Není zde elektrická instalace a tak zde neprobíhají večerní modlitby.
Přestože byl na vnější stěny mešity použit lomový kámen, její interiér a strop jsou kompletně ze dřeva. Modlitební síň byla postavena technikou dřevěného zámkování zvanou „překrývání“ a „vlčí hrdlo“, bez použití kovových hřebíků nebo kování. Díky zemětřesným klínům v základech odolává otřesům po staletí bez poškození. Dřevěné povrchy a stropní trámy uvnitř mešity zdobí perokresba vytvořená originálními kořenovými barvivy. Tyto elegantní motivy a zářivé barvy se zachovaly neporušené od doby její výstavby až do současnosti.

18/09/2026

Super místo k přespání v obytném autě. Ráno teda bylo jen 8 stupňů, ale jinak pohoda 😃
Rybník Yumurtacı nabízí návštěvníkům nezapomenutelný zážitek díky své přírodní kráse a klidné atmosféře. Ideální destinace pro ty, kteří chtějí uniknout do přírody a užít si průzračnou vodu. Můžete se zde projít za doprovodu ptačích zvuků a užít si příjemný čas se svými blízkými v piknikových zónách. Je zde také možnost rybaření. Rybník Yumurtacı je skvělou volbou pro ty, kteří chtějí uniknout hluku města a užít si přírodu. Pokud si chcete ulevit od stresu a strávit klidný den v náručí přírody, rybník Yumurtacı je právě pro vás! Přijďte objevit tyto jedinečné krásy a užijte si přírodu naplno. Naplánujte si už nyní nezapomenutelný den a vydejte se k rybníku Yumurtacı.
Tak jsem moc zvědavá kdo se po této upoutávce z tureckého překladu k rybníku také vypraví 😃.

18/09/2026

Před chvílí jsem vám ukázala kaňon Valla a dnes vám ještě napíšu něco o cestě k němu a o stejnojmenné vesničce ze které se na tu vyhlídku nad ním vychází.
Ke kaňonu Valla se pokračuje dál po silnici od kaňonu Horma. Postupně se však silnička zužuje a místo po asfaltu se jede opravdu ještě hodně kilometrů po silničce jen ze zámkové dlažby. Často však ta zámkovka na hodně místech už chybí a nebo je vidět, že se přes silničku v zimních a jarních měsících valí voda, která z ní také udělala za ty roky své. Když tuhle dost drncavou a hodně úzkou cestu zdoláte, tak se ocitnete v již zmíněné vesničce Valla. Která je na této silničce jako konečná a také si tam, jak někde na konci světa připadáte. Vesnička má jen pár obyvatel, ale přes to je v ní velmi rušno. Čekají totiž na každého turistu co do ní přijede. Je zde pár parkovacích míst podél příjezdové silnice, ty však byly už plné a tak nás jeden z místních obyvatel s píšťalkou v ústech naháněl na parking plac s hrozně prudkým sjezdem dolů. Ta cesta dolů na parkoviště vypadala dost děsivě a při představě, že to budeme muset pak při odjezdu vyjet u nás obou vyvolala dost paniku. Obsluha parkoviště však byla v klidu a jen na nás volala jeď neboj se, parkoviště je zdarma nic nebudeš platit a když nebudeš moc pak případně nahoru z něj vyjet, tak mám traktor a vytáhnu tě 😃 .
No tak jsme teda dolů sjeli a i v pěkném prďáku zaparkovali. Na fotkách to až tak prudce nevypadá, ale bylo. Jen tak tak, že se Caddynka nepřevrátila na bok a někam se nám z toho parkoviště neodkutálela. To že nám při parkování chodila pod koly místní drůbež, to už je taková ta turecká klasika na kterou už jsme zvyklí.
V této krásné vesničce funguje i několik místních prodejců čaje, kávy, vody, gözleme placek atd. Vše vidíte na fotkách. Mezi místními se našel i jeden domorodec, který uměl trochu anglicky a protože sem až tak moc cizinců nezavítá, jezdí sem víceméně jen turečtí turisti, tak se s námi musel hned dát do řeči. Ve vteřině jsem si během rozhovoru s ním uvědomila, že jsem v muslimské zemi, kde prostě oslovit ženu jako první se nesluší a není prostě přípustné. Při první otázce to přijde normální, že ji položil Petrovi, ale on anglicky sice tak nějak rozumí, ale neodpoví. Tak následovala odpověď má a v tom okamžiku teda jeho oči sklouzly na mě. Další otázku, ale opět položil s pohledem na manžela, přitom mu muselo už být jasné, že opět odpovím já a tak se to opakovalo snad 10x. Ať je to za jakékoliv situace, třeba když nám místní nabízejí nějaké ty dobroty na pláži, nebo někde na parkovišti, a nebo kdekoliv jinde, tak vždy je přinese chlap a přinese je zase chlapovi. Manžela všude zdraví, mávají mu a mě prostě ne. Někdy mi to přijde líto, ale tak to tam prostě je, tak to tam prostě chodí. Žena patří ke svému muži a není ji slušné jakkoliv oslovovat natož obtěžovat.
Po prohlídce kaňonu Valla jsme z parkoviště s větším přidáním plynu naštěstí vyjeli a tak zapřáhnout traktor nebylo nakonec potřeba 😃.

18/09/2026

A protože ty turecké kaňony jsou prostě nej, tak dnes vám ukážu další, který jsme navštívili v oblasti kolem Kastamonu a to kaňon Valla.
Kaňon jsme zkoukli z vyhlídkové plošiny Muratbaşı - tato plošina umožňuje úžasnou vyhlídku aspoň na jeho část. Kaňon Valla se svou slavnou vyhlídkovou terasou Muratbaşı je považován za "druhý nejhlubší kaňon na světě", protože jeho hloubka dosahuje na některých místech až 1200 metrů. Kaňon je také zařazen mezi nejtěžší kaňony k průchodu. Je tu totiž i jeden detail, který byste měli znát. Jakmile vstoupíte do kaňonu, není cesty zpět. A to doslova. Délka kaňonu Valla je asi 12 kilometrů a vstup do něj se nachází ve vesnici Muratbaşı. Pokud vstoupíte do kaňonu, musíte ujít 12 kilometrů k východu ve vesnici Hamitli v údolí Loç v okrese Cide, protože jím vede pouze tato jediná trasa bez jediné odbočky. Vstup na vyhlídkovou plošinu je ze spodní části vesnice Valla, z ní vede dlážděný chodníček lesem mírně dolu a potom dřevěné schodiště vede na vyhlídkovou terasu a kousek dál na vyhlídkovou věž. Pěšky je to z vesnice cca 20min tam a 30min zpět do kopce. Platí se malé vstupné.
Všechny fotky z tohoto kaňonu jsou ke zkouknutí zde:
https://eu.zonerama.com/millu/Album/16096017

14/09/2026

Dneska bych vám ráda ukázala jeden moc krásný kaňon, který jsme jako první z naplánovaných kaňonů při toulkách severem Turecka navštívili. Je to Horma Kanyonu a nachází se v provincii Kastamonu.
Hlavní dominantou kaňonu je dřevěná 3 km stezka vybudovaná podél útesů a nad říčním dnem, někdy až ve výšce 60 metrů. Umožňuje projít těžko přístupnou částí soutěsky bez speciálního vybavení a vidět terén kaňonu zblízka. Podél trasy jsou mechem porostlé úseky, malé vodní kaskády, skalní římsy a vyhlídky, odkud je jasně vidět hloubka soutěsky. Na konci kaňonu na vás ještě i čeká krásný vodopád Ilica, který padá z výšky 15 metrů. Aby se návštěvníci tohoto kaňonu nemuseli vracet tou 3km cestou kaňonem zpět, tak stačí ještě dojít kousek do první vesnice a z ní vás místní dolmuš za pár lir doveze zpět na výchozí parkoviště.
Horma kaňon je prostě jeden z těch kaňonů, který vám ve vzpomínkách opravdu dlouho zůstane, tak když se budete na tom tureckém severu v jeho blízkosti toulat, tak ho určitě nevynechejte.
Jen když půjdete do kaňonu se psem, tak neudělejte stejnou chybu jako my, přesto, že máme na Charlenku batoh, tak jsme ho do kaňonu sebou nevzali, no proč asi, jdeme přeci do přírody, tak proč bychom ho tam na ni potřebovali. Jenže celá ta 3 km trasa vede opravdu jen po těch dřevěných lávkách a jejich dno je pokryto prkny mezi kterými jsou zhruba 5 cm otvory, přes které je vidět ta hloubka dolů. A tak se stalo to, že Charlenka nám po tom prostě nechtěla jít, protože viděla skrz ty škvíry tu hloubku. Tak jsme ji museli skoro celou tu trasu nést v náručí a že se tak i těch 6,5 kila pronese to ani psát nemusím. Po této zkušenosti už jsme raději ten batoh všude sebou pro ni nosili, i když jsme ho pak třeba nepoužili.
Kdyby chtěl někdo vidět všechny fotky z tohoto kaňonu, tak jsou nahrány zde:
https://eu.zonerama.com/millu/Album/16096598

05/09/2026

A popojedeme kousek dál a to do okolí Safranbolu. K İncekaya Aqueductu a Tokatlı kanyonu nad kterým je umístěna, jako na hodně dalších místech v Turecku, skleněná vyhlídková terasa. Naše jezevčice Charlene se poprvé, když měla na tuto skleněnou podlahu vstoupit hrozně bála, nechtěla udělat vůbec žádný krok a jen se opatrně plazila. Od té první návštěvy, kde takhle vyváděla, už jich navštívila několik a dnes se po nich už bezproblémově na pohodu prochází a co vidí pod sebou skrz sklo vůbec neřeší. 😉
A jak to na takových skleněných vyhlídkách máte vy? Vadí vám či nevadí co pod sebou skrz sklo vidíte?

05/09/2026

Krásný sobotní zářijový den všem. Při naší letošní prázdninové cestě Caddynkou severním Tureckem nebyl moc čas přidávat fotky z navštívených míst. Něco jsem sice průběžně hodila do příběhů na svém FB a Instagramu, někteří z vás vím, že sledovali, ale to byl jen zlomek toho, co všechno jsme projeli. Toulali jsme se tentokrát celkem 25 dnů a z toho našeho českého severního města jsme tam a zpátky najeli celkem 9500km. Z toho okolo 6000 km bylo najeto po Turecku, kde jsme dojeli až k arménským hranicím do Ani a tam to otočili zpět. Budu se postupně snažit napravit, co jsem během cesty zanedbávala a přidám postupně fotky. Třeba někomu budou inspirací pro jejich severotureckou plánovanou výpravu.
A čím začnu, dvěma přímořskými městečky Riva a Sile u Černého moře hned kousek za Istanbulem. A samozřejmě, že byl i hned relax u moře.

21/05/2026

Resort Svět
Spojení přírodní krásy, cestovatelského poznání a jedinečné gastronomie v rodinné atmosféře. Originální prostředí pro rodiny s dětmi, příležitostné rybáře a firemní klienty, prostě pro každého, kdo chce na chvíli uniknout každodennímu ruchu.

21/05/2026

Adresa

Hlavní 277
Uzice
277 45

Web

https://eu.zonerama.com/millu/1403154?fbclid=IwY2xjawRPhwNleHRuA2FlbQIxMABicmlkETFmcVhOajZGenJGMWd4d3Y1c3J0YwZhcHBfaWQQM

Upozornění

Buďte informováni jako první: pošleme vám e-mail, když Millu na cestách zveřejní novinky a akce. Vaši e-mailovou adresu nepoužijeme k žádnému jinému účelu a odběr můžete kdykoli zrušit.